.:: Neviditelný čert ::.

Ustrašenka

rubrika: Pohádky

Na jednom konci jakési spirální galaxie se nacházela hvězdička a kolem ní kroužila pouze jediná planeta, což samo o sobě už bylo trochu divné. Planeta však kroužila velmi čiperně a v tak blahodárné vzdálenosti od své neduživé hvězdičky, že na ní vznikl život, nejdříve maličký, ale pak se rozrostl v celé království.

Lucifer

To království docela prosperovalo. Jeho človíčkové byli dostatečně chrabří a jejich králové, kteří se střídali jako svatí na orloji, byli těmi nejchrabřejšími človíčky na celé planetě. Jednomu z nich se však narodila princeznička, a ta se již od kolébky chovala velmi vystrašeně. V podhradí jí tichou poštou přiřadili jméno Ustrašenka, což se nakonec ujalo i na královském hradě, a když si jeden z králových rádců pustil před králem ústa na špacír, doneslo se to i královi. Král, který se pyšnil nepřekonatelnou chrabrostí, neměl ve zvyku strkat svoji korunovanou hlavu do písku, a tak se s tím poměrně rychle smířil. Koneckonců mu nic jiného nezbývalo, samého ho totiž ani ve snu žádné jiné jméno nenapadalo.

Ustrašenka se bála úplně všeho, na co dopadl její zrak, co proniklo k jejím sluchovým, hmatovým a čichovým receptorům. Její maminka, choť jednoho z nejchrabřejších králů, byla dlouho na mrtvici. Její choť, král Chrabrý několikátý, to řešil zvýšeným přísunem marihuany a častějšími návštěvami královského karetního spolku, kde se v doprovodu svého vrchního komořího věnoval lízanému mariáši. Ustrašenka nakonec, i přes všechny ty děsivé zážitky, dospěla až do věku, kdy se se začala se stále větší nutkavostí rýsovat potřeba, provdat ji za nějakého prince, pokud možno co nejchrabřejšího.

Jednoho krásného dne se jako na zavolanou pod královskými hradbami zjevila taková velmi čiperná skupinka jedoucí na zvířatech, kterým bychom mohli s jistou nadsázkou říkat koně, i když vypadala spíše jako velbloudi. Té jízdní skupince velel jakýsi nonšalantně oblečený a zdobně upravený mladík, z něhož se postupně vyklubal princ z království na úplně jiné planetě u úplně jiné hvězdy, který se tvářil, že v celém celičkém vesmíru neexistuje nic, čeho by se mohl zaleknout.

Král odložil karty, jeho choť se probrala z infarktového kómatu, dvořané, komoří a rádcové se shromáždili v přijímací dvoraně, urychleně se k nim připojil král spolu se svou oživlou chotí a uvítací hodnostář s radostí přivítal onoho chrabrostí oplývajícího prince, včetně jeho jízdní skupinky.

„Milý a neodolatelně chrabrý princi,“ ujal se slova král poté, co si nenápadně odplivl kousek marihuany, který mu bezděky utkvěl v ústech, a z rukávu nenápadně vysypal svůj hlavní karetní trumf, „rozhodl jsem se, že tě ožením se svojí jedinou princeznou. Mám však pro tebe jeden úkol, který musíš splnit, abychom se mohli začít věnovat přípravě svatební hostiny. Musíš zajít do princeznina pokojíčku a tam princeznu přesvědčit, že v celém celičkém vesmíru neexistuje nikdo chrabřejší, než jsi ty.“

Princ se zhluboka napil ze sklenky omamného moku, který mu pohotově naservíroval nejvyšší komoří pod přísným pohledem nejvyššího rádce, a čiperně vyrazil navštívit Ustrašenku. Lehounce zaťukal na dvířka její komůrky a okamžitě ztuhnul ve všech svých rysech, když se z komůrky ozval děsivě vystrašený jekot. Chrabrý jízdní princ znejistěl. Chvíli balancoval mezi nejrůznějšími pochmurnými stavy, z nichž jeden obsahoval příkaz k okamžitému návratu zpět k Neumětelům, což bylo jeho rodné království. Potom si ale uvědomil, že ho považují za neskonale chrabrého nejen v jeho rodném království, ale teď už i v tomto království, a tak do těch dvířek kopl a s výkřikem „Toho bohdá nebude, aby chrabrý princ z Neumětelů z boje utíkal!“ pronikl až do samotného jádra věci.

Ustrašenka si zrovna četla knížku od Jacka Londona Tulák po hvězdách a byla zvyklá na jakýkoli podnět, který se ji snažil při jakékoli četbě vyrušit, zareagovat ustrašeným jekotem, což narušitele spolehlivě odradilo od dalšího pokusu něco takového zopakovat. Princ, celý modrý až skoro fialový strachy, se však zcela neočekávaně do její komůrky nasáčkoval, něco jako virus ptačí chřipky, a to ji docela rozrušilo.

Ustrašenka do komůrky proniknuvšího prince změřila sokolím zrakem, a když se jí sesunul k nohám, tak mu změřila tep i tlak, a když ten pomatený princ začal kopat nožičkami jako moucha v pavoučí síti, tak ho praštila po hlavě knížkou Tulák po hvězdách a pravila: „Už toho šaškování nech, ty jeden nabouchaný princi, a laskavě mi sděl, co po mně vlastně chceš.“

Když se princ jízdní z celého toho šoku konečně probral, odkašlal si a požádal Ustrašenku o ruku. No, a když Ustrašenka pochopila, že zřejmě už nic lepšího jí rodiče naservírovat nemohou, tak mu tu ruku dala, a pak ho láskyplně domlátila všemi knížkami až k trůnu.