.:: Neviditelný čert ::.

Gorila

rubrika: Pel-mel

Z čeledi hominidé jsme tady už měli lidi a šimpanze. Dnes si něco povíme o gorilách, mírumilovných vegetariánech. Gorily jsou největší žijící primáti a mnohé z jejich života bylo dlouho obestřeno tajemstvím. Teprve nedávno se zjistilo, že gorily používají nástroje - kameny jako kladivo, listy jako ubrousky a klacky, kterými měří hloubku vody.

Lucifer

Jejich název vznikl 480 let před naším letopočtem, kdy kartaginský cestovatel Hanno popsal jeden africký kmen jako "chlupaté ženy". Nazval je gorillai, a právě tento výraz se rozhodl použít americký misionář dr. Thomas Savage, aby popsal "opici podobného tvora pozoruhodných rozměrů a zuřivosti", jehož lebku viděl během své návštěvy Konga v roce 1847. V lidské představivosti se Savageova gorila stala ztělesněním nejdivočejšího a nejděsivějšího zvířete a tento mýtus pak vyvrcholil v roce 1933 filmem King Kong:

Opičák byl ohromný silák. Každého by přemohl. Stačil však jediný pohled a Kráska si ho otočila kolem prstu. Změkl. Zapomněl na svou moudrost a ti malí skrčkové přemohli jeho.

Ve skutečnosti jsou gorily plachá a mírumilovná stvoření. Jsou to býložravci, kteří se živí zelenými rostlinami, kořínky a kůrou stromů. Pokud chcete chovat 150 kilového gorilího samce, potřebujete každý den hromadu zeleně velkou jako balík slámy. Proto mají gorily tak velká břicha (aby se do nich vešel objemný zažívací trakt) a hlavy (kam se na hřeben lebky upínají čelistní svaly potřebné pro žvýkání). Také se tím vysvětluje jejich zvyk pojídat vlastní trus; podobně jako králíci tak recyklují z potravy co nejvíce živin obohacených o užitečné trávící bakterie, vitamíny a enzymy. A navíc, protože listy mají málo sodíku, gorily si doplňují zelenou stravu sousty hlíny.

Oba druhy goril, nížinná (G. gorilla) a horská (G. beringei), žijí v rovníkových lesích Afriky, kde je vegetace dostatek a rychle roste. Díky tomu jim stačí mnohem menší teritorium než jejich příbuzným šimpanzům, kteří se živí plody. Gorily žijí v jakémsi "harému", v němž dominantní samec s výrazně stříbrným hřbetem žije společně až s deseti samicemi a mláďaty. Jediné, po čem svobodná samice touží, je silný samec schopný vybrat a uhájit pro tlupu úživné teritorium. Proto jsou samci mnohem větší než samice, ale co se sexu týče, nejsou na tom tak dobře jako promiskuitní šimpanzi - ztopořený penis samce měří jen necelé čtyři centimetry.

Jakmile samec ovládne svou tlupu, nemusí se příliš snažit: samice udělají, co se mu zamane. Alespoň do doby, než se na jeho místo začne tlačit mladší samec. Odtud také pramení divadlo, které nahánělo cestovatelům hrůzu - samec stojí vzpřímeně, buší se pěstmi do prsou, zívá, aby ukázal špičáky, řve a chvílemi simuluje útok. Skutečné potyčky jsou vzácné; podobně jako u člověka stačí hlasité výhružky a patřičný dojem. (U člověka se to však někdy obrátí v pravý opak.)

Navzdory tomu jsou gorily silní, tiší příslušníci lidoopů. Nejsou tak zdatní ve vydávání zvuků a dovádění jako šimpanzi, ale mají lepší paměť a udělají to, co chtějí, než to, za co dostanou odměnu. Samice gorily Koko, narozená v roce 1971 v zoo v San Francisku, zvládla na tisíc slov znakové řeči a zdá se, že dokáže sdělit složité pocity, jako je smutek, a dokonce dělá vtipy. Sama sebe dojemně popisuje jako "milou zvířecí osobu, gorilu".

Je těžké odhadnout, nakolik "lidské chování" Koko pramení z více jak třicetiletého soužití s etoložkou a psycholožkou, dr. Penny Pattersonovou. Ironií je, že právě na schopnost sblížit se s lidmi doplatil Kong ve slavném filmu. Vzhledem k dramatické situaci goril (na světě žije 10 000 goril nížinných a jen asi 400 goril horských) nás možná ochota samice Koko naučit se náš jazyk a mluvit přiměje přepsat a napravit tragický konec King Konga a zachránit jejich příbuzné ve volné přírodě, kde jsou nejšťastnější.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech