Neviditelný čert

Jakým omylem je spojovat evoluci s nepřetržitým vývojem k vyššímu stupni, lze doložit četnými příklady živočichů, kteří se vydali opačným směrem. Řeč je o parazitech, u nichž s přihlédnutím k jejich způsobu života dochází k degenerativním příznakům ve stavbě těla, často zredukovaného na pouhý trávicí a rozmnožovací systém.

Lucifer

K popisu jevů jako parazitismus nám mohou sloužit pojmy devoluce a involuce, které však nejsou naprosto synonymní. Devoluce znamená doslova "odrolování" nebo "podvinutí" čili v přeneseném smyslu sestup, pokles. O něco přesnější je běžněji používaný termín involuce s významem zpětného vývoje, respektive degenerace orgánů, což se právě týká zvláště parazitů. Involuce ale zároveň znamená tak vysokou míru specializace a závislosti na životním prostředí, že živočich, který se v tomto stadiu nachází, již nemá další možnost rozvoje - a to je opět případ parazitů. V této souvislosti byl navržen pojem "sacculinizace", který byl odvozen z názvu korýše Sacculina carcini.

Tento druh, patřící do řádu kořenohlavců, cizopasí převážně na krabech. Zajímavé je, že jeho larva ještě volně plave, nicméně je naprogramována tak, aby si vyhledala hostitele - kraba, kterému se pak odspodu zavrtává do těla. Jakmile se jí to podaří, zapustí do těla hostitele výběžky, rourky; její oči, končetiny a nervový systém pak postupně atrofují, až nakonec zaniknou. Po několika měsících vyroste na vnější straně hostitele váček obsahující pohlavní žlázy Sacculiny, který může dorůst až velikosti třešně. Z oplozených vajíček se líhnou opět volně plovoucí larvy a celý cyklus se opakuje.

Tento příklad ukazuje, co evoluce také znamená - regresivní vývoj, proces ubývající složitosti. Paraziti jsou přesvědčivým důkazem toho, že evoluci nelze interpretovat výhradně jako pokrok a vývoj k vyššímu stupni. Stačí si uvědomit, kolik druhů parazitů hostí jeden jediný pes, zvíře považované za "vysoce vyvinutého" živočicha. Druhy parazitů svým množstvím všechny "vysoce vyvinuté" savce daleko předčí. Mnozí ptáci a savci jsou malé putovní "zoologické zahrady", jež ve výběžcích svých různých orgánů poskytují potravu a životní prostor mnohdy vysokému počtu nejrozmanitějších druhů parazitů.

Možná má výraz "parazit" nebo "cizopasník" tak negativní náboj právě proto, že bychom v evoluci chtěli vidět onen trvalý vývoj k vyššímu stupni. Lovící leopard na nás působí elegantně a půvabně, o lišce se domníváme, že je chytrá, sově přisuzujeme moudrost, u medvědů obdivujeme tělesnou sílu, králičci v nás budí ochranitelský instinkt. Parazity však pokládáme za zavrženíhodné, odporné tvory a bojujeme proti nim (do jisté míry oprávněně, protože mnozí nám mohou vážně škodit). Ruší náš cit pro "estetiku evoluce". Uvažme však znovu, že v evoluci jde výlučně o strategii žití a přežití, o řešení základních životních problémů, a ne o uspokojování našich estetických potřeb. Strategie parazitů je jednou z možných životních strategií a ani lepší, ani horší než ostatní. Cizopasníci zajisté nejsou východiskem pro další vývoj či dokonce pro vývoj k vyššímu stupni, jenže tím nejsou ani specializovaní "vyšší" živočichové.

Rakouský zoolog Konrad Lorenz napsal:

Skoro veškerá zdomácnělá zvířata značně pozbyla na hbitosti svých nedomestikovaných předků; všechna získala pouze na vlastnostech, jež jsou prospěšné člověku a na něž on vědomě nebo i bezděčně vykonává selekční tlak... Naše estetické cítění hodnotí většinu domestikačních projevů negativně.

Lorenz ale tento princip domestikace dále aplikoval na člověka a jeho kulturu a konstatoval "nesporné znaky zpětného vývoje", zřetelné známky toho, že "náš druh vykazuje jasné projevy domestikace". Involuce nepotvrzuje diskontinuitu ve vývoji; evoluce probíhá stále a je vedlejší, zda pomalu, nebo rychle. Je to ale nesporná indicie toho, že evoluce jako taková nevolí žádný určitý směr (třeba ve smyslu vyššího vývoje). V úvahu připadá celá řada směrů. Evoluce může vést k nárůstu složitosti a opravdu dala vzniknout organismům, které v porovnání se svými předchůdci projevují větší nezávislost na životním prostředí, individuálně jsou velmi učenliví atd. Zároveň ale na svět přivedla živočichy specializované, plně závislé na životním prostředí, a mezi nimi spoustu druhů, které si na úkor své složitosti vytvořily způsob života závislého na jiných druzích.

Zdroj: Franz M. Wuketits, Přírodní katastrofa jménem člověk

Vše nasvědčuje tomu, že naše civilizace právě prožívá involuci vědění, hodnot, norem a zákonů. V této souvislosti mě napadá, že by to mohlo být doprovázeno zvětšujícím se počtem lidských parazitů. Stačí letmý pohled na veřejnoprávní a bulvární média a experimentální důkazy této domněnky se sypou ve více než hojném počtu. Na jedné straně se společnost zmítá v těžké ekonomické krizi, státy se topí v dluzích a jejich rozpočty se redukují v položkách, které by měly sloužit našemu kulturnímu vývoji, nebo alespoň jejímu nezaostávání. Na straně druhé je tady tlupa parazitů, kteří se topí v bohatství, o jakém se nesnilo ani vladařům nejmocnějších říší celé lidské historie.

Netuším, jestli těm posledně jmenovaným nějak zdegenerovala stavba těla, ale pokud jde o mozek, tak je to stejné jako u výše zmíněných živočišných parazitů. Jejich mozek se redukuje na pouhý trávicí a rozmnožovací systém peněz, které získali na úkor skutečných tvůrců kultury této civilizace. Přínos těchto lidských parazitů je prakticky nulový, ne-li přímo záporný. Tihle paraziti zároveň představují kladnou zpětnou vazbu kulturní involuce.

22.05.2011, 00:47:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6