Zatímco klasičtí pohádkoví hrdinové často vstupují do začarovaného lesa, kde zrají v dobrodružných setkáních, Malý princ se vydává na galaktickou cestu. Co asi znamenají planety, které navštívil, a jejich podivní obyvatelé? Co má jeho zkoumání společného s námi? Jedná se snad jen o panoptikum bizarních případů pro zasmání? Mají nás tito obyvatelé planet připravit na herecký soubor divadla dospělého světa? Nebo snad reprezentují různé aspekty naší vlastní "stínové osobnosti", jak by řekl C. G. Jung?Lucifer
Kdo by neznal Malého prince! Od roku 1943, kdy tato okouzlující "kosmická pohádka" vyšla poprvé, ji poznaly v téměř osmdesáti jazycích už miliony čtenářů celé zeměkoule. Ruští astronomové pojmenovali v roce 1987 jeden asteroid po literárním otci Malého prince. Asteroid Saint-Exupéry o průměru devatenáct kilometrů krouží mezi Marsem a Jupiterem. Na takovém "obrovi" by Malý princ jistě zabloudil. Na padesátifrankové bankovce byl vyobrazen Saint-Exupéry společně s Malým princem a hroznýšem (boa), právě požírajícím slona. Malý princ je nejoblíbenějším dílem velkého francouzského poety a pilota. Rozhodně to však není nějaká sladká literární drobnůstka. Exupéry říká: "Nechci totiž, aby se má kniha četla lehkovážně. Je to pro mne velmi bolestné, když mám vypravovat tyto vzpomínky."Stacy Schiff v knize Saint-Exupéry, Životopis píše:V životě pevně spoutaném se zemí viděl vznešenost okamžiků. S těmi nejlepšími z nich se s nemalým úsilím svěřil papíru. Jeho dílo... se vejde do náruče. Ale všechno v něm je duchovně bohaté. Probouzí v nás přání překonat sebe sama. Nechává nás snít.Saint-Exupéry psal Le Petit Prince pro děti. Knížečka, kterou autor sám ilustroval, měla jeho newyorskému nakladateli rozhýbat obchod před Vánocemi. Nadchla nejen dětská srdce. Ve své hlubší dimenzi je však toto vyprávění, neobvyklé ve světové literatuře, podobenstvím o dětství a dospělosti, o lidství a nelidskosti, přátelství a lásce, krizi, smrti a naději. Jak to podivuhodně vyjádřil Eugen Drewermann ve své silně teologicky orientované interpretaci, je to breviář naděje a vádemékum lásky. Tento vyprávěčský skvost vychází z trojnásobného strachu: ze strachu o přítele, ze strachu ze světa a z dětského strachu.Píše se rok 1942. Letecký důstojník v záloze Saint-Exupéry píše v exilu Malého prince. Žije střídavě v New Yorku a na Long Islandu. V listopadu toho roku však píše také provolání ke svým krajanům ve Francii, vysílané ve všech francouzských pořadech amerických rozhlasových stanic a otištěné ve svobodných francouzských novinách v severní Africe. Saint-Exupéry v něm vyjadřuje strach z nacistického barbarství:Německá noc pohřbila celou naši zem. Dosud jsme se alespoň dozvídali něco o těch, které máme rádi. Ještě jsme jim mohli říkat, že je máme rádi, i když jsme s nimi nemohli sdílet jejich trpký chléb. Z dálky jsme mohli zaslechnout jejich dech. To je však pryč. Francie už je jen mlčení... Už se nebudeme dozvídat ani jména rukojmích, které Německo zítra postřílí.Saint-Exupéryho těžce ranilo na duši to, co prožil. Sám právě přichází z nemilosrdné bitvy, jak říká na jiném místě:Moje letka po devět měsíců bez ustání létala nad Německem a během německé ofenzivy přišla o tři čtvrtiny svého stavu. Když jsem se vrátil, poznal jsem dusnou atmosféru zotročení a ohrožení hladem, zažil jsem temnou noc našich měst.Svět je v plamenech. "Major X", jak svému hostu Saint-Exupérymu přezdívali Američané neznalí francouzštiny, chce zpátky na severoafrickou frontu, aby odtud osvobozoval svou vlast. Osmého listopadu 1942 se totiž díky obrovskému vojenskému manévru objevily v severní Africe americké jednotky. Hitler vzápětí obsadil celou Francii, a Saint-Exupéry si nic nepřeje toužebněji, než aby se mohl se svou letkou zapojit do vzdušného boje. Je to vlastně nemožná věc, neboť Exupérymu je už přes čtyřicet, a jako takový má coby aktivní letec již deset let přeslouženo. Navíc má po mnoha leteckých nehodách a nouzových přistáních zdravotní obtíže. Na druhou stranu mu v cizině naslouchají jako jednomu z nejvýznamnějších francouzských hlasů v zahraničí.Ve své knize Let do Arrasu popsal Saint-Exupéry s tak otřásající působivostí pád Francie i morální odpor proti dočasnému pokoření, že americký časopis Atlantic prohlásil: "Tento příběh a Churchillovy proslovy jsou nejlepší odpovědí demokratů na Hitlerův Main Kampf."Malý princ se rodí ze svíravého pocitu ohrožení světové politiky. Zároveň je vlastní literární terapií Saint-Exupéryho. Hned na samém počátku však reflektuje také existenciální úzkost, kterou je třeba vydržet a být individuem (Søren Aabye Kierkegaard). Je to jen strach, který prožívá každé dítě, ta úzkost, která je temným kontraproduktem rajského zapomnění dětství.V Malém princi je ona malá epizoda s obrovským hadem, kterou vypravěč sděluje v samostatné kapitole. Nenechme se mýlit veselou lehkostí vyprávění. Mluví se tu o hroznýši (boa constrictor), který lhostejně zhltne slůně. Dospělí postrádají fantazii a považují kresbičku dětského vyprávěče za znázornění klobouku. Odpovídají mu, že takový obrázek jim strach nenahání. Proč prý by se měli bát klobouku? Člověk nemusí být zrovna psycholog, aby pochopil, že citlivé dítě zde zpodobnilo svou duševní úzkost. Hroznýš zhltne sloní dítě. Dospělí se měli ptát: Kdo ti hrozí pohlcením? Z čeho máš strach? Můžeme ti nějak pomoci?Nehlučné úzkosti dítěte snadno zanikají v hluku světa dospělých. Dospělí nejsou rádi, když jim někdo připomíná strach a úzkost. Jsou přece mistři v potlačování. Toto zatvrzení duše, ucpání všech jejich pórů, potlačování úzkostí, dětských potřeb a základních tužeb, má Saint-Exupéry na mysli, když stručně charakterizuje dospělé slovy: "Dospělí mi však poradili, abych toho kreslení otevřených a zavřených hroznýšů nechal a zajímal se raději o zeměpis, dějepis, počty a mluvnici.""Čím méně úzkosti, tím méně ducha", konstatuje Søren Kierkegaard. "Vnitřní dítě" v nás je pohřbeno pod nánosem "věcných nutností" a "rozumu". Jsme mrtví zaživa. Vytěsňujeme svou úzkost vyvolanou stavem světa, Osvětimí, Hirošimou a Černobylem. Raději mluvíme o bridži, golfu, politice a o kravatách. Co je pronikavá inteligence dítěte proti průměrnému intelektu dospělého, ptá se jednou Freud. Saint-Exupéry ostře a jasně diagnostikuje duševní infarkt našeho instrumentálního rozumu, s jehož pomocí drancujeme naši modrou planetu a rozpoutáváme válečné požáry:Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat... A tak jsem se v životě setkal se spoustou vážných lidí. Žil jsem hodně s dospělými, poznal jsem je velice zblízka. Ale mé mínění o nich se valně nezměnilo.Zdroj: Mathias Jung, Malý princ v nás
22.04.2012, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10