Neviditelný čert

V nedělním zachmuřeném večerním nečasu jsem si náhle vzpomněl na jednu útlou a drobnou knížku básní od Charlese Baudelaira, jejíž název Květy zla do toho nečasu perfektně zapadal. Mám ji už pěknou řádku let, někdy od svého dospívání, a tehdy jsem si ji velmi oblíbil. Dospívající, obzvláště pak poeticky založení muži se v těch dobách, nevím jak dnes, občas velmi rádi nořili do chmurných představ, v nichž si své dorůstající ego sadomasochisticky hýčkali. Ani já jsem tomu neunikl, takže nemůže být překvapením, že mě do těch představ doprovázel jeden z prokletých básníků se svými „květy zla“.      

Lucifer

Květy zla, které jsem vyhrabal ze své knihovny, vyšly jako 124tý svazek řady pod názvem Květy poezie a do češtiny je přeložil Ivan Slavík. Možná je znáte z jiných překladů, ale já jsem si tenhle tak oblíbil, že ty jiné jsem už nedokázal akceptovat. Květům zla jsem propadnul až tak, že velký počet těch básní jsem zhudebnil a hrál na kytaru.

Celý ten chmurný večer, nedělní nečas, dokreslil fakt, že když jsem tu knížku otevřel, vypadla z ní fotografie mé sestřenice, která se jmenuje Eva, stejně jako náš poslední přírůstek do čertích luhů a hájů. Z fotky se na mě usmívala dospívající žena v plavkách a já jsem marně přemýšlel, proč jsem tu fotku kdysi zasunul do Květů zla.

Báseň, kterou vám dnes předkládám a jejíž název se skví v názvu příspěvku, jsem rovněž zhudebnil a ještě dnes si tu melodii pamatuji, akordy bych však musel ze sebe těžce dolovat. V době, kdy mě tahle báseň uchvátila, jsem si někdy připadal jako její hlavní hrdina… A ještě dnes si tak někdy připadám.

Ve starých klášterech veliké holé stěny

zdobily obrazy o pravdě svatých knih.

Tím jejich strohý chlad byl teple prozářený

a zbožnou duši hřát si o ně mohl mnich.

Když setbou Kristovou svět byl už oplodněný,

nejeden kazatel z těch dnes již nečtených

kostnici míval za svůj azyl vyvolený,

kde prostým slovem smrt velebil v příslovích.

Má duše je ten hrob a já v ní špatným mnichem,

jenž věčnost bydlí tu a prodírá se tichem.

Nic nezahřeje ho v těch nehostinných zdích.

Kdy z podívané na svou bídu skličující

stvořím – já líný mnich – to, o čem bych směl říci:

hle dílo ruky mé a láska očí mých?!

06.01.2014, 00:00:11   Publikoval Luciferkomentářů: 45