Neviditelný čert

Po mnou pracovně doma zakončené stávce se vracím k posledně jmenované knížce od Františka Koukolíka. V souvislosti s našimi postkomunistickými, politicky a společensky jurodivými záchvaty mne zaujala jedna krátká pasáž, která popisuje, jak to probíhalo a stále v ještě dokonalejší jurodivosti probíhá u našeho východního dubiska.

Lucifer

Po zániku Sovětského svazu začala v Rusku soutěžit o kontrolu moci postupně čtyři uskupení:

1. siloviki
2. "rodina", to byli příbuzní Borise Jelcina a lidé, kteří jim byli blízcí
3. oligarchové
4. civiliki

Siloviki je ruský pojem pro mocné lidi. Skupinu tvoří příslušníci bývalé KGB a dalších bezpečnostních složek. Většina z nich jsou nacionalisté chtějící vrátit Rusku jeho bývalou moc. V 90. letech minulého století siloviki kontrolovali ministerstvo zahraničních věcí, vnitra a Federální bezpečnostní službu, nástupkyni KGB. Tehdejší prezident Boris Jelcin se obával, že ho siloviki sesadí, reorganizoval proto Federální bezpečnostní službu, armádu a další bezpečnostní instituce. Siloviki se tím dostali mimo skutečnou moc až do roku 1999.

Členové "rodiny" byli Jelcinovi příbuzní a jejich blízcí spojenci ve vládě a obchodních strukturách Ruska, udržovali Jelcina u moci. Koncem 90. let prostoupila rodinu nová skupina označovaná jako Petrohradská brigáda, což byli technokraté tíhnoucí k Západu. Kontrolovali ministerstvo financí a hospodářství. Udržovali tok západního kapitálu do Ruska. Mezi nimi byli také příslušníci siloviki, kteří současně byli členy rodiny. Dostali k moci Putina, jenž rovněž pochází z Petrohradu. Jakmile siloviki prostoupili rodinu, začal její vliv, byť ne bez boje, slábnout, siloviki opět nabývali moc.

V této době ovládali většinu státního a soukromého obchodu oligarchové. Většina z nich se dostala k moci v průběhu Jelcinových takzvaných ekonomických reforem označovaných pojmem "šoková léčba". Oligarchové využili organizační, právní, politický a ekonomický chaos, který následoval po rozpadu Sovětského svazu. "Impéria", která vytvořili, byla výsledkem postupů nazvaných "pod rukou" alias ilegální. Z oligarchů, necelé stovky lidí, vznikla nová, přechodná součást mocenské elity. Někteří oligarchové vytvářeli skupiny, které kontrolovaly privatizační aukce, další vyváželi za podstatně vyšší světové ceny suroviny nakoupené za cenu místní. Další podváděli s akciemi, jejichž prostřednictvím získávali většinové podíly ve společnostech. Jiní poskytovali půjčky státu a jakmile stát nebyl schopen splácet, přebírali státní podniky. Vyskytli se oligarchové, kteří získali podnik s jeho majetkem jen tím, že pomocí domácí tiskárny okopírovali dokumenty dokládající vlastnictví a pak si majetek zaregistrovali.

Oligarchové bohatství kupili, netvořili je. Jejich impéria byly slepence tvořené podniky těžícími naftu stejně jako farmami chovajícími prasata. Metody užívané k budování impérií sahaly od podvodného účetnictví k najímání malých soukromých armád. Státní moci se neobávali. V srpnu 1998 se zhroutil rubl. Znehodnocení rublu uvrhlo většinu Rusů do bídy, oligarchy do první společné krize. Příkladem byla těžba nafty. Oligarchové do infrastruktury neinvestovali, prostě rabovali. Těžba nafty klesla o třetinu. Oligarchové pochopili situaci a proměnili se: začali vidět dál než na špičku vlastního nosu.

V srpnu 1999 se stal ministerským předsedou, v prosinci téhož roku úřadujícím prezidentem Vladimír Putin, důstojník bývalé KGB. Prezidentem byl zvolen v březnu r. 2000. Oligarchům sdělil, že budou platit dané a vyhnou se politickým ambicím. Příměří mezi státem a oligarchy trvalo tři roky. Michail Chodorkovskij, vlastník Jukosu, naftařského gigantu produkujícího něco nad 2 % světové nafty, kontroloval část poslanců Dumy, ruského parlamentu, a netajil se vystřídat Putina. Skončil ve vězení. Padl s ním Jukos. Rusko je největší světový producent zemního plynu a druhý největší světový producent nafty. Oba energetické zdroje začal, počínaje Jukosem, kontrolovat stát.

Vznikla další vrstva ruské mocenské elity: silovarchové, zčásti siloviki, zčásti oligarchové, lidé vedoucí ruské korporace, mající podporu ruské vlády a mocenské nástroje počínaje federální zpravodajskou službou. Rok 2004 byl rokem obratu v myšlení zbylých oligarchů i silovarchů. Světová ekonomika rostla. Zahraniční investoři tou dobou vložili do Ruska přibližně 500 miliard dolarů. Oligarchové a silovarchové tyto peníze investovali do infrastruktury, nákupu západních technologií a do podpory rozvoje. V létě 2008 se ruská vláda pokoušela získat zpět svá aktiva z ruských bank a připravovala se na invazi do Gruzie. Na podzim propukla globální finanční krize.

V lednu 2009 byl dluh ruských bank a firem kolem 500 miliard dolarů, 130 miliard mělo být zaplaceno v průběhu roku 2009. Příjmy ruských oligarchů vyschly, společnosti upadaly, dluhy rostly - v době, kdy bylo získání půjčky stále obtížnější. Počet ruských miliardářů, oligarchů, uváděných v seznamu magazínu Forbes, klesl v rozmezí let 2008-2009 z 87 na 32. Silovarchové jsou ve výhodnější situaci: nejsou tak zadlužení a jsou pod ochranou vlády. Protože mezinárodní půjčky nelze získat, stala se vláda jejich jediným zdrojem.

Impéria se tímto postupem vracejí státu a oligarchové, kteří zvrat přestáli, se stávají jeho zaměstnanci. Ti, kteří se nepodrobili, o své impérium přišli a riskují soud. Příkladem je Alexandr Abramov. Akcie jeho společnosti Jevraz Group se během roku 2008 zhroutily na 10 % původní hodnoty, Vladimír Putin veřejně obvinil Abramova z podvodu. Výjimkami jsou Vagus Alekpetrov, šéf Lukoilu, a Alexej Mordašov, šéf Severstalu, kteří investovali 50-80 % svého majetku do vlastních společností s cílem vyhnout se žádosti o vládní podporu, aniž by se přitom odcizili politicky. Oleg Deripaska údajně investoval do vlastní společnosti 36 miliard dolarů, zbytek předal ruské vládě. Zbyly mu 3-4 miliardy. Jeho společnost RUSAL, největší světová společnost vyrábějící hliník, je stabilní, Deripaska má k vládě úzký a dobrý vztah. Vladimír Putin v současnosti navrhuje vytvoření obří státní metalurgické společnosti podobné energetickým společnostem Gazprom a Rosneft, Deripaska by se mohl stát jejím šéfem. Federální bezpečnost dosadila do velkých společností a bank "pozorovatele" sledující vnitřní dění. Ruská vláda omezila možnost ukrývat majetek v daňových rájích.

Civiliki jsou pojem označující dvě mocenská uskupení. První je skupina právních expertů a ekonomů z Petrohradu sdružená kolem Anatolie Sobčaka, jenž byl v tomto městě starostou v letech 1991-96. Druhou tvoří mladší obchodníci a ekonomové tíhnoucí k Západu. Civiliki se snaží dosáhnout ekonomickou stabilitu Ruska a překonat státní zásahy do ekonomiky založené především na exportu ropy a zemního plynu. Předpovídá se, že mezi těmito uskupeními vypukne boj o moc.

Zdroj: František Koukolík, Mocenská posedlost

17.06.2011, 00:48:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2