Neviditelný čert

Ameriku neobjevil Kolumbus, což dokazují zmíněné staré mapy. Féničané navštívili Ameriku už v polovině druhého tisíciletí před Kristem a Afriku také obepluli v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Je ale docela možné, že Amerika byla objevena ještě dříve. Byly nalezeny relikty všeho druhu, jež jednoznačně potvrzují přítomnost Číňanů, Féničanů a jiných předoasijských národů v Americe. Nechybí ani doklady o přítomnosti negroidních národů v Americe, jako třeba obrovské kamenné hlavy Olméků, proslavené po celém světě.

Lucifer

Kromě toho byly na všemožných místech v Americe objeveny nejrůznější nápisy. V Paraguayi nalezli ibersko-punský nápis, v Tennessee (USA) hebrejská písmena, v Oklahomě dvojjazyčný keltsko-punský nápis, ve Vermontu keltský, v Rhode Islandu iberský nápis ve skále a v iowském Davenportu trojjazyčnou kalendářovou stélu. Zajímavá je rovněž měděná mince, jež byla nalezena v roce 1970 v zemi v hloubce 34 m u illinoiského Lawn Ridge. Stáří horninové vrstvy, v níž ležela, bylo odhadnuto na sto až sto padesát tisíc let. Na okraji mince jsou vyryty moderně vyhlížející znaky, připomínající spíš naše těsnopisné písmo. Na rubu lze rozlišit patrně nějaké zvíře a na líci lidský obličej s dítětem nebo panenkou. První Indiáni však přicestovali do Ameriky údajně před několika tisíciletími a jeskynní lidé v Evropě před sto tisíci lety prý ještě neznali žádné písmo.

Jestliže antické národy dokázaly opakovaně podnikat daleké zámořské plavby a zhotovovat uvedené projekční mapy, potřebovaly přesné navigační přístroje. Potápěči našli ve východním Středomoří u ostrova Antikythéra cosi mimořádného – v hloubce 60 m na mořském dně objevili v roce 1900 loď, jež se potopila v 1. století př. n. l. Předměty vyzvednuté z moře byly dopraveny do Atén a prozkoumány. Byly mezi nimi také jakési bronzové úlomky. Po očištění z nich byl složen přesný mechanismus s mnoha ozubenými kolečky, která jsou upevněna na různých úrovních na vnitřní straně prstencového držáku ve schránce čtvercového půdorysu. Ozubená kolečka jsou vzájemně propojena prostřednictvím několika diferenciálů tak, že se jimi dá stanovit cyklus Měsíce a Slunce. Na kulatých a hranatých dílech jsou vyznačena a řecky popsána znamení zvěrokruhu.

Zjistilo se, že jde o velmi přesný přístroj, který podle počtu a druhu ozubených koleček (celkem 40) zřejmě připouštěl jen nepatrné odchylky a tolerance. Tento nástroj byl vystaven v aténském Národním archeologickém muzeu a označen za kalendář pro výpočet slunečního a měsíčního cyklu, zhotovený někdy kolem roku osmdesát před Kristem. První primitivní mosazné přístroje sestavené ve středověku se nedají vůbec srovnat s tímto přesným bronzovým strojem, který je podstatně starší, protože byly mnohem jednodušší a těžkopádné.

Stupeň našeho vědění nám nedovoluje pochopit existenci bezpochyby pravé mapy admirála Piriho Re’ise, i když jde o kopii složenou z ještě starších map, ani důsledky, které z toho vyplývají. Mapa každopádně dokazuje, že jižní pól nebyl v určité době zaledněn. V Südwest Presse vyšla 11. dubna 1994 zpráva, že ve vzdálenosti pouhých 650 km od geografického jižního pólu byly ve výšce 4000 m nalezeny fosilní ostatky dinosaura. V Antarktidě byly objeveny celkem čtyři různé druhy ještěrů. Richard Lewis psal ve svém článku A Continent far Science v roce 1961 o nálezech uhlí a fosilních stromů o průměru přibližně 60 cm na jižním pólu. Zdá se, že celosvětová potopa zničila a pohřbila v Antarktidě celé lesy. Pokud to tak bylo, musela mít Antarktida před zaledněním jinou geografickou polohu.

Vymření mamutů je další velkou záhadou současnosti, o níž vědci nepříliš rádi diskutují. Je pravda, že nálezy zmrzlých mamutů jsou velmi dobře dokumentovány už od 19. století. První zprávy pocházejí dokonce z let 1693 až 1723. Od té doby bylo v literatuře podrobně popsáno více než padesát různých nalezišť na Sibiři a nejméně šest na Aljašce. Rozprostírají se na poměrně úzkém pásu země na břehu polárního moře, o něco delším než 5000 km. Byli objeveni také další kompletně zachovalí mamuti, i dospělé kusy. Tato zvířata jsou v tak dobrém stavu, že sloužila sibiřským Tunguzům jako jakási potravinová rezerva už hodně dlouhou dobu, nejméně však šestnáct set let. Nacházeli velmi dobře konzervované kusy, kterými krmili tažné psy. Zachovalí mamuti měli v žaludcích – a mnohdy i v tlamách, jak se píše – pampelišky, trávu, divoké fazole a modřínové a smrkové větvičky. Také jejich oči byly v tak dobrém stavu, až měli nálezci dojem, že se na ně zvířata dívají.

Také v jižních oblastech Arktidy muselo kdysi vládnout mírné nebo i tropické podnebí. Na Špicberkách byli nalezeni koráli spolu s palmovými listy a vyskytují se zde i korýši, jejichž domov je vlastně mnohem jižněji. Jaká kataklyzmatická změna se tu mořádné nálezy svědčí o radikálním klimatickém zvratu. Další zajímavý exemplář byl nalezen v roce 1900 na břehu řeky Berezovky. Mamut rovněž stál. Měl však bohužel následkem náhlého řádění živlů zpřerážené kosti a vypadalo to, jako by ho na tvrdé podloží přitiskl obrovský tlak. V tlamě měl údajně ještě napůl rozžvýkanou potravu. Zachovala se dokonce i kůže s dlouhou srstí. Musela na něj působit nesmírná síla, a to tak rychle, že nebyl schopen potravu spolknout ani vyvrhnout. Podle stavu potravy a vzpřímeného postoje muselo zvíře umrznout doslova v okamžení. Mamut byl posléze dopraven k dalšímu vyšetření do Petrohradu.

Vcelku se zdá, že si lze vytvořit jeden logický obraz. Antarktida byla alespoň z valné části bez ledu, když ji náhle sevřel ledový krunýř. Přesně na opačné straně zeměkoule se Sibiř, kde vládlo mírné podnebí, proměnila během několika hodin v arktický mrazicí box. V protilehlých oblastech zeměkoule se odehrály kvalitativně stejné události, i když nejspíš ne ve stejném okamžiku. U severosibiřských Vogulů se traduje legenda o sněhovém mraku, který se během celosvětové potopy snesl na Zemi. Další pověsti související s potopou je možné nalézt v Severní Americe: "Jednou se během zimy stalo cosi podivného. Napadla taková spousta sněhu, že pod sebou pohřbila zem a čouhaly z ní jen vrcholky korun nejvyšších jedlí. To se nedalo vydržet... Na zemi proměněné v balvan ledu všichni umírali zimou a hladem.“ Také eskymácké pověsti o potopě mluví jako o vše zaplavující vodě a následném vzniku ledovců. V Jižní Americe se zase dochovaly zprávy o nenadálých sněhových bouřích, ledových smrštích a silném mrazu.

Zdroj: Hans-Joachim Zillmer, Darwinův omyl

18.06.2011, 01:17:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9