Neviditelný čert

Během svého sanitárního dne jsem jako obvykle navštívil knihkupectví Academia, kde na mne čekala poslední knížka Kde tedy všichni jsou? od Stephena Webba, britského teoretického fyzika. Poslední byla proto, že vyšla už před pár lety a jedna z nich osaměle čekala, až si ji konečně odnesu. Kniha je o Fermiho paradoxu, o rozporu mezi zjevnou nepřítomností mimozemšťanů a očekáváním, že bychom měli zaznamenat důkazy jejich existence. Jednu z odpovědí na Fermiho otázku jsem tady již uvedl pod názvem Země je plná, jděte domů.

Lucifer

Na slůvku paradox je něco zavádějícího. Nemožné a paradoxní obrázky Mauritse Eschera nikdy nezklamou a oko diváka ošálí. Z básní, jako je "Varování dětem" od Roberta Gravese, které si hrají s paradoxem nekonečné rekurence (opakování) retrospektivy, se člověku zatočí hlava. Paradox je základem jednoho z největších románů 20. století - Hlava XXII od Josepha Hellera. Věnujme se však Fermiho paradoxu. V jednom ročníku časopisu Isaac Asimov's Science Fiction Magazine, ve dvou za sebou následujících číslech, vyšly dva myšlenky provokující články o skutečné vědě. První, od Stephena Gilletta, nesl prostý název "Fermiho paradox". A druhý, až příliš přesvědčivě argumentující a vyvracející článek "Fermiho paradox - totální nesmysl" od Roberta Freitase.

Gillettovy argumenty vycházely z předpokladu, že - jak věří optimisté - naše Galaxie je domovem mnoha mimozemských civilizací. Protože je velmi stará, dá se čekat, že většina mimozemských civilizací bude mnohem pokročilejších než naše, že budou o miliony a snad i miliardy let před námi. Ruský astrofyzik Nikolaj Kardašev navrhl užitečný způsob uvažování o takových civilizací. V zásadě je podle něj lze rozdělit do tří skupin, a to na základě úrovně jejich technologie. Kardaševova civilizace typu 1, K1, bude srovnatelná s naší - bude schopná využívat zdroje energie dostupné v rámci své planety. Civilizace K2 přestoupí tuto hranici a bude čerpat energii ze své mateřské hvězdy, a civilizace K3 ovládne zdroje energie v rámci celé své galaxie.

Podle Gilletta bude většina mimozemských civilizací typu K2 a K3. Vše, co víme o pozemském životě, nás přesvědčuje, že život má přirozenou tendenci rozšířit se na všechna místa, kde to jen lze. A proč by tedy měl být mimozemský život v naší Galaxii jiný? Mimozemské civilizace budou bezpochyby chtít vystoupit ze svého domovského světa a expandovat do celé Galaxie. Klíčovým bodem Gillettovy argumentace je, že technologicky pokročilejším civilizacím mohou stačit ke kolonizaci Galaxie miliony let. Takže by tu u nás už měly být! Naše Galaxie by měla překypovat životem! Jenomže nevidíme zni náznak toho, že mimozemské civilizace existují. Gillett nazval tento fakt Fermiho paradoxem. Gilletta přivedl Fermiho paradox k mrazivému zjištění, že lidstvo - tedy my - jsme ve vesmíru sami.

Freitas to všechno odsoudil jako nesmysl. Gillettovu logiku srovnal s následující úvahou: Lumíkové se množí rychle, samice vrhne asi třikrát do roka, v každém vrhu až 8 mláďat. V několika letech se souhrnná hmota lumíků vyrovná celkové hmotě biomasy na Zemi. Země bude překypovat lumíky. My však nevidíme běžně ani náznak existence lumíků. Viděli jste snad někdy nějakého lumíka? Gillettova úvaha ohledně Fermiho paradoxu by nás dovedla k závěru, že lumíci neexistují, a to je, jak Freitas zdůraznil, zcela absurdní. Navíc Freitas náš lokální nedostatek důkazů pro mimozemské civilizace nepovažoval za zvlášť závažný; kdyby například menší kosmická loď zaparkovala v pásu planetek obíhajících mezi Marsem a Jupiterem anebo kdyby se velká kosmická loď zamíchala mezi tělesa v Oortově oblaku za hranicí dráhy poslední planety, neměli bychom naději je objevit.

Poukázal i na další chybu v logice takzvaného paradoxu. První dva kroky v argumentaci zní: 1) Jestliže mimozemšťané existují, pak by zde měli být; 2) a jsou-li zde, měli bychom je zpozorovat. Potíž je s tím "měli by". V logice není povoleno obracet směr implikace (nelze tvrdit, že z pravdivého důsledku plyne pravdivost příčiny) a "měli by" neznamená, že "musí". (Jinými slovy - skutečnost, že je nepozorujeme, nám nedovoluje tvrdit, že zde nejsou, a už vůbec z toho nemůžeme soudit, že neexistují.)

Pokud se neobjeví důkaz, který paradox vyřeší, máme svobodu ve výběru různých argumentací. A to je to, co paradox dělá zajímavým. V případě Fermiho paradoxu je předmět, o nějž jde - existence mimozemské inteligence - natolik fundamentální a experimentální základ pro jakoukoli argumentaci je natolik chatrný (my si vlastně ani nejsme jisti tím, že zde mimozemšťané nejsou), že argumentování se stává často velmi ohnivým. V Galaxii je na 400 miliard hvězd a ve vesmíru je nejméně tolik galaxií, jako je hvězd v naší Mléčné dráze. Už od dob Koperníkových nás věda učí, že naše Země není nic mimořádného. Z toho by mělo plynout, že Země není jediným domovem inteligentního života. Ale ...

Představivost spisovatelů sci-fi - civilizace s rozpětím přes celou Galaxii, jak je líčena v trilogii Nadace a Říše od Issaca Asimova, zázraky hvězdného inženýrství planetárního Prstence, záhady kosmických lodí v Setkání s Rámou od Arthura C. Clarka - ukazuje stovky možných vesmírů. Ale kde ve skutečnosti tyto nádherné zázraky jsou? Musíme se prostě smířit s tím, že vesmír vypadá jako mrtvý. A proto vyvstává Fermiho otázka: Kde tedy všichni jsou? Stáří vesmíru je odhadováno na něco přes 13 miliard let. Dalo by se předpokládat, že jedna nebo více raných mimozemských technologicky rozvinutých civilizací stihla kolonizovat Galaxii. A nakonec, jestliže jsou skutečně tak daleko před námi, mohli bychom očekávat, že uvidíme nebo uslyšíme nějaké známky jejich existence. Ale vesmír mlčí.

Celá léta lidé předkládali nejrůznější řešení Fermiho paradoxu. I když odpovědi na otázku "Kde tedy všichni jsou?" představují fascinující široké spektrum názorů, v zásadě se dají rozdělit do tří kategorií.

První skupina zahrnuje odpovědi založené na myšlence, že mimozemšťané tu jsou anebo tu byli. To je pravděpodobně to nejpopulárnější řešení paradoxu. Víra v inteligentní mimozemšťany je bezpochyby velice rozšířená. Ankety televize CNN se 1. července 2000 zúčastnilo 6 399 lidí a 82 % z nich vyjádřilo přesvědčení, že někde ve vesmíru inteligentní život je. V anketě na SETI@home při příležitosti letního slunovratu 2001 věřilo v existenci mimozemského života 94 % z 94 319 respondentů. Několik dalších anket potvrdilo, že v létající talíře, a že "oni" jsou tady, věří většina Američanů; a že mezi Evropany sice tolik zapálených věřících není, přesto je jejich procento docela vysoké.

Do druhé skupiny patří odpovědi "mimozemšťané sice existují, ale z nějakého důvodu ještě nebyl nalezen důkaz jejich existence". To je pravděpodobně kategorie odpovědí nejpopulárnější mezi profesionálními vědci.

Ve třetí skupině jsou odpovědi snažící se vysvětlit, proč je lidstvo ve vesmíru samo, nebo aspoň samo v naší Galaxii. Nevíme o žádné mimozemské inteligenci, protože taková prostě neexistuje.

Záměrem této knihy je představit 50 návrhů odpovědí na Fermiho otázku. Navrhovaná řešení pocházejí od odborníků pracujících v navzájem velmi vzdálených oblastech vědy i autorů sci-fi. Nutno podotknout, že autoři vědecko-fantastické literatury byli stejně pilní jako vědci a že v mnoha případech výsledky vědecké práce předběhli.

Zdroj: Stephen Webb, Kde tedy všichni jsou?

10.07.2011, 00:29:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4