Neviditelný čert

Jsme zavaleni informacemi.

Lucifer

Sypou se na nás v nepřehledných megabajtech ze všech možných sdělovacích i nesdělovacích prostředků. Tato lavina už jen z principu sebou nese nevyhnutelnou informační devalvaci a inflaci. Výsledkem je mimo jiné i to, že je mnohdy nebereme vážně. Někde něco vybuchlo, někdo někoho zmasakroval, celebrita ochořela, ztloustla, nabourala, rozvedla se ... a do toho války, krize, zemětřesení, vynález zkázy... Ano, mimo tun bulvárního škváru jsme rovněž zásobováni nestravitelnými dávkami vědeckých, pseudovědeckých či pavědeckých informací, katastrofických vizí, parapsychologických teorií. Z televize či internetu nás zcela vážně oslovují věštci či věštkyně, kartářky, čarodějnice, věrozvěsti, proroci, zkrátka iluzionisté všeho druhu, včetně politiků a reklamních agentů.

Inflace však postihuje i seriózní odborné časopisy. Úspěšnost vědecké práce a tudíž i množství z toho či onoho zdroje přidělených prostředků je povětšinou měřena množstvím publikací a citací. Příslušníci vědecké obce sbírají body jako tenisti v žebříčku ATP. Vědecké bádání se stává doslova honbou za počtem publikací. Cokoli se v laboratoři či výzkumníkově hlavě upeče, okamžitě směřuje opentleno hutným textem do příhodného časopisu. Každý projekt je provázen průvodem dílčích oznámení, co a jak se zrovna povedlo vylepšit, změřit, vypočítat. Každý nápad, každé hnutí mysli, každý experiment je okamžitě, ještě za tepla vyvržen do přetékající jímky vědeckého bulváru. Nezřídka se pak stane, že na konci projektu chybí informace o tom, co podstatného a převratného projekt přinesl.

Bývalo zvykem, že vědecká publikace obsahovala sdělení o závažném objevu. Na takovém „projektu" se pracovalo léta, někdy i desítky let, aby na „prkna", jež znamenají vědecký svět, vystoupila informace, která změnila svět nejen ten vědecký. Vědeckých časopisů bylo poskrovnu a i přesto, že i tenkrát se objevovaly bezobsažné a krasodušné disputace rádoby „akademiků", kupříkladu o tom, že kameny nemohou padat z nebe, pro vědátora lačného nových informací a podnětů, nebylo problémem sledovat publikační činnost ve svém oboru. Z času na čas se mu na stole objevilo číslo jeho oblíbeného časopisu, které pak mohl pohodlně, než vyšlo číslo následné, přelouskat tam a zpět. Dnes už to není možné.

Dnes, pokud chce člověk vědy udržet krok s aktuálním stavem, je nucen brodit se v neskutečných kvantech horkou jehlou spíchnutých elaborátů a filtrovat, až se mu dělají boule za ušima. Číst slovo od slova zbytečnými slovy přetékající manuskripty je prakticky nemožné. Časopisy chrlí každý měsíc stovky nových elaborátů a pohříchu čím dál tím užvaněnějších. Je neuvěřitelné, kterak se kupříkladu z adeptů exaktních věd stávají fundovaní grafomani, proti kterým je i takový Tolstoj autistou skoupým na slovo.

14.03.2010, 19:31:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2