(Tak krásně nanicovatá)
Lucifer
Ta krásná dubnová rána
Kdy všechno začínalo jakoby od znova
Zima už dostala poslední pomazání
A jaro ještě jakoby nemohlo
Líbat nás na ústa od medu prostá
Když jsme si vzpomněli
Na všechny svoje zapomněnky
A dole u dveří chyběla klika
S pocitem k zulíbání
Dav myšlenek bortil veřeje přehrad
Jež jsme tak útlocitně stačili vystavět
Na hrázích našeho koloběhu
Dokud zima nedostala poslední pomazání
A jaro ještě nebylo k rozpukání
Kdy jsme se vedle sebe probouzeli
A přesto každý někde úplně jinde
Když jsme se pokoušeli
Zase najít cestu k sobě navzájem
Aniž bychom to vůbec tušili
Když lidé nad námi
Bouchali do zdí na lidi pod námi
A my jsme byli tak nějak mezi
Do nás proudily zástupy cizích věcí
Které jsme nikdy nechtěli
A přesto jsme se tomu poddávali
I když zima dostala poslední pomazání
A jaro už bylo k rozpukání
Jaro už dostalo první požehnání
A zima ještě jakoby mohla
Zavírat ústa našich zapomněnek
Které si na nás vzpomněly
Když nahoře u dveří chyběla klika
Bez oken k otvírání
Všemi dubnovými rány
Tak krásně nanicovatými
Která jsme prožívali
Od zdola nahoru
A zase zpět
07.04.2018, 23:07:56 Publikoval Luciferkomentářů: 16