Jak je to krásné, když se potká radost ze života se zkušeností a když se potká tradice s modernou a – když básníci s německými jmény jsou nejčeštější…
Stella
Ivan Wernisch
Panenka Marie
Není k zahození,
je hezká docela,
je hezké chodit s ní
do kavárny U kostela.
Zamilovávání
Ubožáčku, co je ti,
ubožáčku ubohý,
ubožáku, ubožáčku.
Piky piky na hlavu…
Jestli máš někoho,
lískovým šípem ho zabiju
a hodím do sklepa.
Koupím si šedý klobouk a nechám narůst vousy,
budu nosit jizvu nad okem a vlasy do čela,
najdu si pokoj s lenoškou, se stolem
a s návštěvami.
Bude tě hlídat pes.
Nechte mě.
Tři korunky do země,
nehraju, nechte mě.
V sadě mezi jabloněmi
Už se hosté rozloučili,
už odjely všechny vozy,
v sadě mezi jabloněmi
zůstal stůl prostřený bíle.
Po tom dlouhém, bílém stole
mezi tácy, sklenicemi,
talíři a omáčníky,
mezi mísami a džbány
prochází se velikánský,
veliký černý havran.
na bíle prostřeném stole
černý havran krákorá,
pomrkává zlostným očkem,
zlostným očkem zlomyslným.
Pomlouvá hostinu,
pomlouvá ženicha,
pomlouvá nevěstu,
ze všeho nejvíce pomlouvá nevěstu.
Ženich leží pod moruší,
leží, zacpává si uši –
nekrákorej, havrane!
Ale havran ne a ne,
ne a ne a nepřestane,
nepřestane s krákoráním:
to vám byla krákrá svatba,
ženich, protože je krákrá,
vzal si krákrá nevěstu!
…...............................
Zaskřípěl kafemlejnek
v trnkovém roští
Vždyť je to ptáček.
Teď skáče ouvozem
ptáček z trnové houště.
…................................
Proč bych tam chodil
když mě zvou
Pročpak bych pospíchal
když na mě čekají
Jen ať trpí když jsou hloupí
já sám si otevřu
šimpanzskou flaštičku
a až ji vypiju
budu si libovat.
Ještě mě tralala
má někdo na světě
rád
…..........................
Kdo mohl, zaplatil,
kdo zaplatil ten si užil
Teď odlétá komínem,
marnotratník. Inu –
užil si
Tak tedy toto zde je takzvané tágo
Mýlím se? Bidlo k postrkování hodin?
Časotvorné bidlo! A propos:
kolik je? Dvě. Pak tedy jedna pro každého.
Spokojen?
Spokojen. Dvě s poledne – dost času na to,
abych někam zašel, málo abych vymyslil kam.
Konečně večer
zachraň se kdo můžeš
matrace skřípou
ein Jagdhorn schallt
the sunlight on the garden
hart wird es und wird kalt
ah my baby of Babyllon
the rain of Liboc padá na London
a na marťanská kriketová hřiště
teď mazej domů
Zdroj: Wernisch, Ivan: Včerejší den, Mladá fronta, Praha 1989
16.07.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 37