Před pár dny jsem tady zmínil knížku od Simona Coxe, která se zabývá věhlasným románem Dana Browna Andělé a démoni. Autor v ní sestavil abecední seznam pozoruhodných postav, předmětů, staveb, tajných spolků, bájí a jevů, které se v onom románu vyskytují, některé z nich uvedl na pravou míru a všechny doplnil zajímavými informacemi. Na úvod jsem přišel s minikapitolou o Luciferovi, a k některým dalším se ještě vrátím. V úvodu knížky Simon Cox píše:Lucifer
Román Andělé a démoni je dílo, které podněcuje k přemýšlení. V nemalé míře se o to jistě postaralo základní téma, z něhož děj vychází: vztah mezi církví a vědou. Motiv, který uvádí příběh do pohybu a udržuje čtenáře v napětí, je teorie "velkého třesku" a existence antihmoty, které se střetávají s tradičním církevním učením a hodnotami. Dávný konflikt mezi vědci a představiteli církve je dnes stejně aktuální jako kdykoli dřív, a Danu Brownovi slouží jako odrazový můstek k rozvíjení řady dalších souvisejících témat.To, že jsou dnes opět tak aktuální, způsobilo nejnovější oživení zájmu o kosmologii, vědu zabývající se problematikou původu vesmíru. I laikové mají díky Carlu Saganovi a Stephenu Hawkingovi možnost alespoň trochu nahlédnout do otázek, jejichž zkoumání bylo dříve výlučnou doménou badatelů v bílých pláštích. Široká veřejnost je dnes schopna některým z těchto nesmírně složitých záležitostí, o nichž se na stránkách Andělů a démonů pojednává, porozumět. Dan Brown k jejich popularizaci vydatně napomohl takovým zahuštěním a zjednodušením vědeckých teorií, aby je bez problémů mohl pochopit i běžný čtenář.Stejně jako v Šifře mistra Leonarda i v románu Andělé a démoni tvoří pozadí celého příběhu tradice a machinace katolické církve. V poslední době, záhy po uveřejnění obou zmíněných románů, se Dan Brown stal pro svůj domnělý proticírkevní postoj terčem výtek ze strany katolického kléru i laických věřících. Bylo by však nesolidní podezírat jej z toho, že důvodem k napsání obou knih byla hlavně touha vyřídit si to s katolickou církví či s náboženstvím vůbec. Pravděpodobnější je, že krvavých, leč svrchovaně zajímavých dvou tisíc let existence církve využil jako jedinečného plátna, na němž maluje své vlastní fantastické příběhy.Lze dokonce tvrdit, že katolická církev v konfrontaci s oběma romány promeškala jednu vynikající příležitost. Vždyť bez ohledu na to, kolik milionů výtisků jeho knihy se prodá, trvání Brownova literárního ohlasu bude jepičí ve srovnání s dlouhověkostí Bible. Kdyby církev místa popisovaná v Brownových románech zpřístupnila a návštěvníky uvítala s otevřenou náručí, zvýšilo by to její příjmy a navíc by jí to poskytlo příležitost k vysvětlení těch mylných informací, které ji v Brownových románech tak dráždí. Církev však, zdá se, zvolila postup právě opačný. Příkladem může být šňůra bránící nyní v přístupu do kaple Chigiů v kostele Santa Maria del Popolo, dějiště jedné z ústředních epizod Andělů a démonů, a to bez jakéhokoli jiného důvodu než, jak se zdá, proto, aby se "brownovským turistům" znemožnilo bližší seznámení s touto nádhernou římskou pamětihodností.Brown měl skvělý nápad, když do Andělů a démonů uvedl Giana Lorenza Berniniho, "otce baroka". Tento pozoruhodný sochař, malíř a architekt vtiskl do tváře moderního Říma nesmazatelnou stopu. Bernini je všude, kam se podíváte; duch jeho díla je přítomen neustále a jeho odkaz proniká veškerou tkání římské společnosti. Je úplně od věci, zda byl či nebyl členem proticírkevního tajného spolku odhodlaného ovládnout celý svět a odstranit všechny vlády a všechna náboženství. Dokladů vztahujících se k této záležitosti je velmi málo a spíš tuto teorii vyvracejí. To, že pro postavu jednoho z hlavních iluminátů Brown vybral právě Berniniho, však lze přesto jen uvítat, protože díky tomu se desetitisíce lidí seznámili s dílem tohoto výtvarného virtuosa.Celý děj Šifry mistra Leonarda provází přízračná přítomnost tajného spolku zvaného Převorství sionské; v knize Andělé a démoni vystupují v téže úloze ilumináti. Pětiminutové brouzdání po internetu přinese tisíce odkazů na ilumináty, jenomže z devětadevadesáti procent jde o přežvykování látky z druhotných zdrojů a o fantastické historky, které zcela postrádají jakýkoli reálný podklad. Vinou bezuzdných konspiračních teorií a paranoiků posedlých do nepříčetnosti se solidní výzkum a prověřená fakta utápějí v moři divokých a nepodložených spekulací. To samozřejmě neznamená, že takové spolky neexistují nebo že neexistují plány na něco jako světovládu. Na myšlence, že "Velký Bratr se dívá" a že tajné spiknutí vzdělané elity chystá zánik nám všem, není nic nového. Už od pradávna někteří kují pikle a jiní je z toho podezřívají. Odjakživa se skupiny takto smýšlejících jedinců dávají dohromady a zakládají společnosti, kluby a gangy, přičemž to, o čem se dohadují, jen zřídka pronikne na veřejnost.Dan Brown nám v každém případě poskytl jednu velkou službu. Způsob, jímž zachází s určitými tématy, podnítil mnohé z nás k tomu, abychom se podrobněji seznámili například s uměním, historií, církví a křesťanstvím, tajnými společnostmi, klikami a klany. Jeho knihy fungují jako okno, nabízející spoustu poutavých a poučných pohledů, a jako brána do hájemství vědy a výzkumu, kterou by lidé bez povšimnutí míjeli nebýt toho, že náhodou sáhli po některém z Brownových románů.Robert Langdon je zvídavý a pátravý duch, jeho vnímavost a postřehy nám pomáhají nepřijímat bezmyšlenkovitě to, co se nám předkládá jako neměnná pravda. Díky tomu se z nás všech nakonec mohou stát "ilumináti" - čili "osvícení".Zdroj: Simon Cox, Andělé a démoni - fakta
07.06.2012, 00:25:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3