Lékařskou vědu chápeme jako významnou součást procesu poznávání přírody, společnosti a kulturního vývoje. Zároveň však také jako výsledek potřeb a požadavků určité společnosti.
Ludmila
Z výsledků výzkumů kosterních pozůstatků našich předků se dovídáme, že mnoho dnes běžných chorob (někdy paradoxně označovaných jako civilizační), jako jsou zubní kaz, paradentóza či artróza, trápily již před 40 000 lety neandrtálce. V této souvislosti je nutno podotknout, že zdaleka nejen úrazy a onemocnění postihující primárně kostru jsou dnes antropologové z pravěkých kostí schopni diagnostikovat. I na fragmentech hrudního koše lze např. rozeznat známky proběhlé pleuritidy, zatímco z mikroskopické struktury kostní tkáně dolních končetin jsou odborníci schopni diagnostikovat některá chronická onemocnění krevního oběhu a plic). Nalezené lebky z mladší doby kamenné (kolem r. 4 000 př. Kr.) potvrzují domněnky o provádění trepanací, které řada tehdejších pacientů kupodivu přežila. Také dochované skelety tzv. cromagnonských lidí, kteří před 30 000 lety obývali území dnešní jihozápadní Francie, svědčí mimo jiné o zhojených zlomeninách.
Nejstarší dochovaný lékařský text byl totiž napsána sumersky na hliněné tabulce "teprve" před čtyřmi tisíci lety. Někdy kolem r. 1760 př. Kr. vydal babylonský král Chammurapi proslulý zákoník, přičemž 9 z jeho 282 paragrafů se týkalo přímo činnosti lékařů: šlo o stanovení nejen odměn za zdařilé zákroky (jejichž výše závisela na sociálním postavení pacienta), ale též trestů za výkony neúspěšné, kdy tehdejšímu lékaři hrozilo až useknutí ruky. Historikové se asi právem domnívají, že časový interval od nezdařené operace k trestné amputaci byl kratší než dnešní termíny vyřizování stížností příslušnými orgány ČLK.
Nejrozsáhlejší lékařský rukopis starého Egypta (s úctyhodnými rozměry 30 cm x 20 m), vytvořený kolem r. 1550 př. Kr. a nesoucí po svém německém objeviteli název Ebersův papyrus, obsahuje bezmála 900 medicínských předpisů a návodů. Ze stejného období pochází papyrus, který v Egyptě získal Ebersův americký kolega Smith a jehož text je věnován výhradně chirurgii a traumatologii.Z doby přelomu 8. a 7. stol. př. Kr. se na území Itálie dochovaly poměrně dokonalé zubní protézy Etrusků: pomocí pásků z drahých kovů byly ke zdravému chrupu připevňovány náhrady ve formě zvířecích zubů. Antické Řecko se může chlubit celou řadou vynikajících postav i v lékařství.
Podle tradice je za "otce evropské medicíny" pokládán Hippokrates (kol. 460-377 př. Kr.). Málokdo však tuší, že nejen nebyl autorem tzv. Hippokratovy, ale i v případě rozsáhlého díla Corpus Hippocraticum, které vznikalo mezi léty 500 před až 100 po Kristu a čítá asi 60 spisů (včetně zmíněné přísahy), je jeho podíl velmi malý. Indickou medicínu ve 3. stol. reprezentuje Šušruta, stoupenec řady progresivních chirurgických léčebných metod. Z jeho rukopisů vyplývá, že v Indii byly v té době používány mimo jiné plastiky obličeje pomocí kožních laloků, zřejmě i z důvodů korekcí mutilujících poranění, prováděných jako trest za nevěru (např. uříznutí nosu).Po celém světě, nemoc často byla přičítána čarodějnictví, démonům, odmítavému hvězdnému vlivu nebo vůli gods, nápady, které udrží si nějakou moc, s vírou, která léčí a svatyněmi ještě obyčejný, ačkoli vzestup vědecké medicíny v minulosti dvě století se změnil nebo nahradil mnoho historických zdravotních praxí.
Středověká medicína nám dnes asociuje asi hlavně s modlitbami a vyháněním démonů, ze "světských" postupů pak s pouštěním žilou a dávidly. Lékaři byli v případě svého neúspěchu často obětí nepřízně okolí (minimálně mohli přijít o zákazníky a být odsouzeni k doživotní chudobě). Z tohoto důvodu se přímo v lékařských knihách doporučuje, aby lékař závažnost nemoci dopředu zveličoval (a mohl pak být leda oceněn, když to všechno dopadlo dobře).Někdy předávali takové nemocné do rukou kněze, jindy (třeba v případě vlivného pacienta) pro jistotu volili ještě před skonem nemocného útěk z daného místa.
Moderní medicína
Medicína byla revolucionizována v 18. století. Semmelweis v 1847 dramaticky redukoval míru úmrtnosti matek jednoduchým experimentem. Vyžadoval, aby si lékaři myli ruce předtím, než se postará o ženy při porodu.Louis Pasteur byl schopný spojit některé mikroorganismy s nemocí, což přineslo revoluci v lékařství.V 1880 objevil vakcínu proti vzteklině.Další vynálezy, které ovlivnily medicínu byly
1853 - injekční stříkačka, Alexander dřevem 1863 - barbituráty, von Adolfa Bayer 1865 - dezinfekce, Joseph Lister 1885 - očkování vztekliny, Louis Pasteur 1887 - kontaktní čočka, Adolf Frick 1895 - rentgen, Wilhelm Rontgen 1903 - electrocardiograph, Willem Einthoven 1928 - antibiotika, Alexander Fleming 1955 - antikoncepční tabletka, Gregor Pincus a.j.
Dějiny genetiky a DNA
Za zakladatele dnešní genetiky je považován brněnský kněz a středoškolský profesor Johann Gregor Mendel, který se zabýval křížením různobarevných odrůd hrachu. Molekula DNA jako taková byla objevena v roce 1869, kdy se švýcarskému lékaři Miescherovi podařilo vyizolovat DNA z bílých krvinek, obsažených v hnisu. Nedařilo se však vytvořit dostatečně čistý vzorek na to, aby DNA mohla být dále zkoumána.Ve dvacátých letech pak Frederick Griffith dokázal, že je možné pneumokoky jednoho typu přeměnit v typ jiný, pokud jsou vystaveny působení zahřátého buněčného extraktu tohoto jiného typu a, že tato změna je trvalá a dědičná. Na tomto pokusu postavili další experimentální práci tři vědci z Rockefellerova ústavu, kteří dokázali, že za touto změnou stojí molekula DNA a nikoliv bílkoviny, jak se obecně soudilo. Tímto byla role DNA v mechanizmu dědičnosti prokázána.Model DNA byl sestaven 28. března 1953. 1966 - Nirenberg, Ochoa a Khorana rozluštili genetický kód.1995 - Venter a jeho tým osekvenovali první kompletní genom, a to genom bakterie.
Ale vraťme se nejprve k materii. DNA je za prvé především velmi velká molekula (molekula je částečka, která se skládá z nejméně dvou spojitých atomů). Nyní se medicína ubírá dál, proniká do stále jemnějších oblastí a člověk se dostane neodvratně k nejmenšímu, chemicky dále nedělitelnému elementu hmoty: atomu.Atom - konečná stanice lékařského výzkumu? Dostáváme se ke kvantové fyzice nejdůležitějšímu poznatku kvantové fyziky: Existuje dvojitý aspekt materie - jednou jako částice a jednou jako záření (Nobelova cena za fyziku 1929, Louis Victor Prince de Broglie).
To znamená, že ke každé částici materie patří také elektromagnetické pole, tedy také ke každé buňce, ke každému orgánu, každému původci. Další vývoj nás vede k t.zv. Buněčné komunikaci. Bylo dokázáno, že buňky fotony vyzařují a známí biofyzikové vycházejí z toho, že buňky komunikují přes takovéto „světelné blesky". Tímto způsobem probíhá výměna informací a sice rychlostí světla. Ve výzkumu biofotonů existují poznatky, že DNA funguje jako vysílač a přijímač.Žijeme v období komunikace a informací a je na čase, abychom si uvědomili, že tělo může pouze tehdy fungovat a regulovat, když se v těle odehrává komunikace a tím i výměna informací mezi buňkami. Pokud tělo ovlivňují rušivé substance (jedy, viry, bakterie atd.) nebo zatěžující záření, mohou zabraňovat komunikaci.
Moderní vyšetřovací metody
Tomografie:
S myšlenkou pozitronové emisní tomografie přišli David Kuhl a Roy Edwards na konci 50. let 20. století. Vyšetření PET se používají hlavně v neurologii, onkologii a kardiologii.Princip je ten, že je před vyšetřením podáno radiofarmakum s velmi krátkým poločasem rozpadu. U PET se využívá radiofarmak, které při svém rozpadu produkují pozitrony.Ty anihilují s nějakým elektronem, který se nacházel v jeho blízkosti.Vylétají dva fotony a jejiich interakci lze zaznamenat detektorem. Z velkého množství(až několik set tisíc) takových záchytů pak lze výpočetním algoritmem rekonstruovat tomografický obraz vyšetřovaného.
Využití laseru:
Jako příklad si uveďme podrobněji použití laserů v oftalmologii. Laserového světla se užívá v očním lékařství pro velmi složité operace, jakými jsou např. přichycení odchlípené oční sítnice, odstranění zeleného zákalu, léčení diabetické retinopatie (choroby sítnice způsobené cukrovkou), otevření zadního pouzdra čočky atd. Všechny tyto operace lze pomocí laseru provádět bez dříve nutného chirurgického zásahu do očních tkání. Velmi rozsáhlou oblastí se dnes stává využití tzv. měkkých laserů, tj. laserů s malým výkonem (Obr. 2). Používají se k biostimulačním účinkům ve stomatologii, traumatologii a v dalších oborech.Kromě terapeutických metod nacházejí lasery uplatnění i v diagnostice, kde je laserového záření (opět malého výkonu) využíváno k vyšetření oka, nebo tkání vnitřních orgánů (včasná diagnostika rakovinných nádorů). Leksellův nůž:
Je ve skutečnosti je pouze registrovanou obchodní známkou firmy Elekta Instruments pro zařízení téměř 20 tun těžké. Jeho součástí je radiační jednotka s operačním lůžkem a kolimátorovými helmicemi, stereotaktický koordinační rám a Gamma Plan - computerizovaný systém radiochirurgické léčby. Radiochirurgie pomocí Leksellova gama nože je způsob stereotaktické neurochirurgické operace, při které je dosaženo efektu v malém cílovém objemu intrakraniální tkáně aplikací dávky záření ze zevních zdrojů. Toto záření se v paprscích kříží ve společném ohnisku. Do tohoto ohniska je umístěn cíl. V současné době je ozáření pacienta na Leksellově gama noži plně automatizovaným a počítačem řízeným a kontrolovaným procesem.
Kateterizační robot:
Absolutní špičku lékařské technologie nyní využívají v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny. Lékaři tu svěřují operační léčbu jedné z nejčastějších nepravidelností srdeční činnosti unikátnímu robotu, kterých je jen několik málo na celém světě. V případech, kdy u fibrilace srdečních síní selhává léčba léky, nastupuje moderní kardiologická metoda zvaná katetrizační ablace, jejímž výsledkem je trvanlivější umrtvení srdeční tkáně, kde vznikají rušivé elektrické vzruchy.Jedná se o ablační katetr, kterým se izolace provádí. Elektroda na jeho konci zahřívá tkáň, a tak ji ničí.Vlastní ablační katetr prochází dvojitým pouzdrem. Zevní pouzdro končí v pravé síni a poskytuje oporu, vnitřní má velmi ohebný konec a operatér řídí jeho pohyb pomocí joysticku.Mezi klíčová data patří hodnoty intenzity proudu, délka působení a teplota tkáně.Roboty při katetrizační léčbě srdce pomáhají zatím jen na několika pracovištích Evropy a Spojených států. V tomto směru patří pražský IKEM přístrojovým vybavením, počtem odoperovaných pacientů i zkušenostmi k absolutní světové špičce.
Robotická chirurgie se logicky stala nejnovějším „šlágrem" v chirurgických oborech medicíny.Chceme přinést českým pacientům stejné možnosti volby, jakou mají pacienti v populačně i kulturně obdobných zemích - například v Belgii, Nizozemsku, Švýcarsku či v zemích s nejrozvinutější medicínskou péčí, ke kterým patří Německo, Francie či USA. Je to medicína 21. STOLETÍ
17.03.2010, 21:25:00 Publikoval Luciferkomentářů: 6