Neviditelný čert

Léto a podzim si podaly ruce a řekly: Budeme teď rovnocenní. Alespoň na chvíli. Jako den s nocí, jako žena s mužem. Jako Jin a Jang. Listí na stromech se začne barvit do zlatova, a když se vydáte do podzimní krajiny, bude vám šumět pod nohama. Jako podzimní řeka. Jako vodopád letních vzpomínek. A na úsvitu zimy začneme rekapitulovat podzimní vzpomínky. Pojďme se ale teď ponořit do podzimu. Do řeky zapomnění. Abychom se zase naučili plavat.

Lucifer

Podzim se obléká do svých šatů

Koupených u armády spásy

Za pár kaček

Lenivě zívá

Už není o čem přemýšlet

A stromy začínají opadávat

To listí jako šumění vodopádu

Pod nohama šustí

Pár taktů klavírních serenád

A střepy z nedopité lahve

Kde jsem ji nechal?

Možná byla barevná

Podzim se svléká ze svých šatů

Ty jistě skončí v zastavárně

Za pár koček

Kocouři mrouskají

Na polích skončil hodokvas

A pár nejistých myšlenek

V úkrytech šeptají paranoici

Že přijde zima

Krepová růže na polici

Na stěně nad postelí obraz

Kde se díváš sama na sebe

A kde jsem já?

Podzim se obléká do obrázků

Barevných jako tvoje oči

Když ses na mě podívala naposled

Lenivě zpívá

Už není o čem přemýšlet

A stromy začínají opadávat

To byla citace mé básně z roku 2020. Trochu jsem se zasnil. Nikdo to za mne neudělá. Ani autocitaci, ani snění. Ani to zapomnění, ze kterého je třeba se občas probudit a nacházet sebe sama.

Něco v tom člověku musí být, říkám si, když se ráno dívám do zrcadla. Kdo tam jako Alenka z říše divů na mě kouká. To jsem fakt já, nebo někdo jiný?

Už jsi dnes začal přemýšlet? Oslovuji svůj obraz v zrcadle. Na totéž se mě ptá ten zrcadlový obraz. Rozhodl jsem se, že si neodpovím. Ponechám to jako záhadu. Bez záhadného procitnutí bychom neměli proč usínat. Zrcadlo by zůstalo prázdné.

23.09.2023, 10:22:33   Publikoval Luciferkomentářů: 16