O lásce, o zradě…

rubrika: Poetický koutek


Když naříkáme na osud, na všelijakou smůlu, která nás pronásleduje, je dobré si připomenout někoho, komu nebyl dopřán ani zlomek toho, z čeho se můžeme radovat my. I když svůj život sami vidíme jako průměrný a možná i nudný. Některé lidi nepochopitelně pronásledují samé nepříznivé události, a přesto dokáží dobře žít. Ale jsou také lidé, kteří v sobě pěstují pocit trvalé křivdy. V každodenním životaběhu nás nenapadne přemýšlet o tom, jak velký dar máme, když můžeme svou cestu volit nebo aspoň její směr ovlivňovat. Taková možnost někdy nebyla dopřána celé generaci…

 

Stella


Životopis básnířky Mariny Cvětajevové jsem poprvé četla hodně dávno. Ale teprve letos jsem se dočetla o tom, že její manžel spolupracoval s NKVD. Je snadné zaujímat stanoviska. Je těžší pochopit.

 

Pořád se někdo ztrácí, byl tu zatím -

dál je svět bez něho.

Jednoho dne se i já takhle ztratím

z povrchu zemského.

- - -

Poslyšte! - I za to, že umřu, viďte,

už milujete mě.

 

To Cvětajevová napsala, když měla 21 let. Narodila se roku 1892 jako dítě vysoce kultivovaných, vzdělaných rodičů. Její matka studovala hru na klavír, otec byl univerzitní profesor, filolog a znalec umění. Zasloužil se mimo jiné o vznik slavného Puškinova muzea (galerie výtvarného umění). Rodina cestovala po Evropě, každý hovořil několika jazyky… První verše Marina napsala v šesti letech. Od dětství psala básně rusky, německy i francouzsky.

 

Svůj osud spojila s důstojníkem a novinářem Sergejem Efronem, za něhož se provdala roku 1912. V té době už byla známou básnířkou, obdivovanou především ruskými symbolisty. Protože za bolševické revoluce Efron patřil k bělogvardějcům, musel po porážce své armády odejít ze země. Děsivá doba občanské války zastihla Cvětajevovou s dvěma dcerami (r. 1925 se narodil ještě syn) v Moskvě. Aby měla jistotu, že děti nebudou strádat hladem, dala je do sirotčince. Ale tříletá dcera tam hlady zemřela, starší děvčátko matka zachránila na poslední chvíli. Manžel se mezitím dostal do Prahy a začal zde studovat filozofickou fakultu. R. 1922 Cvětajevová dostala povolení k odchodu za manželem. Rodina vystřídala Berlín, Prahu (Horní Mokropsy, Jíloviště…), Paříž. K Praze básnířka měla vřelý vztah. Ještě o mnoho let později jí věnovala některá díla. Praha pro ni byla „město duše“. V Praze Cvětajevová prožila 3 roky a vytvořila zde své nejlepší poémy: Poéma hory, Poéma konce, Krysař.

 

Zato v Paříži, kam se rodina uchýlila později, žili v neuvěřitelné bídě. Cvětajevová se styděla prosit o pomoc. A tak, jak sama napsala, pomalu umírali hladem. Jediný příjem představovaly peníze z prodeje veršů. Postavení rodiny bylo ztíženo tím, že existovalo podezření na spolupráci Efrona s NKVD. Údajně se k této spolupráci propůjčil s nadějí, že se bude moci vrátit do Ruska. Když byla roku 1937 ruským emigrantům slíbena beztrestnost, dcera Cvětajevové se vrátila. Brzy za ní přijel i otec. Musel z Francie utéci – zapletl se do politické vraždy. O dva roky později se vrátila zpět i Cvětajevová se synem. Netrvalo dlouho a dcera byla odsouzena na 8 let do gulagu. Za špionáž. Jako špion byl zatčen i Efron. To, že byl zastřelen, se už Cvětajevová ani nedověděla.

 

Když vypukla válka, musela Cvětajevová se synem opustit Moskvu. S dalšími umělci byli evakuováni do Tatarské autonomní republiky. Pod tíhou událostí, v naprostém zoufalství, si básnířka vzala život. Oběsila se v srpnu 1941. Předešla ještě horšímu. Zanechala tři dopisy. O tom, že zůstane - li naživu, nebude mít její syn, dítě emigrantky, žádnou budoucnost. Ale také - prosí, aby před pohřbením dobře zkontrolovali, jestli je skutečně mrtvá…

 

Už roku 1923 napsala:

 

Dívám se… Na mrtvé zlato

planet ztracených za jícnem

tmy. Kát se nestojí za to.

Vidím jen konec. Víc ne.

 

Po letech začalo dohadování, který hrob na místním hřbitově v Jelabuze je asi ten pravý. Skutečností je, že důstojný pomník byl na místě předpokládaného hrobu postaven až v 90. letech. Jak už to tak v některých zemích chodí, o vynikající básnířce náročné lyrické zkratky se doma oficiálně nevědělo nic až do 60. let. A trvalo dost dlouho, než se dostala do povědomí – půl století po smrti.

 

Výjimečně tragické osudy se stávají osudy typickými - v určitém čase, v určité zemi. Kolik toho o činnosti svého muže Cvětajevová věděla? Co všechno je člověk schopen udělat, když nevidí východisko? Odpustit nemusíme, pochopit pohnutky můžeme.

 

 

Pokus o žárlivost

 

Jak se vám žije s druhou? Prostě?

Bez problémů, den za dnem… Ne?

Kdy (brzo?) - po bezpečném mostě -

šla vaše paměť ode mne…

- - -

Jak je vám po boku té prosté?

Té ženy prosté božstev, snů?

Carevnu jste svrh, a proto jste

prohrál trůn… Jak je v bezesnu,

 

jak se vám žije, stará, hádá?

S tou, co vám na krk uváže

své věno nudy? Má vás ráda?

Jste šťastni? Jste chudák, že?

- - -

Jak žijete s tou troskou modly,

vy, kdysi hodný Sinaje?

- - -

Jak se vám žije? Zdráv jste? Vyzvou

vás občas múzy? Ukáže

se štěstí? Občas? A s tou jizvou -

svědomím, - co? Jste chudák, že?

 

Jak vám jde k duhu nové zboží

z tržnice? Přišlo draho, vím.

Kararský mramor, dílo boží,

jste pouhým torzem sádrovým

vystřídal?

- - -

… Jste syt klínu té pozemšťanky

bez šestých smyslů? V strž bez hlubin se řiťte

spolu! Jste šťastni? - Upřímně!

Ne?

Jak je, milý? Těžko, viďte?

Tak těžko, jako s druhým mně?

 

(Cvětajevová, Marina: Hodina duše, KPP, Praha 1971)


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

8
Starý kocour (neregistrovaný) 25.04.2014, 08:38:52
Nechci tady vnášet politiku - ale ona už tu je a nejen latentně. Mrkající
Víra politická je rovna víře v Boha. A mučedníci - to je kapitola sama pro sebe. Vezměte jenom mučedníky třeba ty sebevražedné, islámské. Víra...
Proto se ani nepohoršujte nad ruskou babičkou (babiznou - to je otázka osobních sym/antipatií) že adoruje Stalina, obecně uznávaného masového vraha. RFusové mají rádi silné panovníky. Putin, i když se nám naši čačtí novináři snaží vsugerovat opak, je momentálně v Rusku na vzestupu. Vrátil "ródině" Krym a nebojí se Ameriky. Amerika je pro běžného Rusa zosobněním nepřítele - tady si můžete povídat co chcete, desítky milionů Rusů si to nemyslí. EU - jsou ubožáci, ovládání pohrobky Hitlera - Němci. Drobnosti Rus neřeší.
A Stalin? Ten přece porazil Hitlera. Že přitom nechal byl zabit aspoň jeden člověka z každé rodiny? No pravda - ale co se dá dělat...

Takže údiv nad "bábuškou", která hrdě třímá nad hlavou fotku masového vraha je stejného druhu, s jakým se dívá muslim na člověka, nesoucího na procesí k Panně Marii kříž.

Jiný úhel pohledu, nic víc.

Ostatně - jak je to dlouho, když u nás v Kotlince byly vidět stejné tváře nad hlavami prvomájových průvodů? Tím, že jsme vyměnili Husáka za Havla, pak Klause a nyní Zemana se opravdu všechno změnilo? Šlápnul vedle

Stella
7
Stella 24.04.2014, 19:18:11
Dík, Lucifere.
Stalinovy obrázky se objevují zhusta při každé tamní akci. Kupodivu Leninovy tolik ne. Asi stačí jeho pomníky.
V knize, kterou napsal počítačový odborník a geolog, se píše o tom, že člověk je dobrá a soucitná bytost, pokud se: 1. necítí osobně ohrožen, 2. necítí, že je v ohrožení jeho rodina, 3. necítí, že je v ohrožení jeho způsob života.
"Abychom přežili, dokážeme se zpronevěřit svým vrozeným pudům dobra. Tímto spouštěčem se mohou stát právě podmínky, v nichž se nacházíme. Zrazujeme - li to, co je nazýváno naší zakořeněnou dobrotou, jsou to právě ty chvíle, kdy se stáváme svědky těch úplně nejhorších a nejděsivějších stránek nás samých."
Co chci říci? Snažím se pochopit občasné heslo, které je v té zemi slyšet - např. v nedávných letech v bojích o parlament: Psovi psí smrt! Já myslím, že u nás - nemožné?

Lucifer
6 Šéfredaktorova poznámka
Lucifer * 24.04.2014, 17:44:44
Před chvíli jsem článek doplnil obrázkem Mariny Cvětajevové. Krásná, citlivá a křehká bytost, která bezpochyby neznamenala žádné nebezpečí pro bolševický sojuz. A přesto s ní ti sovětští bastardi zacházeli jako s několikanásobným vrahem, jako s podřadnou onucí. Hnus. Když Putin dobýval Krym, v nějakých zprávách na internetu se objevila fotka starší ženy účastnící se jakési proruské (proputinovské) demonstrace někde na Krymu. Ta ženština velice hrdě třímala nad hlavou obrázek se Stalinem, patologickým úchylem, zvráceným diktátorem, hromadným vrahem atd... Křičící

Stella
5
Stella 24.04.2014, 08:58:36
Dnes vyšla recenze nové knihy o Rusku. Dost bizarní námětem. Ještě nedávno knihy autora, Vl. Sorokina, veřejně pálili. Oni také rádi citují slova: Rusko rozumem nepochopíš.
Přiznám se, že si v těžkých chvílích připomínám vypravování lidí, kteří tam zažívali všelijaké hrůzy, a napomínám se: nenaříkej.

Astro, vynechala jsem např., že Marina dva roky žila se ženou - už jako vdaná. I její láska na dálku - především k Rilkemu, má charakter velice vážného citu. Až se člověk ptá, jestli je to vůbec možné?
Smutný klaun by asi kladně odpověděl.

Astra
4
Astra 24.04.2014, 08:26:01
Cvetajeva mě kdysi taky okouzlila. Je to dávno, takže si pamatuju jen výslednou esenci - láska je jed i lék. Smícháme-li to bezhlavě dohromady -je to drastický dryják. Kdo to jaktěživ nezažil? A nepožil! S vyplazeným jazykem

rezy
3
rezy 24.04.2014, 08:21:48
život v Rusku byl a zřejemě bude vždycky těžký. Je to k nepochopení, bohatá velká zem, na tu rozlohu skoro žádný obyvatel (srovnejte s Indiíí) a přitom bída na každém kroku. Já ani nedoufám, že bych se někdy dožil doby, kdy se to změní.

2
g6 (neregistrovaný) 24.04.2014, 00:41:11
Kdysi kdesi kdosi napsal, a mne už to tenkrát zaujalo > Všechno nalej do šejkru s ledem a ledem neškudli a na závěr plátek citronu do každé sklenky“, říkala zrovna Šestirozměrná a oči jí zářily, paže mírně rozpřažené. Sam nepřítomně přikývl, přemýšleje o svém dvojím životě, o jednom, který by bylo možno nazvat pravdivým, a o druhém, hraném, z něhož však vzešel způsob existence.

Výklad a proč dnes a proč zde, nechávám na PT učastnících zdejšího zájezdu.

Lucifer
1 ... o světě
Lucifer * 24.04.2014, 00:04:19
a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě...

http://www.youtube.com/watch?v=eIct9dw65cY

Nevinný

«     1     »