Neviditelný čert

Někde v hloubi jakési ponuré galaxie se nacházela taková bezvýznamná hvězda, kolem níž kroužilo pár ponuře mrazivých planet. Jedna mrazivě ponuřejší než druhá. Pouze třetí jevila jistou snahu se z té ponuré mrazivosti nějak vymanit.

Lucifer

Z jakéhosi rozumem těžko uchopitelného důvodu se na té třetí planetě zcela nečekaně a z ničeho nic vyklubal život. Zprvu nic moc, pár chatrných buněk se jen tak se sisyfovskou odvahou snažilo prorazit krunýřem ponurosti a ostatní planety tomu cynicky přihlížely. Jenže jak jednou spustíte koloběh života, nic, ani ta nejponuřejší a nejmrazivější ponurost už to nemůže zastavit. I kdyby to trvalo sebedelší čas, buňky se nakonec seskupí do nějakého složitějšího a smysluplnějšího útvaru, a ten, ku podivu všech těch ponurých čumilů, se nakonec dobere rozumu.

A tak na třetí planetě jedné bezvýznamné hvězdy v jakési ponuré galaxii časem nečasem vzniklo království, které se nazývalo Ponurý optimismus a v jeho čele se postupně střídali králové, Ponurý Optimista první, Ponurý Optimista druhý,… třicátý třetí atd. Když se žezla chopil Ponurý Optimista tři sta třicátý třetí, tak se mu s nezanedbatelnou pomocí své královské manželky poměrně brzy narodila princezna.

Až do této chvíle, a trvalo to fakt už hodně dlouho, se život na třetí planetě obklopené neskonalou ponurostí klubal, seč mohl, ale všechny jeho projevy měly pouze nejrůznější odstíny šedi. Když se ponuře optimistickému královskému páru tři sta třicátému třetímu narodila princezna, královský šašek, Veselý Pesimista tři sta třicátý třetí (VesPes 333), se nenápadně odebral do své oblíbené podhradní hospůdky, aby tuto událost patřičně zapil.

VesPes 333 usedl u baru, zacinkal šedými rolničkami domluvený signál, a ještě než tento vesele pesimistický trylek stačil utichnout, přistála před ním na barovém pultu dost bytelná sklenice toho nejdrastičtějšího koktejlu, jenž kromě ponuré samohonky obsahoval nepřebernou řadu tak neskonale dryáčnických ingrediencí, že voda z akumulátoru je proti tomu kojeneckou výživou. VesPesovi 333 obvykle stačila jedna dávka. Když si dal dvě, byl už skoro na šrot, takže mu hrozilo, že dostane padáka, jelikož v tomto stavu měl problém skoro do večera pořádně zacinkat rolničkami, natožpak předvádět nějaké kotouly a tak podobně. Jedna dávka stačila, aby se druhého dne asi kolem poledne vcelku dobře upravený docinkal na své pracoviště, dvě už byly na pováženou. Ale tentokrát do sebe VesPes  333 nasáčkoval rovnou tři.

Když se druhého dne VesPes 333 probudil již hodně po poledni v nedaleké škarpě, uviděl něco, co v království Ponurý optimismus ještě nikdo neviděl. Přímo před jeho nosem se ze země klubala kytka, která hrála všemi barvami. Alespoň tak to viděl VesPes 333, a kromě toho ještě v tři sta tři a třicátém provedení, takže měl pocit, že všemi barvami hraje celá škarpa. I jeho nos.

Šaška VesPese 333 to natolik rozradostnilo, že i přes zcela jasný důsledek v podobě padáka ze svého džobu, který si však stejně vůbec neuvědomoval, vyrazil na královské hradiště, aby tam tuto barevnou novinu oznámil svému zaměstnavatelskému páru. Jak tak běžel a v ústech se mu komíhal těžkou kocovinou seschlý jazyk, dokázal ze sebe vyrážet pouze jediné slovo, kterému vůbec nerozuměl: jaro, jaro, jaro…

Když šaškovo blekotání uslyšel král Ponurý Optimista 333, tak začal bezodkladně studovat seznam svých poddaných, aby na toto pracovní místo našel náhradníka. Výpověď VesPesovi 333 mezitím sepisoval vrchně ponurý komoří. Jenže v té chvíli se v nedaleké kolébce probudila nová princezna a slovo „jaro“, které odstupující šašek ze sebe neustále vypouštěl, v ní odstartovalo po celá tisíciletí zakódovaný program. Náhle vše kolem začalo hrát všemi barvami. Skutečně, ne v podobě halucinace těžkotonážní kocoviny královského šaška, který si mezitím ustlal na podlaze a vcelku pravidelně začal štípat dříví. Samozřejmě že barevné. Jarní.

Království Ponurý optimismus rozkvetlo jarem, princezna dostal jméno Jarněnka, královský pár si ji přibalil do svých zavazadel a odcestoval strávit jarní prázdniny do nejbližší škarpy hrající všemi barvami. Šašek VesPes 333 byl krátce po probuzení odkýblován do sanatoria na odvykací kůru své dryáčnické závislosti, na jeho místo nastoupil vrchně ponurý komoří, jemuž se tímto pádem zcela významně zvýšil plat, a zbytek poddaných začal s jarní orbou v područí veselého kaleidoskopického pesimismu.

Když se život jednou vyklube, tak i ta nejhorší ponurost nakonec rozkvete jarem. Stinnou stránkou je, že šašek, který to díky svému vrozenému instinktu odstartuje, se z toho musí léčit, zatímco smetanu slízne sotva narozená princezna, která si pak za muže vezme úplně jiného šaška. Ale takový je život, jiný už nebude.

11.04.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8