V neděli jsem s doprovodem někde v centru Prahy zcela nečekaně navštívil prodejnu zlevněných knih. Vůbec se mi tam nechtělo, mířil jsem totiž do úplně jiného knihkupectví, ale doprovod mě téměř násilím přinutil tuhle prodejnu navštívit. A nejen to, ještě mi hned z prvního regálu do ruky vnutil jakousi levnou knížečku (necelých 50 Kč), na jejímž obalu se skvěl nápis V pavučině sítí. Už jsem s ní chtěl praštit, když tu mě zaujalo, že jejím autorem je profesor fyziky na Univerzitě Notre Dame a navíc z maďarského kmene, jehož geny mám v krvi zřejmě také. O čem ta knížka je, vám napovím přetlumočením jejího úvodu: Lucifer
7. února 2002 se na internetového giganta Yahoo! seběhlo místo obvyklých pár milionů neskonale více zákazníků, tlačily se jich tu najednou miliardy. Po takovém návalu zájemců by se z firmy měla stát ta nejlepší investice celé "nové ekonomiky". Něco tu však nehrálo. Všichni přišli přesně ve stejný okamžik a nikdo z nich se neptal po cenách na burze ani nehledal recept na ořechový koláč. Místo toho všichni posílali zprávu, která v nářečí počítačů znamená: "Ano, slyším tě." V centrále Yahoo! v kalifornské Santa Claře měly stovky počítačů plné ruce práce, aby odpovídaly těmto vřískajícím duchům, zatímco miliony oprávněných zákazníků, žádajících název filmu nebo letenku, musely čekat. Nazítří potkalo totéž další vládce internetu, Amazon.com, eBay, CNN.com, E*Trade a Excite: i oni museli obsluhovat miliardy duchů, kteří kladli tytéž nesmyslné dotazy, jaké předtím paralyzovaly Yahoo!. Skutečným zákazníkům s blyštivými kreditními kartami dychtivým nakupovat nezbývalo než se spokojit s rolí diváků. Je samozřejmě nemožné, aby miliardy skutečných uživatelů počítačů naťukaly současně do svého prohlížeče Yahoo.com přesně v 10 hodin 20 minut. Tolik počítačů prostě neexistuje. Z vyřazení největších center elektronického obchodování byli nejdříve obviněni profesionální hackeři. Panovalo přesvědčení, že se tito nebezpeční šílenci, fascinovaní problémem, jak přechytračit důmyslné bezpečnostní systémy, zmocnili stovek počítačů ve školách, výzkumných laboratořích a kancelářích a udělali z nich poslušné otroky, tisíckrát opakující na adresu Yahoo! to své "Ano, slyším tě". Každou vteřinu byly tyto prominentní webové stránky bombardovány nesmírným objemem dat, mnohem větším, než by kdy dokázaly zvládnout. Vysoce sledovaná operace FBI kupodivu neodhalila tolik očekávanou kyberteroristickou organizaci. Místo toho se agenti FBI ocitli v předměstském bytě jistého kanadského středoškoláka. Detektivové odposlouchávající internetové diskusní skupiny zaslechli, jak teenageři žádají, aby jim poradil, kam by mohli zaútočit příště. Byl chycen, jak se chvástá. Patnáctiletý mladík skrývající se pod pseudonymem MafiaBoy úspěšně zastavil provoz společností o hodnotě miliard dolarů, disponujících těmi nejlepšími bezpečnostními experty na světě. Ve zpětném pohledu se experti shodují v jednom: nešlo o dílo génia. Útoky byly provedeny nástroji dostupnými každému na různých hackerovských webových stránkách. Šprýmy, které MafiaBoy na internetu trousil, ukazují, že šlo o vyloženého amatéra, a lajdácké stopy, jež za sebou zanechával, dovedly policii rovnou ke dveřím domu jeho rodičů. K proniknutí do serveru, na nějž útočil, mu chyběly znalosti, a jak se neobratně a pomalu pohyboval, dokázal pokořit jen snadné cíle, přirozeně zranitelné počítače na univerzitách a v malých firmách, jimž prostě přikázal, aby bombardovaly Yahoo! zprávami. Úspěch útoku spočíval v hrubé síle, spoustě odvahy a troše důmyslu. Ale právě proto se musíme ptát, jak mohla akce tohoto teenagera odrovnat největší korporace nové ekonomiky? A teď se podívejme o dva tisíce let zpět do historie. První křesťané nebyli ničím víc než sektou židovských odpadlíků. Byli považováni za výstřední a dělali problémy, a proto je pronásledovaly jak židovské, tak římské úřady. Nejsou žádné historické doklady o tom, že by jejich duchovní vůdce, Ježíš z Nazareta, někdy zamýšlel rozšířit svůj vliv za rámec judaismu. Jeho myšlenky byly dost obtížně stravitelné i pro Židy a oslovit jiné národy se zdálo ještě beznadějnější. Nežidé, kteří se chtěli vydat po jeho stopách, museli především podstoupit obřízku, dodržovat předpisy tehdejšího judaismu a byli vyloučeni z Chrámu, duchovního centra raného židokřesťanství. Jen velmi málo jich šlo touto cestou a křesťanství, podobně jako mnoho jiných náboženských hnutí v historii lidstva, se zdálo být odsouzeno k zapomenutí. Navzdory očekávání se dnes téměř dvě miliardy lidí považují za křesťany. Jak k tomu došlo? Zásluha za úspěch křesťanství nepatří Ježíšovi z Nazareta, ale pravověrnému a zbožnému Židovi, který se s Ježíšem nikdy nesetkal. Jeho židovské jméno bylo Saul, ale známe ho spíše pod římským jménem Pavel. Životním posláním tohoto muže bylo zkrotit křesťanství. Jezdil od jednoho sboru k druhému a všude pronásledoval křesťany, protože stavěli Ježíše, odsouzeného úřady coby rouhače, na stejnou úroveň s Bohem. Pro udržení tradic, a aby donutil ty, kdo sešli ze správné cesty, přimknout se k židovskému Zákonu, používal bičování, zákazy a exkomunikace. Nicméně podle historických dokladů tento horlivý pronásledovatel křesťanství zažil roku 34 náhlé obrácení a stal se nejzapálenějším příznivcem nové víry. Díky němu se z malé židovské sekty stalo v následujících dvou tisíciletích dominantní náboženství západního světa. Jak se to Pavlovi podařilo? Pochopil, že má-li se křesťanství rozšířit za rámec judaismu, musí se zrušit vysoké bariéry stojící před zájemci o křesťanství. A přísná nařízení o obřízce a stravovací předpisy se musí uvolnit. Se svým poselstvím šel do Jeruzaléma za prvotními Ježíšovými učedníky a získal mandát pokračovat v evangelizaci, aniž by od nových věřících vyžadoval obřízku. Pavel však pochopil, že ani to nestačí: že se poselství musí šířit. A tak využil své vlastní znalosti sociální sítě civilizovaného světa 1. století, od Říma po Jeruzalém, a navštívil a obrátil na novou víru tolik lidí, kolik jen dokázal. V následujících dvanácti letech života procestoval téměř 20 000 kilometrů. Netoulal se však náhodně; mířil do největších obcí své doby, k těm lidem a na ta místa, kde mohla nová víra nejúčinněji růst a šířit se. Byl prvním a zdaleka nejúspěšnějším propagátorem křesťanství a teologii používal stejně účinně jako sociální sítě. Mezi Pavlem a MafiaBoyem jsou obrovské rozdíly: MafiaBoy, to je akt destrukce, Pavel, navzdory počátečním záměrům, se stal budovatelem mostů mezi prvními křesťanskými obcemi. Tito dva muži mají ale jeden důležitý společný rys: oba mistrně ovládali síť. Ačkoli žádný z nich o tom takto nepřemýšlel, klíčem k jejich úspěchu byla existence komplexní sítě, která jim pro jejich činnost poskytla příznivé prostředí. MafiaBoy působil v síti počítačů - internet je v současné době nejrychlejší a nejefektivnější způsob, jak se dostat k největšímu počtu lidí. Pavel ovládal vlákna sociální a náboženské sítě 1. století, jediné sítě, která na počátku našeho letopočtu mohla přenášet a šířit víru. Žádný z nich plně nepochopil síly, které jim pomáhaly v jejich činnosti. Ale téměř 2 000 let po Pavlovi začínáme krok za krokem chápat, proč byli oba tak úspěšní. Dnes už víme, že odpověď se skrývá jak ve struktuře a topologii sítí, tak v jejich schopnosti se v síti pohybovat. Pavel a MafiaBoy byli úspěšní, protože nás všechny pojí vlákna mezilidských vztahů. Naše biologická existence, sociální svět, ekonomie a náboženské tradice vyprávějí podmanivý příběh o vzájemné provázanosti. Jak říkal velký argentinský spisovatel Jorge Luis Borges, "všechno se dotýká všeho". V naší mentální mapě jak navzájem souvisí různé části světa, od mikroskopického vesmíru po neohraničený svět internetu, stále zůstává spousta neznámých míst. Naštěstí poslední dobou se vědci učí naše vzájemná propojení mapovat. Jejich mapy vrhají nové světlo na náš pavučině podobný vesmír a nabízejí problémy a překvapení, o jakých se nám před pár lety ani nesnilo. Skutečné překvapení však přišlo, když se nejrůznější mapy položily jedna vedle druhé. Tak jako různí lidé mají kostry, které se od sebe téměř nedají odlišit, i tyto nejrůznější mapy sledují společný stavební plán. Série nedávných úchvatných objevů nás přivedla k pochopení, že struktura a vývoj složitých sítí, které nás obklopují, se řídí úžasně jednoduchými a obecně platnými přírodními zákony. Redukcionismus byl ve 20. století hnací silou velké části vědeckého výzkumu. Redukcionismus nám říká, že pokud chceme přírodu pochopit, musíme nejdříve rozšifrovat, z čeho se skládá. Předpokládá se, že jakmile pochopíme části, bude jednoduché uchopit celek. A tak jsme celá desetiletí pozorovali svět skrze jeho skladebné části. Učili nás studovat atomy a superstruny, abychom chápali vesmír, molekuly, abychom pochopili život, jednotlivé geny, abychom pochopili komplexní lidské chování, a proroky, abychom poznali původ náboženství a kultů. Dnes jsme se sice přiblížili téměř úplnému poznání toho, co se lze dozvědět o částech, ale od pochopení přírody jako celku máme stejně daleko jako kdykoli předtím. Ukázalo se, že skládání dílů dohromady je úkol mnohem těžší, než vědci předpokládali. A to z prostého důvodu: redukcionistický rozjezd narazil na tvrdou zeď komplexity. Poučili jsme se, že příroda není chytře vymyšlená skládačka, která se dá složit jen jedním způsobem. V komplexních systémech se součástky dají sestavit tolika různými způsoby, že by nám trvalo miliardy let, než bychom je všechny vyzkoušeli. A přece příroda skládá dílky s lehkostí a přesností, zdokonalovanou miliony let. Využívá při tom všeobsáhlé zákony samoorganizace, jejichž původ je pro nás stále do značné míry tajemstvím. Dospěli jsme k poznání, že žijeme v malém světě, kde vše je spojeno se vším ostatním. Jsme svědky probíhající revoluce, při níž vědci z nejrůznějších oborů objevují, že komplexita má svou přísnou architekturu. Došli jsme k poznání, že důležité jsou sítě. Knížka V pavučině sítí vás seznámí s tím, jak sítě vznikají, jak vypadají a jak se vyvíjejí. Ukáže vám pohled na přírodu, společnost a ekonomiku jako velkou pavučinu, nový rámec pro chápání věcí sahající od demokracie na webu po zranitelnost internetu a šíření zákeřných virů. Sítě najdete doslova všude. Stačí se správně dívat. Při četbě této knihy se naučíte pohlížet na společnost jako na komplexní sociální pavučinu a uvědomíte si malost tohoto velkého světa, v němž žijeme. Postupně pochopíte, jak a proč uspěl apoštol Pavel a že - navzdory zřejmým rozdílům - působil v podobných společenských podmínkách jako my dnes. Uvidíte, s jakými problémy se potýkají lékaři, kteří se snaží vyléčit chorobu tak, že se soustředí na jednu molekulu nebo gen, a neberou v úvahu složitou vzájemnou propojenost živoucí hmoty. Ukáže vám, že to není jen MafiaBoy, kdo útočí na sítě. Postupně oceníte, jak se internet, často považovaný za čistě lidský výtvor, začal podobat spíše jakémusi organismu či ekosystému; demonstruje tak sílu základních zákonů řídících veškeré sítě. Uvidíte, jak se i terorismus objevuje podle zákonů formování sítí a jak tyto vražedné pavučiny zneužívají přirozenou robustnost sítí vytvořených přírodou. Podivíte se úžasné podobnosti systémů tak odlišných, jako je ekonomika, buňka a internet, a jeden vám poslouží k pochopení druhého. Zdroj: Albert-László Barabási, V pavučině sítí
19.07.2012, 00:07:57 Publikoval Luciferkomentářů: 4