Tohle je poslední báseň, kterou tady dávám v rozkvetlém Máji. Stejně jako předešlé není ode mne, ale od Jaromíra Pelce z jeho parafrází Rockové poezie. Týká se The Beatles. Tak si ji vychutnejte. Můj májově květnový poetický breviář je u konce.
Lucifer
Vidíš sám sebe v loďce na řece.
Z břehu se uklánějí tajuplné mandarinkovníky
a obloha má barvu marmelády.
Nějaký hlas tě volá,
zvolna
otáčíš
hlavu,
zpomaleně odpovídáš.
Obří kytky z celofánu,
zelené a žluté,
kývají nad tebou svými hlavami.
Z ničeho nic je tu dívka
s rozzářenýma očima.
Všimneš si jí – a ona zmizí.
Jdeš za ní po visutém mostě.
Na druhé straně řeky,
u fontány,
tančí kentauři
a polykají ibiškové koláče.
Pobaveně pozorují,
jak rukama odháníš šlahouny květin,
které šplhají
vysoko,
vysoko
vzhůru.
Na břehu nehlučně přibrzdil taxík,
slepený z novinového papíru.
Otvírají se dvířka,
kdosi tě zve dovnitř.
Rozjíždíte se pozpátku,
hlavou prorážíš oblaka –
a všechno mizí.
Vidíš sám sebe ve vlaku,
který pomalu vjíždí do stanice.
Chodbičkou procházejí
konduktéři z plastiku,
jeden jako druhý,
mají porcelánové kravaty.
Na perónu se rozletí prosklené dveře,
vejde dívka s rozzářenýma očima.
Všimneš si jí – a ona mizí.
Lucie na nebi
posetém démanty.
Lucy In The Sky With Diamonds
23.05.2022, 18:29:30 Publikoval Luciferkomentářů: 6