Neviditelný čert

Na sedmé planetě jedné hvězdy v hvězdokupě Sedm hvězd se nacházelo království, které vládl král Sedmdesátý sedmý. Království žilo pokojným způsobem. Lidé byli šťastní, jenom král se trápil. Stále se mu nenarodil potomek, ačkoli se s pomocí královny snažil, seč mohl. Marně se snažil pochopit, kde se stala chyba. Jednoho dne se však stal zázrak. Konečně se mu narodil potomek. Nebyl však on, ale ona. Královně se s pomocí krále narodila princezna. Dostala jméno Radostněnka.

Lucifer

Radostněnka radostně vyrůstala a bláznivě se radovala úplně ze všeho. Kupříkladu když spatřila sedmitečnou berušku, začala metat kotouly, po sedmém ulehla do trávy a smíchy se popadala za břicho. Poddaní se též radovali, a s nimi i královští rodiče. Jenže pak se něco zvrtlo.

Když Radostněnka dosáhla pubertálního věku, začala se čím dál víc kabonit. Až tak, že to lid vyděsilo. Začali jí potajmu říkat Děsivěnka. Chodila na procházky po království a vyděšení poddaní se před ní zavírali do svých chýší na sedm petlic. Každá sedmá chýše lehla popelem. Počet poddaných klesal a klesal, a zvyšoval se počet krematorií. Král s královnou emigrovali na jednu planetu nejbližší hvězdy hvězdokupy Sedm hvězd, kde požádali o azyl. Bylo jim vyhověno a posléze skončili v domově důchodců.

To nebylo až tak nezvyklé, jelikož se jednalo o Království důchodců. Každý, kdo se v tom království narodil, byl okamžitě důchodcem. Všichni žili v domovech důchodců a o provoz království se starala umělohmotná inteligence. Král Důchodce Sedmdesátý sedmý žil se svou královnou v důchodovém paláci. Narodilo se jim sedm malých důchodců. Tři mužského pohlaví a čtyři pohlaví ženského.

Děsivěnka postupně zpopelnila celé své království a začala se nudit. Postavila se před zrcadlo v královském paláci a řekla: „Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejděsivější“. „Ty, Děsivěnko,“ řeklo zrcadlo a roztříštilo se na tisíc malých kousků. Na to stejným způsobem zareagovala všechna zrcadla a vypařily se všechny vodní nádrže. Děsivěnka už nemohla spatřit sama sebe. A tak bloudila po prázdném království a pokoušela se najít konec Ariadniny nitě.

Nevěděla, co nebo kdo je Ariadna, pochopila však, že musí konec toho klubka najít. Náhle to klubko spatřila, ale nemohla najít konec nitě. Chodila pořád kolem klubka a koukala na něj ze všech stran. Konce se však nedokoukala. Usedla na placatý kámen a v životě se poprvé rozplakala, načež zcela vyčerpaná usnula.

Zdál se jí krásný sen. Na Sedmou planetu z nebe přistál hvězdolet a z něho vystoupil kouzelný princ. Ukázal čarovnou hůlkou na Děsivěnku a řekl: „Až napočítám do sedmi, staneš se zase Radostněnkou.“ Když padlo číslo sedm, Radostněnka se probudila a spatřila berušku sedmitečnou. Měla z toho radost, ale už se smíchy neválela po podlaze. Zmoudřela a Děsivěnku ve své mysli definitivně utloukla pantoflíčkem, který jí kdysi darovala její sestřenice Popelka.

Z krematorií se opět staly útulné domečky nepoddaných a královský pár se vrátil zpět z Království důchodců. Kouzelný princ se už nikdy neobjevil. Našla si jiného prince z šesté planety šesté hvězdy hvězdokupy Sedm hvězd. Jmenoval se Radoslav Šedesátý šestý. Než Radostněnka usnula, četl jí Radoslav pohádky od Stephena Kinga.

20.04.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2