Neviditelný čert

Dnešní směsku nedělního zamyšlení bych započal pitným režimem. O pitném režimu jste se zřejmě dočetli už skoro všichni. Komu však toto velmi podnětné lékařské doporučení stále ještě uniká, tomu doporučuji se s tím pro začátek seznámit na stránce Přírodní zdraví. Kdo nechce čtením této stránky ztrácet čas, tomu bych pitný režim v kostce definoval takto: Kdo chce přežít, musí denně dva až tři litry nějaké tekutiny vypít.

Lucifer

Trochu jsem to zjednodušil. Ve skutečnosti by tam mělo stát "nějaké nealkoholické tekutiny", ale někteří zdatní pijáci vína by to nemuseli zvládnout. Vypít čtyři až šest litrů tekutin denně by pro některé lehčí váhy mohlo být příliš náročné. U zdatných pijáků piva, kteří zvládnou během jedné návštěvy pivnice vypít deset pivních kousků, by to nemělo činit potíže. Mají k tomu totiž vybudovaný břišní zásobník.

Když se pitný režim donesl až k mému uchu, konečně jsem pochopil, proč někteří jedinci sebou městem vláčí jeden a půl litrovou plastikovou láhev zpravidla čiré tekutiny a v pravidelných intervalech z ní upíjí. Někteří z nich, kteří se zřejmě vydali na celodenní výlet, mají v tlumoku na zádech přibalenou ještě jednu láhev. Tito jedinci jsou poslušnými vyznavači pitného režimu, jednoho z mnoha postmoderních kultů. Skutečně přírodní, a tedy vlastně obstarožný či zaostalý člověk pitný režim nedodržuje, protože naslouchá svému tělu a pije, když má žízeň. Nepotřebuje, aby mu někdo diktoval, kdy a v jakých dávkách má zásobovat svoje tělo tekutinou. Zřejmě nejsem jediný, kdo k těmto zpátečníkům patří, viz Pitný režim: Není 2,5 litru denně nesmysl? Myslím, že je to tam docela trefně popsáno.

Mezi postmoderní kulty patří módní úchylky, jako například kalhoty o velikosti velkého pytle na brambory s rozkrokem u kolen, kšiltovky s kapucemi, mohutná šála po celý rok omotaná kolem krku atd. Poslední módní úchylku jsem pojmenoval Doba šálová. Jeden můj kolega mi řekl, že to není šála, ale šátek a některým ženám to dokonce sluší. Bylo to v létě a ty šály bych skutečně mohl přiřadit spíše k šátkům. S koncem léta však mohutnost šál začala narůstat, někdy to spíš vypadá jako tlustý hadr, takže bych tu dobu měl přejmenovat na Dobu hadrovou. Mezi další úchylky patří nejrůznější plastické tělesné úpravy, například kovové součástky zapíchnuté do obličeje či mnohem intimnějších oblastí, umělohmotné prsy velkých čísel atd.

V sobotu jsem potkal jednu paní, která měla kolem krku něco, co vypadalo jako nafouklý prasklý šváb, a já jsem si vzpomněl na Futurologický kongres od Stanislawa Lema, kde se něčemu takovému ve Dvacáté první cestě Ijona Tichého říkalo bubeřich. Po návratu do své ubikace jsem knížku vyhledal a začetl se do příslušné kapitoly. Ijon Tichý přistál na planetě Dichtonii, kde se hned na uvítanou setkal na poli ne se slunečnicemi či kedlubnami, ale s nočními stolky, vitrínkami a tuburety a dospěl k závěru, že jsou to produkty biotické civilizace. Když se pokoušel nejbližší noční stolek otevřít, div mu neukousl ruku zubatou zásuvkou. Potom narazil na houštinu ve stylu Ludvíka XV., z níž se na něho vyřítilo rozzuřené křesílko, a další polní nábytkové podivuhodnosti.

Nakonec skončil v katakombách mezi mnichy řádu destrukciánů, ze kterých se vyklubali roboti. Byl zde zdvořile přivítán převorem, otcem Dyzz Dargem, a ubytován v jedné cele. Mladý mnich mu přinesl celou náruč historických a filosofických děl a poradil mu, aby začal studium malým, avšak instruktivním nástinem dichtonských dějin od Abuze Gragze, oficiálního, avšak "poměrně dost objektivního" historiografa. Zde je několik poznatků, které Ijon Tichý získal z tohoto spisku a z výkladu otce Darga :

Ještě kolem roku 2300 byli Dichtonci zcela podobní lidem. Ačkoli byl pokok vědy provázen zesvětštěním života, přece jen duismus, tedy víra, která panovala na Dichtonii téměř univerzálně po dvacet století, vtiskla svou pečeť i do dalšího vývoje této civilizace. Duismus vždy projevoval veliký zájem o eschatologickou problematiku, což vedlo k prvním pokusům o vytvoření znesmrtelňovací technologie. Bragger Fizz, vynálezce prvního imortalizátoru, postavil agregát, který pečoval o organismus Dichtonce, sbíral každičkou informaci, kterou jeho tělesné buňky ztrácely, a zas jim je vracel.

Na Dichtonii se také rozšířila ektogeneze. Zprvu se jen málokdo, později už vůbec nikdo nerodil z ženy a muže, nýbrž z buňky uzavřené v uterátoru (umělé děloze). Ke všemu ještě přibyla další technika - technika vědomí. S problémem ducha v mašině, který zrodila intelektronika a její rozumné počítače, si ještě jakžtakž poradili, jenže po něm následovaly další problémy - vědomí a psychiky v kapalinách. Syntetizovaly se moudré a myslící roztoky, které se daly lahvovat, rozlévat, slévat, a pokaždé vznikla nějaká osobnost, často daleko oduševnělejší a moudřejší než všichni Dichotonci dohromady.

Byg Brogar, Dyrr Daagard a Merr Darr dali v roce 2401 zelenou neomezené autoevoluční svobodě. Tito vědci upřímně věřili, že dík jejich objevu vzniklý Homo autofac sapiens čili samoděl rozumný dosáhne maximální harmonie a štěstí, neboť si zvolí takové formy těla a vlastnosti duše, jaké bude považovat za dokonalejší. Zkrátka projevili v průběhu Druhé biotické revoluce (První biotická revoluce přinesla semena vytvářející spotřební statky) maximalismus a optimismus, které provází vznik každé velké a nové techniky.

Zpočátku se autoevoluční inženýrstvím čili takzvané plodovatelské hnutí rozvíjelo v duchu svých osvícených objevitelů. Maximálně se rozšířily ideály zdraví, harmonie, krásy duševní i tělesné, ústavou bylo každému občanu zaručeno právo vlastnit takové psychosomatické vlastnosti, jaké se považovaly za nejcennější. Počátky dalších proměn byly zdánlivě nevinné. Dívky se zdobily vypěstovanou kožní bižutérií a jinými výkvěty těla (ouška-srdíčka, perly z nehtů), chlapci se honosili plno- a zadovousy, hřebínky na hlavách, čelistmi s dvojitým skusem a podobně.

Od nejrannějšího věku autoevoluce dělily tábor tělesného pokroku značné názorové rozdíly v zásadních otázkách. Opozice konzervativců zanikla již po čtyřiceti letech od chvíle tohoto velkého objevu, říkalo se jim zkostnatělí zpátečníci. Naproti tomu pokrokáři se dělili na převratníky, cílisty, množany, liniány, rozlevity a mnoho jiných stran. Například liniáni a množané tvrdili, že by bylo nejlepší vypadat při různých příležitostech různě a že není -li člověk horší než hmyz, který v životě prochází různými proměnami, proč by to nemohli dělat i lidé? Dítě, výrostek, mladík, dospělý člověk by byli ztělesněni podle zcela odlišných vzorců.

Odvrat od přirozeného člověka pokračoval i nadále. Experti se předháněli v poukazování na to, jak primitivně a mizerně ho vyrobila příroda. Tělometrie a somatické inženýrství času dokazovaly ve své literatuře, že byly výrazně inspirovány Dondervarsovou doktrínou. Nespolehlivost přirozeného řádu, jeho senilizační vývoj k smrti se staly terčem ostré kritiky a ve vědeckých pracích se to hemžilo výtkami na adresu plochých nohou, nádorů, výhřezů meziobratlových plotének a tisíců jiných utrpení, způsobených evoluční fušeřinou a nedbalostí, jež byly nazývány podvratnou činností marnotratně bezideového, slepého vývoje života. UPLATEPS, Ústav pro plánování těla a psýchy zdokonaloval vnitřní orgány, posílil páteř a vybavil ji tlumiči, přidělával rezervní srdce a játra, ale ani tohle extremisty neuspokojovalo, hulákali demagogická hesla "pryč s hlavou" (je v ní prý příliš malý prostor), "mozek do břicha" (protože v břiše je víc místa) atd.

Knížku Futurologický kongres odkládám, k této kapitole se však ještě někdy vrátím. Něco mi to totiž, alespoň v zárodečné fázi, připomíná.

23.10.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 7