Neviditelný čert

Je tady opět První Máj. Přivítám ho básní. Ne ode mne, ani od Karla Hynka Máchy – to už tady bylo. Přivítám ho básní z Květů zla od Charlese Baudelaira. Už od raně mladých let mám takovou drobnou knížečku obsahující výběr z Květů zla z roku 1976, který přeložil Ivan Slavík. S tou jsem vyrůstal a některé z těch básní jsem i zhudebnil. Sám pro sebe. Na kytaru. Od té doby jsem se seznámil s řadou jiných překladů, i od věhlasných básníků, ale nikdy už mi nezněly tak krásně. Latinsky „de profundis clamavi“ znamená česky „volám z hlubin“. Tak se nazývá i jedna báseň z Květů zla.

Lucifer

De profundis clamavi

Charles Baudelaire

Z dna proudu černého, kam srdce mé se hrouží,

prosím tě o soucit, mám pouze tebe rád.

V tom chmurném vesmíru, jak olověný hrad,

se jenom rouhačství a hrůzy v noci plouží.

Nehřeje slunce, a tak půlrok přejde přes

a pouhopouhá noc pak kryje zem v tom druhém;

ten kraj je pustější než za polárním kruhem;

zvěř ani potok, ó – a zeleň ani les!

Nic děsnějšího si už myslit nedovedu

než krutost studenou tohoto slunce z ledu

a nedozírnou noc, chaosu podobnou;

zvířatům závidím, že tupě šťastná jsou,

do spánku beze snů že ponořit se smějí –

přadena času se tak zvolna odvíjejí!

01.05.2020, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9