Síla pohledu

rubrika: Populárně naučný koutek


Existuje nějaký důkaz, že lidé jsou schopni poznat, když se na ně někdo jiný dívá, aniž by tuto osobu sami viděli? Mohou třeba lidé nějak vycítit, že na ně někdo upřeně hledí zezadu? Jakmile tuto otázku položíme, uvědomíme si, že o takových případech svědčí spousta historek. Celá řada lidí zažila zkušenost, jak se pod vlivem pocitu, že je kdosi zezadu pozoruje, intuitivně ohlédli, a zjistili, že tomu tak skutečně je.

Lucifer


bezejmenna.jpgSchopnost intuitivně vnímat čísi upřený pohled je velmi dobře známa a už zde byla zmíněna v Morfogenetickém poli. Podle této teorie, jejímž autorem je Rupert Sheldrake, v přírodě existuje inherentní (společná, kolektivní) paměť organismů, která je od starších podobných organismů získána prostřednictvím morfické rezonance.

Rupert Sheldrake při svém neoficiálním průzkumu v Evropě a Americe zjistil, že přibližně osmdesát procent dotázaných osob s tím má nějakou osobní zkušenost. Za samozřejmou věc je považována také v nesčetných beletristických dílech, jako třeba ve frázi "cítila, jak se jí jeho či zavrtávají do týla". Výslovně ji popisují romanopisci jako Tolstoj, Dostojevský, Anatole France, Victor Hugo, Aldous Huxley, D. Herbert Lawrence, Thomas Mann a další. Kupříkladu Arthur Conan Doyle, duchovní otec Sherlocka Holmese, v povídce J. Habakuk Jephson's Statement píše:

Tento muž mě zajímá z psychologického hlediska. Dnes ráno při snídani jsem najednou pocítil určité znepokojení, jaké se u některých lidí dostaví ve chvíli, kdy je někdo upřeně pozoruje. Když jsem se rychle podíval vzhůru, setkal jsem se s jeho očima, které na mě byly zaměřeny s téměř divokou intenzitou. Jejich výraz však náhle změkl a on pronesl jakousi konvenční poznámku o počasí. Harton kupodivu říká, že něco velmi podobného zažil včera na palubě.

Dlouholetá zkušená pracovnice britského psychologického výzkumu Renée Haynesová popsala některá ze svých vlastních neoficiálních pozorování takto:

Nutkání ohlédnout se není u všech lidí stejně silné. Vyskytnou se případy - jako třeba u číšníků - kde bude pravděpodobně nepatrné, člověk je bude ignorovat, a nebo mu přímo odolá. Avšak zkusíme-li si trochu zaexperimentovat, řekněme na nudné přednášce nebo v zaplněné závodní jídelně, ukáže se, že náš pohled upřený na něčí zátylek ve většině případů dotyčného přiměje, aby se začal vrtět a znepokojeně se ohlédl. Můžeme to provádět i se spícími kočkami a psy (nemluvě o dětech, které lze takto vzbudit humánněji než pomocí studené vody) a také s ptáky v zahradě.

Účinek pohledu pravděpodobně hraje důležitou roli ve vztazích mezi lidmi a jejich zvířecími kamarády. Nejenom že zvířata mohou tímto způsobem reagovat na lidi, ale také lidé na zvířata. Bystrý pozorovatel psů a jejich chování Jack London popsal v knize Volání divočiny zvláště intimní prožitky se psem Buckem:

Líhal třeba celé hodiny dychtivý a pozorný u Thorntonových nohou... Nebo jindy, jak to náhoda mohla kdy připravit, líhal kousek opodál, stranou nebo vzadu, a pozoroval obrys člověka a náhodné pohyby jeho postavy. A žili spolu v takovém vzájemném srozumění, že často síla Buckových upřených očí přiměla Johna Thorntona, aby se ohlédl, a tu vracel beze slova Buckovi upřený pohled a srdce mu vyzařovalo z očí právě tak, jako zářilo srdce Buckovo.

Existuje rovněž mnoho historek o působení pohledu u jiných, divoce žijících druhů. Zajímavé je například vylíčení síly pohledu u lišek, podané slovy přírodovědce Williama J. Longa v jeho knížce How Animals Talk:

Strávil jsem hodiny u různých doupat a opakovaně jsem byl svědkem čehosi, co vypadalo jako vynikající disciplína; nikdy jsem však neslyšel liščí matku vydat zavrčení nebo křik či varování jakéhokoli druhu. Liščata po celé hodiny dychtivě dováděla v odpoledním slunci, některá pronásledovala imaginární myši a luční kobylky, jiná provokovala své sourozence k hraným zápasům nebo lovu. Seznámíte-li se s těmi fascinujícími malými stvořeními blíže, zjistíte, že na celém tom představení je nejpodivuhodnější stará liška. Leží stranou, odkud může přehlédnout hru i celé okolí, a zdá se, že má rodinu v každém okamžiku pod kontrolou, ač nikdy nevydá ani hlásku. Tu a tam, když se některé lišče při svých skopičinách dostane příliš daleko od doupěte, liška zdvihne hlavu a upřeně na něj pohlédne. Tento pohled nějakým způsobem dosahuje stejného účinku jako tiché zavolání vlčice. Lišče se zastaví, jako by na něj matka zavolala nebo za ním vyslala jakéhosi posla. Kdyby se to stalo jednou, mohli byste to přehlédnout jako náhodnou záležitost. Dochází k tomu však znovu a znovu a pokaždé stejně fascinujícím způsobem. Dychtivé lišče se náhle zarazí, otočí se, jako by uslyšelo příkaz, zachytí pohled staré lišky a vrátí se zpět jako cvičený pes na zahvízdání.

Když Sheldrake zpětně pátral ve vědeckých archivech, dokázal na toto téma najít pouhých šest článků za posledních sto let, dva z nich nepublikované. Ortodoxní psychologové tento jev ignorovali a ignorují, což se vzhledem k jeho 'paranormalitě' dalo očekávat. Překvapivější je, že jej ignorují i parapsychologové. Většina knih o parapsychologii se o něm dokonce ani nezmiňuje. Skutečnost, že tento jev je opomíjen i parapsychology, je sama o sobě velmi zajímavá a poukazuje na mimořádně 'slepé místo', téměř se blížící nevědomému tabu. Proč tomu tak je? Snad proto, že eventuální schopnost cítit čísi upřený pohled je úzce spojena s vírou v jevy, které by moderní lidé rádi odmítli jako pověru, a to zejména s vírou v 'uhrančivý pohled'.

Zdroj: Rupert Sheldrake – Sedm experimentů, které by mohly změnit svět


Poznámky:

Velmi dobře si vzpomínám, že mě v předškolním a raném školním věku táta budil upřeným pohledem. Původně jsem to vůbec netušil a myslel jsem, že se mě nějak dotýká či na mě mluví. Jednou mi to však prozradil.

Při sobotní návštěvě zoologické zahrady jsem několikrát zaznamenal, že se ke mně nějaké zvíře nebo pták ohlédli, když jsem na ně upřel svůj pohled. Dívalo se na ně víc lidí, ale jakmile jsem tím směrem zamířil svůj pohled, dotyčný zoologický chovanec okamžitě zpozorněl. Dělal jsem si z toho legraci, a samozřejmě i teď tak trošku napodobuji barona Prášila. Nějaký náznak tam však určitě byl.

K uhrančivému pohledu se ještě vrátím, pokud mne zcela neuhrane.

devil


komentářů: 5         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
5
Lucifer 06.10.2011, 00:22:46
[4]

];-DDD

4
A. (neregistrovaný) 05.10.2011, 21:01:37
Cucumber is cool.
http://www.youtube.com/watch?v=C41IBSKGF4w

Lucifer
3 salve
Lucifer 05.10.2011, 12:09:20
I like cucumbers, and I like peepers
I like the smell of westerly girlfriends... ]Mrkající

2
Marie (neregistrovaný) 05.10.2011, 11:38:59
Lucifere, bezva téma! A Anno, oceňuju váš smysl pro humor!

1
Anna Kopecký (neregistrovaný) 05.10.2011, 11:28:59
http://vimeo.com/30000557
Salve do pekla ;)

«     1     »