Neviditelný čert

V naší instituci máme v rámci psychoterapie jednoho člověka na úklidové práce.

Lucifer

Má jistou mentální poruchu, snad lehká forma schizofrenie či autismus. Je to asi dvoumetrový mladší muž s brejlema a my mu říkáme Otík, podle filmu Vesničko má středisková, ačkoli se filmovému Otíkovi podobá akorát vzrůstem. Je to docela šikovný chlapík, ale každá práce se mu musí nejdříve velmi pomalu a názorně předvést.

Je poměrně málomluvný, ale pozdraví a tu a tam si něco povídá, občas i vykřikne a zatleská. Jednou mě pozdravil: „dobrý den", já na to: „dobrý den" a on na to: „celý den" a já na to: „bába leze komínem". Říkají, že je velkým hokejovým fandou a nevynechá jediný zápas své oblíbené Slávie. Možná proto to tleskání a skandování.

Jednou jsem ho potkal, když tlačil sekačku na trávu a k tomu si zpíval: „Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka". Roztomilé. Jindy jsme ho s mašinkou potkali při cestě na oběd. Když spustil „jede, jede mašinka...", jeden kolega si neodpustil poznámku, že se jí z toho komínka nekouří. Mávl rukou, jako by odháněl obří mouchu a pravil: „To nevadí!"

Nedávno jsem šel do práce, mrzlo až v komínech praštělo, a už jsem byl v areálu, když jsem uviděl blížit se Otíka s kyblíčkem a lopatkou. Musel jsem přejít na druhý chodník, ale před tím druhým chodníkem bylo kus ledu a já jsem na něm lehce zabaletil. V té chvíli Otík zvolal: „Já to posypu" a už se hrnul s kyblíčkem plným soli. Za normálních okolností bych si jistě neodpustil štiplavou poznámku o devastujícím vlivu tohoto posypového materiálu, ale v dané situaci mi bylo líto kazit Otíkovi radost. Tak jsem ho pozdravil a uháněl k vrátnici. V duchu jsem si zpíval...

... jede, jede do dáli, veze samý...

09.02.2010, 18:34:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3