.:: Neviditelný čert ::.

Sněženka

rubrika: Pohádky

Asi se divíte, s čím tady přicházím, když se venku ve značném předstihu klube už skoro jaro. Jenže, jak už jsem naznačil v Sentimentálním regimentu, někdy se mnou cloumá sentiment a občas i celý jeho regiment. Nevím, jestli jsem to dostal přes geny či sociální prostředí anebo přes ústa, ale zkrátka i zdlouha tomu občas propadám. Od posledních Vánoc ještě neuplynula tak dlouhá doba, ačkoli jsem mezitím stihl oslavit několik výročí, tak proč na úbočí jakéhosi uspěchaného předjaří se ještě v posledním zimomřivém záchvěvu neohlédnout kousek nazpátek. No a jak tak se mnou cloumal ten vánoční sentiment, tak na mě z mého psacího archivu naprosto nečekaně vykoukla pohádka, o níž jsem se tady s vámi ještě kupodivu nepodělil. Tak si ji užijte, brzy nám vykvetou sněženky.

Lucifer

Byla jednou jedna dívka, bílá jako sníh, studená jako led. Říkali jí Sněženka. Měla ráda zimu, bramborové knedlíky s vepřovými výpečky, červené víno Syrah, tabulkovou čokoládu, erotické filmy, hebké kožíšky a vůni ořechů. Když spala, tvořily se jí u nosu rampouchy.

Sněženka byla krásná jako rampouch v zázvorové omáčce.

Jednou – ale to je asi opravdu už hodně dávno a v televizi zrovna dávali už po šestisté osmdesáté třetí Mrazíka – Sněženka zjistila, když zrovna dojídala čokoládovou remuládu s burskými oříšky sypanou sopečným popelem, že už asi zřejmě budou zase Vánoce. Což takhle nakoupit dárky, řekla si, ale komu, dodala. Komu, jaké a za co. Dojedla, dopila a vyrazila do superstrketu strkat nákupní trolejbus.

Když byl trolejbus plný, zamířila Sněženka k jedné z pětadvaceti tisící pokladen, kde se tvořily fronty na jingle bells, Karla Gotta a vanilkové rohlíčky sypané mákem. Zaplatila majstrštyk kartou, kterou vložila habršpersky mluvící pokladní do pupíku, a odjechala sobím spřežením k vánočnímu filodendronu.

Filodendron byl vyzdoben baňatými vánočkami, svíčkami z nosu a hrajícími mobily. Zrovna dávali Karla Gotta v nezapomenutelném aranžmá majora Zemana v koprodukci se špekovými prskavkami a půlnočním kaprem na modro.

Sněženka vyřídila všechnu vánoční korespondenci, usmažila nadrobno nakrájenou velrybu, pustila si Bacha na Karla Vlacha, rozbalila dárky, které jí pod filodendron nadělila paní Zima, utřela nudli na svíčce, a pak slastně usnula s Janem Jakubem Rybou v náručí.

A venku padal sníh. Padal a padal. Do stop poutníků, do vánočních filodendronů, do snů, do zahrádek, do domů, do ulic, do všeho, do všeho a do všeho.

Byly to krásné Vánoce.