5 To StKAnna Kopecký (neregistrovaný) 17.04.2015, 11:36:44
Tak to jsme dva. Já spíš než spíš vůbec úplně vůbec.
Myšlenka na vlastní smrt, tak to cítím, je stálá, všudypřítomná, neodmyslitelná, třebas zasunutá někde v zadním koutu vědomí, a je to tak správně.
Jak by to asi vypadalo, žít s vědomím nikdy nekončícího života, nebo s možností, říct si někdy ve 350 let: už mě to tu nebaví, zrušte mě!