Neviditelný čert

Dnes jsem strávil celý den v laboratoři.

Lucifer

Řezali jsme parním plazmatronem ocelové desky. Přefiknout jedenapůl centimetrovou ocelovou desku párou není jen tak. Ovšem tahle pára je zhřátá na nějakých dvacet tisích stupňů a z trysky plazmatronu proudí nadzvukovou rychlostí, takže řeže ocelovou desku jako cirkulárka dřevěnou fošnu. Mimochodem, plazmatron funguje na principu transferovaného oblouku. Elektrický oblouk se nejdříve zapálí proti trysce, říká se tomu pilotní oblouk, a pak se transferuje na řezanou desku.

O devatenáctém století se hovoří jako o století páry. My blesk k myšlenkám spřaháme a noha parou cválá, praví jeden český klasik. Samotná pára však tenkrát neměla s bleskem nic společného. Byla pouze spřáhnutá s pístem, který poháněl parní stroj. Klasická termodynamika. Faktem však je, že blesky, včetně kulového, už byly středem zájmu výstředních fyziků. My však dnes spřaháme "blesk" přímo s párou a řežeme kovové desky jako žito.

Klasik ve své jurodivé básni také něco utrousil o hrdobci, v české kinematografii mylně identifikovaného za brouka hovnivála. Mylně z pohledu pana učitele, jinak si myslím, že to srovnání bylo docela trefené. Hrdobec je namyšlený brouk pytlík, který si válí tu svoji kuličku hrdobectví, aniž by byť jen na okamžik zauvažoval, že na co je tak bezmezně hrd, může být totální prd. Hrdobec se, stejně jako upír, striktně vyhýbá zrcadlům, protože ví, že kdyby se v nich spatřil, vypadla by mu kulička z hrdobných úst.

Kdoví čím bude cválat jednadvacáté století, jehož první desítku máme s odřenýma ušima za sebou, ale místo cvalu zatím jenom tak chaoticky poklusáváme. Pročež tedy pravím: Marečku, podejte mi péro.

05.02.2010, 19:09:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1