Neviditelný čert

V předchozím pojednání o vesmírech (Vesmír z ničeho – Naše bídná budoucnost?), které jsem převzal z jiného zdroje, než ke kterému se opět vracím, jsem zkumuloval skoro všechno, co se k tomu tématu dá říci, k čemuž slouží i na konci uvedený seznam souvisejících článků. John D. Barrow má ve své knize ještě celou řadu zajímavých modelů vesmíru, každý z nich je obdařen něčím velmi pozoruhodným, ale jak už jsem v této sérii někdy předtím naznačil, celou tu vesmírnou encyklopedii zde překlápět nehodlám. Někdy pouze na něco zajímavého, jak od Johna D. Barrowa, tak ještě i od Lawrence M. Krausse, upozorním. S jedním takovým upozorněním, jež se týká šílené myšlenky, že dostatečně vyspělá civilizace může být schopna „vypěstovat“ úplně nový vesmír s pro život mnohem lepšími parametry, v němž se možná nacházíme i my, přicházím dnes. Až na odkazy týkající se strunové teorie plus jednoho kosmologa se v následujícím textu na žádný jiný odborný termín odkazovat nebudu. Vše podstatné je v tom předchozím pojednání:

Lucifer

Obraz věčně se reprodukujícího vesmíru, ve kterém se uplatňují všechny možné vakuové stavy, jejichž důsledkem jsou odlišné základní fyzikální konstanty, různé dimenze prostoru a jiné charakteristické síly, nás vybízí ke zkoumání všech možných světů. O metafyzickém království všech možných světů často spekulovali filosofové a vzrušeně diskutovali o tom, zda má nějaký dobrý smysl tvrdit, že žijeme v „nejlepším z možných světů“. Inflační vesmír sice nevytvoří „všechny“ možné světy v metafyzickém smyslu stvoření všech představitelných variací různých aspektů vesmíru, stává se však základem ke zkoumání všech bezrozporných fyzikálních možností, jež poskytuje teorie strun (viz kupř. zde Dokonce ani ne špatně, Jak vznikla strunová teorie, Fyzika v potížích). Těch možností je nesmírně mnoho, ale přece jen konečně mnoho, kolem 10⁵⁰⁰.

Reprodukční proces je popsán fyzikálními zákony. Není to tajemné „stvoření z ničeho“ podobné stvoření vesmíru, jak je chápala středověká křesťanská teologie. Na první pohled se může zdát nemožné, aby něco samovolně vzniklo i v tomto omezeném smyslu. Jenže v procesech tvoření vesmíru nejsou narušeny žádné zákony zachování. Představme si, že procesy kvantových fluktuací spontánně rodí částice a antičástice, z nichž každá má hmotnost M. K vtvoření páru částice-antičástice je potřebná kladná energie 2Mc². Jenže obě částice se navzájem přitahují, přinejmenším gravitačně, a nesou-li elektrický náboj, tak i elektromagneticky. Této přitažlivé síle odpovídá záporná potenciální energie – při uvolňování je schopna produkovat pohybovou energii.

Pozoruhodné je, že součet pozitivní energie 2Mc² a negativní potenciální energie může dát dohromady nulu a „stvoření“ páru částice-antičástice z kvantového vakua tak nemusí stát vůbec žádnou energii. Když si to kosmologové uvědomili a vzali v úvahu přirozený proces reprodukce „vesmírů“ za věčné inflace, začali se ptát, zda by vytvoření vesmíru nešlo stimulovat uměle. Mohli bychom „stvořit“ vesmír v laboratořích tím, že bychom stimulovali jednu z fluktuací, které vyvolávají stejný efekt v procesu věčné inflace? Dovolují to fyzikální zákony alespoň v principu?

Několik pokusů se snažilo prokázat, že to možné je, nebo naopak není. Jenže se ukazovalo, že podobný proces by doprovázelo několik nechtěných vedlejších efektů, například nekonečné hustoty. Ve stejné době si jiní vědci, například Edward Harrison z Arizonské státní univerzity, uvědomili, jaká se zde otevírá ohromující možnost: že pokročilé civilizace mohou manipulovat s vesmírem.

Představme si neobyčejně pokročilou civilizaci, která došla k mnohem hlubšímu poznání než my, jak vyvolat ve své části vesmíru speciální fluktuaci, jež se začne prudce rozpínat a vytvoří nový vesmír-dítě. Tito superkosmologové budou dobře rozumět všem podivnostem a zdánlivým koincidencím v hodnotách základních přírodních konstant a zákonům, jimiž se řídí. Budou hlouběji vidět i do podmínek, jež vyžaduje život ve vesmíru. Jestliže – při daném množství možností a výpočetní obtížnosti jejich výběru jde ale o velké „jestliže“ – budou schopni řídit procesy spontánního narušení symetrie, jež určují při poklesu teploty základní stav, pak budou schopni pěstovat nové vesmíry, ve kterých budou hodnoty konstant a fyzikální zákony pro život příznivější než v jejich vesmíru. Po několika generacích tohoto procesu se objeví ještě pokročilejší civilizace (snadněji, protože jejich předchůdkyně jemněji vyladily život podporující „koincidence“ v jejich vesmíru), civilizace s ještě větší schopností vylaďovat vesmíry, které vytvářejí.

Podle Harrisona skutečnost, že v našem vesmíru zjišťujeme mnoho jemných vyladění, jež jsou příznivá vzniku a udržení života, možná svědčí o tom, že takové záměrné pěstování vesmíru v minulosti opravdu proběhlo. To je sice myšlenka hodně fantastická, upozorňuje ale na jednu důležitou skutečnost. Jakmile by se ve vesmíru vyvinula forma inteligence, která by uměla manipulovat s prostředím ve velkých měřítkách, kosmologie by přestala být vědou, ve které lze dělat přesné předpovědi, tak jako jí není třeba ekonomie nebo sociologie, protože lidské volby jsou nepředvídatelné v principu, ne jenom prakticky.

Zdroj: John D. Barrow, Kniha vesmírů

29.04.2014, 00:00:15   Publikoval Luciferkomentářů: 17