Neviditelný čert

Neukojitelná

Lucifer

Seděl jsem v kupé vlaku

Který jel někam

Nejspíš do nikam

Už si nevzpomínám

Kam jsem vlastně mířil

Do nebe nebo do pekla?

Anebo kam se nesmí?

V kupé jsem seděl zpočátku sám

Vybral jsem si ho

Abych nebyl nikým rušen

Jenže pak vstoupila podivuhodná žena

A sedla si na protější sedadlo

V jejím pohledu bylo něco zvláštního

Dívala se na mě

Jako masožravá rostlina

Jako pecen chleba na noční obloze

A koleje mezitím duněly

Pod koly vlaku

Na noční obloze

Zářily zvláštní hvězdy

Nevydal jsem zatím ani hlásku

Nepotřebuji přece

Nějakou další lásku

A ona též úpěnlivě mlčela

S pohledem upjatým do mé tváře

A z okna kupé

Linula se měsíční záře

Její první slova zněla

Jsem neukojitelná

A toužím po tobě

Ve mně se něco pohnulo

Asi něco nepatřičně patřičného

V tu chvíli vstoupil průvodčí

A procvaknul naše ústní lalůčky

Tehdy jsem poprvé promluvil

A seznámil ji se základy kvantové fyziky

Což v ní vyvolalo bujarý smích

Smála se zcela nonkonformně

Jako hvězda

Padající do útrob žhavé sopky

Na konečné stanici jsme vystoupili

Z posledního vlaku

Kolem jel kropicí vůz

A obohatil nás sprškou

Šampaňského vína

Trochu jsme laškovali

Marnotratnost však zůstala neukojitelná

06.04.2024, 13:40:13   Publikoval Luciferkomentářů: 1