Na úvod k ukázce z předmluvy ke knížce Trialogy na hranicích Západu jsem se zmínil o morfogenetickém poli. Tento pojem byl poprvé použitý ve 20. letech 20. století a pro dnešní den jsem vybral zkrácenou, zkombinovanou a upravenou část trialogu autorů knížky, ve kterém se tímto fenoménem zaobírají. Lucifer
RUPERT: Ve svých knihách Nová věda o životě a The Presence of the Past jsem se pokusil vysvětlit, jak se přírodní zvyky (zákony) mohou vyvíjet. Řešení, které navrhuji, vychází z teorie o existenci specifického druhu paměti ve všech organismech, obsaženého v poli, jež nazývám morfogenetickým či morfickým. V průběhu času si každý živočišný druh vytváří jakousi zásobárnu kolektivní paměti. Pravidelné přírodní jevy jsou záležitostí zvyku. Vesmír je vyvíjejícím se systémem zvyků Tak například při procesu krystalizace závisí výsledný formát krystalu na tom, jakým způsobem se podobné krystaly formovaly v minulosti. Nebo zabrousíme-li do zvířecí říše, naučíte-li pokusné krysy v San Francisku nějaké nové dovednosti, všechny krysy daného druhu, ať se nacházejí kdekoli na světě, budou skrze neviditelný vliv morfogenetického pole vykonávat stejnou činnost o poznání lépe. Důkazy, že k tomuto jevu opravdu dochází, uvádím ve svých knihách. Aplikujeme-li tuto hypotézu na oblast lidského učení, znamená to, že všichni lidé skrze kolektivní lidskou paměť mohou těžit z toho, co se někteří z nás v minulosti naučili. Tato teorie je v mnohém podobná Jungově konceptu kolektivního vědomí. TERENCE: Pokud by se podařilo potvrdit, že člověk cítí pozornost, která se na něj z dálky upírá, jednalo by se pouze o důkaz existence telepatie. Pocit, že vás někdo pozoruje, nemusí být důsledkem pohledu upřeného na váš zátylek, ale spíše zaostření pozornosti, které upřený pohled provází. Dochází přitom k zesílení mentálního procesu soustředění, zatímco činnost zrakového ústrojí se nemění. RALPH: Pokud je tomu opravdu tak, že by vědecké potvrzení jediného paranormálního jevu postavilo dosavadní vědecké bádání na hlavu a otevřelo prostor pro zkoumání všech ostatních paranormálních fenoménů, potom můžeme předpokládat, že by to zároveň vedlo ke vzniku nových teorií pole. Předpokládejme, že by se podařilo v laboratoři experimentálně potvrdit, že můžete přilákat pozornost druhého člověka tím, že se na něj upřeně díváte. Bylo by v takovém případě rozumné považovat za médium tohoto jevu elektromagnetické pole? Nebo by bylo lepší použít jiný konceptuální model prokázaného fenoménu? Lidstvo se od pradávných dob domnívá, že mentální, fyzikální a duchovní procesy probíhají na oddělených úrovních. Tyto úrovně či roviny existence, jež definovali filosofové řeckého starověku i indičtí mudrci, jsou víceméně totožné s tím, co my dnes nazýváme poli. Elektromagnetické pole lze označit za fyzikální - alespoň já je za fyzikální považuji. Mentální pole bych ponechal oddělené. Mysl sleduje pohled očí a rozvíjí se do prostoru, aby pohltila pozorovaný objekt a mohla jej poznávat přímým dotekem. Poznávání je něco jako pohlcování - je podobné přijímání potravy. Tento pohyb mysli vstříc objektu poznání se odehrává na mentální úrovni, a je tudíž považován za odlišný od zraku. Navíc i kdyby se podařilo dokázat, že telepatický přenos od jednoho člověka k druhému lze elektromagneticky modulovat magnetem nebo filtrem, svědčilo by to o blízkosti, ale ne o totožnosti elektromagnetického a mentálního pole. RUPERT: Ačkoli část mého já považuje za atraktivnější představu, že se jedná o pole vzájemně oddělená, zároveň se všemožně snažím přijít s takovou koncepcí elektromagnetického pole, která by počítala s těsným vztahem vidění a světla. I kdyby se na procesech, o nichž jsme hovořili, podílelo další pole, muselo by být s polem elektromagnetickým ve velmi úzkém vztahu. Není pochyb, že změny v mozkové činnosti jsou s velké části změnami elektromagnetickými a že při nich určitě dochází k rezonanci mezi fyzickým a duševním světem. Pole mentální však může rezonovat také se světlem proudícím do našich očí. Pokud mentální pole rezonuje s elektromagnetickým světelným polem, pak jsme s objekty, které pozorujeme, opravdu spojeni prostřednictvím světla. Vše, co rezonuje se světlem, které nás obklopuje, je s námi prostřednictvím světla přímo propojeno. RALPH: Vizuální oblast mentálního pole může být jen velmi tenkou vrstvou morfognetického pole rezonujícího s polem elektromagnetickým. RUPERT: Připadá mi, že vezmeme-li starou ideu vzájemně propojených a zároveň oddělených rovin a budeme-li o těchto úrovních uvažovat jako o polích, pořád máme co dělat s vrtsveným systémem o několika úrovních. První úroveň tvoří kvantová hmotná pole, která si musí vystačit se silnými a slabými nukleárními silami ovlivňující tvar a strukturální charakteristiky atomů a molekul. Účinnost těchto polí se omezuje na velmi malé vzdálenosti. Poté následuje elektromagnetické pole ovlivňující uspořádání struktur složitějších. Elektromagnetické pole drží pohromadě atomy, molekuly, krystaly a všechno ostatní. Na úrovni rostlin existuje morfogenetické pole vegetativního růstu, jež je nějakým způsobem propojeno s polem elektromagnetickým. U zvířat jsou morfogenetickým polím nadřazena pole instinktů a pohybů, která uspořádávají a koordinují činnost nervového systému. A ještě nad těmito poli jsou hierarchicky uspořádána pole další, jako například pole vnímání a pole vyšších úrovní poznání. Existují-li různé úrovně polí, tak jak o nich hovořil Ralph, jsou hierarchicky uspořádány tak, že zapadají jedna do druhé. Gravitační pole obsáhne všechna ostatní pole - je to pole univerzální. RALPH: Je možné, že roli prostředníka mezi hmotným a mentálním světem nehraje pole elektromagnetické, ale pole kvantové. TERENCE: Pokud si ovšem, Ralphe, myslíš, že elektromagnetické pole nemůže plnit úlohu, kterou mu Rupert přisoudil, měl bys být stejně skeptický i k poli morfogenetickému. RALPH: Ne, nejsem skeptický. Řekl bych, že naším cílem je dojít k uspokojivému modelu nám známých paranormálních jevů, které vědci raději ignorují, skrze přezkoumání přímé životní zkušenosti. Elektromagnetické pole a historie jeho modelování neboli jeho hermeneutika nám přitom mohou posloužit jako vzor. V podstatě jde o to, zahrnout paranormální jevy do konceptu polí. A přemýšlet o elektromagnetickém poli jako o prostředníku mezi všemi fyzikálními poli je velmi přitažlivé. Zdroj: Ralph Abraham, Terence McKenna, Rupert Sheldrake - Trialogy na hranicích Západu, Chaos, tvořivost a znovuposvěcení světa
25.05.2011, 00:10:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0