Neviditelný čert

Vytiskněte si slovo "mužství" na Amazon.com (což ovšem není na první pohled ten nejvhodnější zdroj) a najdete tisíce odkazů. Čtvrtina z nich jsou z pera žen. Rozpitvávají ubohého muže v rozsahu od ohromujícího The Penis Book: An Owner's Manual (Kniha o penisu: Vlastníkova příručka) od autorky Margaret Goreové až po mrzoutské If Men Could Talk, Here's What They'd Say (Kdyby mohli muži mluvit, co by říkali), a vedou svou od odporného Men and Other Reptiles (Muži a další ještěři) až k botanickému Why Cucambers Are Better than Men (Proč jsou okurky lepší než muži).

Lucifer

Půl století poté, co Simone Beauvoirová tvrdila ve svém Druhém pohlaví (rozumí se, že šlo o dílo o ženách), že muž by se nikdy neodhodlal napsat knihu o podivné situaci lidského samce, se první pohlaví (pokud lze tak muže i nadále nazývat) stalo literárním námětem. Většinou se tu projevuje mocný pocit separace, poháněný geny. Muži jsou pochopitelně odlišní, kupříkladu mají maličké reprodukční buňky. Muži souloží asi padesát miliardkrát za rok, což představuje přibližně milion litrů spermatu denně (vypadá to jako ohromné množství, ale víc proteče Temží pár kilometrů od jejího pramene). Každou vteřinu jsou muži odměněni za pětinu bilionu celosvětových spermií pouhopouhými pěti narozenými dětmi. Světové ženy přispívají pouhými čtyřmi sty vajíčky za vteřinu ke stejnému závěru. Tato buněčná nerovnováha je v samém středu mužství. Poskytuje to mužům jednodušší sexuální život, než mají jejich partnerky, spolu s množstvím dalších podivností, jako je více sebevražd, rakoviny a miliardářů i nedostatek vlasů na hlavě.

Ženy se liší i v dalších ohledech, jak zjistíme ve většině beletrie. Ti, kdo jsou oddáni nezpracovanému argumentu z přírody samé, chápou společnost jako vedlejší produkt sexuální bitvy. Dokonce i ti méně ochotní připustit, že politika je dána evolucí, přijímají názor, že mnoho současných kontrastů mezi pohlavími, v mozku i v těle, pouze odráží odlišnou taktiku každého pohlaví, jak se snaží předat svoje geny. Název knížky (viz dole Zdroj), tedy Ypsilon (Y), třebaže zní velmi lakonicky, se týká vztahu k jedinému chromozomu, tepně mužství. Polovina lidstva je otrokem jeho stálé přítomnosti. Buněčný rozdíl mezi muži a ženami byl objeven před více než sto lety, v roce 1902, nedlouho poté co tak dlouho pomíjené dílo Georga Johanna Mendela s rostlinkami hrachu, které vedlo k vědeckému zkoumání dědičnosti, bylo jaksi znovuobjeveno. Nápad použít jediné písmeno pro titul knihy vznikl ve velkém díle Pauline Réageové o sadistické pornografii, nazvaném Příběh O, což je román z prostředí zámku plného žen, které jsou tam výlučně pro blaho mužů.

V současnosti se stala biologie lidovou kulturou a následkem toho je vystavena jistému problému. Mnoha lidem se zdá, že věda o životě vysvětluje vše, co potřebují znát o svém sexuálním a dokonce společenském životě. Přírodověda je nesporně tvrdým, pragmatickým a účinným způsobem, jak pochopit svět. Fyzik Niels Bohr ji přirovnal k umytí po obědě: špinavé nádobí, špinavé utěrky a špinavá voda, ale - téměř zázrakem - výsledek jsou čisté talíře (filosofie, říkal, je totéž, jenomže bez té špinavé vody). Bohužel veřejnost má přílišnou tendenci věřit tomu, čeho věda dosáhne. Umělecká fakulta preferuje přístup shora dolů - nejdříve nadšení, pak fakta -, ale pro přírodovědce sex vždycky fungoval lépe zdola nahoru. Biologie nám mnoho nepoví o mužské snaze nalézt někoho, s kým by muž sdílel lože, a mnoho biologů se o to ani nesnaží. Přesto však jak věda skládá celý mechanismus od genů přes tělo až k mozku, a v budoucnosti možná i k citům, začíná chápat, co to znamená nebýt ženou.

Kdysi byly ženské pohlavní orgány považovány pouze za převrácené orgány mužské. Jde zajisté o názor naivní, ale úplná sekvence lidského genomu ukazuje, jak nepatrné jsou rozdíly mezi manželem a manželkou a jak jednoduše vypadají tajemství mužství ve srovnání s hlubšími záhadami života. Dnešní nové pohledy skoncovaly s prastarou vírou, že mužská forma je zdokonalenou formou ženskou. Člověk obsahuje kolem 50 000 genů, ale pouze jeden z tisíce je jedinečný pro muže. Z jejich velitelského stanoviště na chromozomu Y se přepne zárodek ze svého původního ženského stavu do hrbolaté cesty k mužství.

Tak jak věda odkrývá lidskou minulost, ovlivňuje její sestra technika dramaticky lidskou budoucnost. Manžel, který podezírá ženu z nevěry, si může za jistý peníz pořídit soupravu Checkmate a otestovat jí prostěradlo; to zčervená, ulpěl-li na něm zbytek spermatu. Společnost Forensex ("Zašlete nám svoje špinavé kalhotky!") provádí totéž poněkud diskrétněji. Impotentní muž, stejně jako ten ženou podváděný, nachází pomoc u pump, tyčí i - pokud má dobrý zrak a je necitlivý k bolesti - injekcí do svého bloudivého orgánu. V roce 1988 otevřela farmaceutická firma Pfizer brány světovým penisům (a podle tvrzení deníku Sun zabránila vadnutí řezaných květin; toto vulgární tvrzení se později ukázalo jako pravdivé). Po modré pilulce, po půl miliardy předpisů na ni, následovala nová generace topořivých chemikálií. Tam, kde farmacie zklame, přichází na scénu umělé oplodnění - v některých oblastech se jedno dítě z dvaceti rodí spíše po spojení na klinice než na společném lůžku.

Tato knížka by měla zajímat alespoň polovinu lidské populace. Vypráví o tom, jak se hledalo mužství a jak se zdráhavě došlo k závěru, že dávno přijímaný názor o ženách jako o zmenšených mužích je zcela nesprávný, a o tom, jak se muži snaží, aby nebyli ženami. Ti, kdo touží po něčem šťavnatějším, mají velký výběr. Kniha Superpotency: How to Get it, Use it, and Maintain it for Lifetime už není v obchodech k mání, ale jako radu od odborníka lze doporučit zásadní dílo Stevea Jonese For Men Only: Winning at the Dating Game (Trafford Publishing, 1977); je snad stále k mání na adrese Amazon za USD 24.95.

A na závěr této reklamy:

Vystříkni ejakulát, pokud jsi na to vybaven, do sklenky chlazeného perrier. Spatříš tam beztvarý předmět, ale dívej se pozorně - tak tomu alespoň věřili biologové v 18. století - objeví se dítě, mužův dárek ženě, jejímž jediným úkolem je inkubovat dítě vytvořené s takovým úsilím jejím mužem. Tak ústřední se zdála být manželova role, že manželka vypadala pouze jako pařeniště; stála o stupeň níže než on na společenském žebříčku, v domácnosti a především sama v sobě. Je to ovšem hloupé a pošetilé, protože biologie ukazuje, že muž, nikoli žena, je druhým pohlavím, ale proč tomu tak je, zůstává často záhadou. Rozdělit je účinnější než sjednotit a každý si vzpomíná na jedinou sexuální příhodu, kdy se spermie setkala s vajíčkem, po čemž následovaly miliardy buněčných dělení bez této výhody. Mnoho živočišných druhů to dokonce zvládá bez této mužské epizody a po většinu času se nezdá, že by toho litovaly.

Zdroj: Steve Jones: Y: Původ mužů

05.06.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0