.:: Neviditelný čert ::.

Drahaňské blues

rubrika: Poetický koutek

Lucifer

Blíží se podzim a na mě padá sentiment jak regiment. Našel jsem báseň, kterou jsem napsal dva dny před svým čertím pádem, dvacátého pátého čtvrtý tohoto roku, a bylo to takové divným jarem ztrouchnivělé blues. Chtěl jsem to tady tenkrát dát, ale na druhý den mi to přišlo příliš divné, tak jsem to sem nedal. Teď jsem to vyhrabal a jak jsem řek, do hlavy se mi vecpal regiment. Pokud vám to příjde jako nepovedené plácnutí, tak to klidně smažu. Nehodlám se zde holedbat básněmi, které se nikomu nelíbí, ač tím možná kapku narušuji básnický kredit ];-)

Zase jsem se jednou vydal do Drahaně
Zase jsem se jednou vydal do Drahaně
Zase jsem se jednou vydal do Drahaně
Bez tebe a bez obvyklých múz

Nepotkal jsem nic
Co by stálo za řeč
Krom stáda cyklistů
Pár stromů
Vzpomínek
A cest
Které se větví
Do všech směrů
Věru
Já cestou nepotkal nic
Než ztrouchnivělýho jara
Kus

Zase jsem se jednou vydal do Drahaně
Zase jsem se jednou vydal do Drahaně
Zase jsem se jednou vydal do Drahaně
A tak ti zpívám tohle ztrouchnivělý blues

Potkal jsem cestou
Tvůj stín
A svoji jarní touhu
Potkal jsem kytky
Potok les
Kde dříve stopy po nás
Dnes zbyly
Zkroucený kořeny
A spleen
Jenž v jaru vzletném
Zahřeje jak v zimě
Hubertus

Zase jsem se jednou vydal do Drahaně
Zase jsem se jednou vydal do Drahaně
Zase jsem se jednou vydal do Drahaně
Bez tebe a bez obvyklých múz

Nepotkal jsem nic
Co by stálo za řeč
Jenom v mé duši
Něco tak dávného
Že ani pračlověk
By nenalezl kurz
Sepnulo pár mozkových
Buněk
Jež doposavad
Měly skluz
A tak ti zpívám
Své jarem neposkvrněné

Jarní blues