Žijeme v simulovaném světě? II

rubrika: Populárně naučný koutek


Vypadá to, jako by řada věcí byla pevně stanovena. To si myslel i velký anglický astronom Fred Hoyle. Jednou si stěžoval, že vesmír je životu tak přátelský, že to vypadá, jako by to někdo zařídil. Že někdo (nebo něco) si hrál s fyzikálními zákony tak, aby umožnily vznik života.

Lucifer


avatar.jpgHraní s vesmírem

Co si s tím mají vědci počít? Mohou samozřejmě přijmout jako fakt, že svět je takový, jaký je, a tím rezignovat na hledání vědecké odpovědi. Jinak se nabízejí tři možnosti. První cestou je problém obrátit a uvědomit si, že kdyby byl vesmír jiný, než je, tak bychom tu nebyli a problém by nás netrápil. Je jen logické, že je vyvážený přesně tak, aby umožňoval život, kdybychom tu nebyli, kdyby byl jiný. To ale vede k představě existence jiných vesmírů, kde fyzikální zákony vedou k jiným kritickým číslům. Jenže představa, že převážná většina cizích vesmírů je bez života, není z vědeckého hlediska moc životaschopná. Nemůžeme se totiž do nich dostat, a tak se nakonec musíme spokojit s tím, že jasnou odpověď na otázku, proč je vesmír jemně vyladěný, nenajdeme. Druhá možnost je podobně neuspokojivá: jemné vyladění způsobil nadpřirozený architekt, který stojí mimo přírodní zákony. Opět nemáme jak se přesvědčit, zda je to pravda.

Ke třetí možnosti jsme se snažili v předchozím výkladu dopracovat. Opět přijmeme, že vesmír je tak dobře uzpůsoben pro naši existenci, protože byl zkonstruován pro nás, jenže jeho architektem není nějaké božstvo, nýbrž nám podobné bytosti, jen s mnohem pokročilejší technikou. Tak pokročilou, že dokážou stvořit dvě ohromující věci. Jednak bytosti vybavené tím, čemu říkáme vědomí, a za druhé svět, který tyto bytosti svým vědomím vnímají. Je to výsledek logických úvah známý simulačních jako simulační argument. První, kdo s tím přišel, byl filosof Nick Bostrom. V roce 2003 uveřejnil článek Žijete v počítačové simulaci?, ve kterém dochází k závěru, že je to možné.

Stvořit znovu svět

Bostromův argument je vcelku přímočarý, Zastavme se na chvíli a zamysleme se nad výpočetní sílou, kterou dnes máme k dispozici. Srovnejme ji s tím, co existovalo před deseti lety. A co před dvěma desetiletími? Nyní se to pokusme prodloužit do budoucnosti. Jestliže naše civilizace přežije ještě jedno tisíciletí, výpočetní síla populace bude taková, že si ji dnes nedovedeme představit.

Teď se vraťme do dneška. Jaký druh počítačových her je nejoblíbenější? Simulace. Vzpomeňte si například n mimořádných úspěch simulace Druhý život. Hra dává lidem příležitost pro alternativní existenci - příležitost, které se miliony chopily oběma rukama. Jiné simulační hry nám dávají možnost hrát si na božskou bytost, řídit jiné nebo se prostě dívat, jak se jejich osudy odvíjejí. Něco v lidské mysli touží po propojení s jiným světem. A proč by tomu mělo být za tisíc let jinak?

Bostrom tvrdí, že jedno z následujících tvrzení musí být pravdivé. První z nich říká, že lidstvo s velkou pravděpodobností vyhyne dříve, než dosáhne úrovně, na které bude schopno vytvořit počítačové simulace - virtuální realitu - která by odrážela to, co vnímáme jako realitu. To druhé je, že civilizace, která přežije, nebude umět takovou simulaci uskutečnit. A to třetí, že téměř jistě už v takové simulaci žijeme.

První tvrzení se zdá nepravděpodobné. Není žádný apriorní důvod, proč bychom se měli vymazat z existence - nebo z ní být vymazáni. To druhé se zdá ještě nepravděpodobnější: když uvážíme naši zálibu v simulacích, je těžké předpokládat, že nevyužijeme naší výpočetní síly, jestliže ji získáme. A tak se nabízí třetí možnost. Jestliže uznáme, že se v daleké budoucnosti po "původním" vesmíru rozšíří obrovské množství pokročilých civilizací, z nichž každá bude řídit nějaké simulace, jaká je šance, že my jsme opravdu v původním vesmíru a ne v nějaké simulaci?

To není důvod k depresi - svět je tak reálný, jako vždycky byl. Navíc narozdíl od myšlenek zahrnujících nadpřirozená božstva by se simulační hypotéza mohla dát ověřit. Předně si ale všimněme, že opravdu řeší problém jemného ladění. Tvůrce simulace musí mít motivaci je vytvořit. Je rozumné předpokládat, že většina simulací bude fungovat tak, aby to bylo zajímavé pro autora i uživatele. Naše zkušenost s navrhováním simulačního prostředí vypovídá o tom, že to znamená naplnit je bytostmi, které se budou radovat ze své "existence", a k tomu je zase třeba, aby tyto bytosti mohly komunikovat se simulovaným světem a jeho obyvateli.

Je tedy pravděpodobné, že bude snaha udělat takovou simulaci, která vyvine něco, co pokládáme za komplexní život. Viděli jsme ale, že přírodní zákony dovolují jen velmi malý rozsah možností nastavení parametrů, takže tím by se vyložilo alespoň jemné vyladění. Nyní hledejme možný vědecký test tohoto výkladu. Opět se obrátíme k naší zkušenosti s programováním simulací.

Nedostatky programu?

Jedním ze základních pravidel programování je neplýtvat drahocennými prostředky, jež počítač poskytuje. V důsledku toho nejsou simulace dokonale spojité. Jsou vytvořeny tak, aby vědomím vybavení avatarové měli jen v nezbytné míře pocit spojitosti okolního světa. To znamená, že detailní pohled může odhalit mezery v programu a možná se nám to už povedlo. Už víme, že v teoriích popisujících realitu jsou - alespoň zdánlivě - určité nesrovnalosti. Lidská mysl se například neumí smířit s pravidly, jimiž se řídí kvantový svět na subatomární úrovni. Kvantová fyzika dovoluje částicím násobnou existenci, mohou se nacházet na dvou místech současně nebo se mohou pohybovat současně ve dvou opačných směrech.

Podobně obecná teorie relativity, která výborně vystihuje realitu ve velkých kosmologických měřítkách, má problémy s popisem některých extrémních situací, jaké nastávají ve vnitřku černé díry nebo v geometrii vesmíru v okamžicích velkého třesku. Mohou tyto frustrující omezení odrážet nedokonalosti v programování naší reality? A jsou zde další věci, jež mohou být důkazními prostředky. Jedním z nejambicióznějších cílů moderní vědy je "sjednocení" zákonů fyziky. Jedním z hlavních problémů tohoto úsilí je spojit obecnou teorii relativity s kvantovou teorií, což se však stále nedaří uskutečnit. Není to proto, že je to principiálně nemožné?

V dnešních simulacích užívají programátoři různé metody, jak kódovat jemné detaily. Postup, jak například simulovat chloupků v srsti polárního medvěda, je jiný, než způsob vytváření faksimile pastorální krajiny. Právě tak mohli tvůrci naší simulace užívat různých metod při programování naší reality v různých měřítcích, a tak lze těžko očekávat, že se je podaří spojit v harmonické jednotě. Je-li tomu tak, právě tyto vědecké nezdary mohou být klíčem k podstatě naší existence.

Další klíč můžeme hledat v genetickém kódu. Při replikaci DNA dochází k chybám. Kdyby se neopravily, měly by kvůli těmto chybám jednotlivé živočišné druhy jen krátkou životnost, možná by se nestačily ani vyvinout. Simulované příběhy života by záhy zkrachovaly, nebýt korekčních mechanismů v našich genech. Podobně postupujeme při programování: zabudujeme do nich korekční rutiny, které uvedou věci do pořádku dříve, než se nenávratně zhatí. Není tedy nepředstavitelné, že by programátoři příběhu našeho světa užívali stejnou metodu.

Jednou z myšlenek, se kterou přišli seriózní fyzici, je, že korekce simulací by mohly vytvořit trhliny či dokonce zlomy ve fyzikálních zákonech. Některé věci se nemusí chovat tak, jak podle známých přírodních zákonů očekáváme. Existují pozorování, která o takové možnosti svědčí. Astronomická pozorování světla, které k nám přichází z nejvzdálenějších galaxií, naznačují, že ve vzdálené minulosti došlo k určité změně ve fyzikálních zákonech. Pozorované světlo bylo vysláno před dvanácti miliardami let a jeho interakce s hmotou během cesty k nám vykazuje určité neočekávané rysy.

Pozorování naznačují, že jedna ze základních fyzikálních konstant (konstanta jemné struktury), jež určuje sílu interakce hmoty se světlem, byla v minulosti nepatrně jiná. Je to chyba programu, nebo část korekční rutiny? I když se vědecká pozorování změny této konstanty zdají solidně podložené, závěr, že to podporuje představu našeho života jako simulace, zůstává kontroverzní.

Závěr

Žádný z popsaných "testů" není skutečně přesvědčivý. Avšak myšlenka, že žijeme v počítačové simulaci, je rozhodně zajímavá a nabízí velmi přijatelné vysvětlení nejzáhadnějších problémů moderní fyziky. Jestli se dá dokázat či falzifikovat, to je otevřená otázka. Někteří filosofové tvrdí, že správnost myšlenky by se prokázala, kdyby se ukázalo, že její programátoři jsou tajemně "vymazávání" ze simulace, protože představují nebezpečí pro pokračování projektu. Jiní razí stejně žertovně znějící, ale přitažlivější hypotézu. Když jsme konečně objevili pravdu o simulaci, můžeme očekávat, že se v dohledné době rozzáří nebe obrovskou zprávou:

Gratulujeme! Přejděte, prosím, na úroveň 2.

Zdroj: Michael Brooks, Velké otázky: Fyzika


komentářů: 15         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

15
Merlin (neregistrovaný) 04.08.2013, 01:27:25
Ještě k těm svalům ovládajícím bulvy během snů mě napadlo, že to asi nebude bug, ale leštička :)

Lucifer
14
Lucifer * 03.08.2013, 23:56:44
Zajímavé Merline, zrovna zde vychází první část pojednání, jak si lze svou realitu projektovat. Třeba to do toho nějak zapadne. Úžasný

13 Vlastní projekce
Merlin (neregistrovaný) 03.08.2013, 23:43:40
No, ale pokud si realitu projektujeme sami, tak pro nás přeci nemusí být vůbec nijak vyladěná, vytváříme ji přesně k našemu obrazu. A přesně toto tvrdí celá řada světových náboženství, přesně toto naznačuje kvantová fyzika (částice je částicí pouze je-li pozorována). Přitom tato možnost není v článku vůbec zmíněna.

Že jsme takové velmi realistické projekce schopni jednoznačně ukazuje např. tzv. lucidní snění.
Jedná se o stav, kdy tělo usne a mysl zůstává vědomá. Lucidní snění je velmi dobře vědecky zdokumentováno včetně několika metod, jak se mu spolehlivě naučit. Ve chvíli, kdy lucidně sníme, dostáváme k dispozici takový \"Construct\" (když už jsme u těch analogií Matrixu), tedy prázdné, trojrozměrné plátno, do kterého si můžeme vprojektovat absolutně cokoliv, co dokáže naše fantazie vytvořit. A ať již se zde věnujeme jakékoliv činnosti, vše působí naprosto reálně nejen pro naše vědomí, ale i pro EEG a magnetickou rezonanci - mozek pracuje jako by danou událost opravdu prožíval. Zatímco tělo tvrdě spí. Tedy kromě svalů ovládajících pohyb očních bulv, tyto se pohybují v souladu se snovou realitou (bylo ověřováno např. projekcí tenisového zápasu). Že by \"bug\"? :)

Ale že umíme produkovat velmi přesvědčivou falešnou realitu nám jasně ukazují i některé psychické odchylky, drogy, meditační techniky ...

Domnívám se, že my, duše, naprosto svobodné a dimenzemi nespoutané tento vesmír z nějakého důvodu vytváříme. Čistě mentálně. Všichni, co se tou věcí zrovna zabýváme tu máme jednoho \"pajduláka\", tělo co nás poslouchá a dělá co chceme (alespoň by mělo), takový náš vlastní virtuální stroj, který můžeme ovládat a jeho prostřednictvím interagovat s prostředím. A všichni společně tu dá se čekat máme nějaký úkol (něco se naučit? dělat výzkum? tvořit?).

Trošku mi to připomíná tu epizodu Červeného trpaslíka, kde Kryton šel do virtuální reality vytvářet antivirus, ale zapomněl proč že tam vlastně je a kdo vlastně vůbec je, ztotožnil se příliš s tou postavou a nakonec se z toho chudák málem uchlastal :)

12 Narodni prostredi
V (neregistrovaný) 01.12.2011, 23:26:35
Asi bych s tim mel neco delat. Nekdy v osmdesatem sedmem roce (v Kanade) jsem dostal od nekoho Macintoshe model KE (jeste bez vetraku, uplne tichy, pristi model pak byl SE uz s vetrakem) a poridil jsem si program Fontographer and oteverel jsme si v nem anglickou abecedu a pretahnul si grafiku hacku a carky nad pismena (to vsechno 'uvnitr' radne abecedy uz je, vcetne toho zvlastniho hacku ktery zmekcuje d a t) a priradil jim pevne misto na klavesnici na tech pro obycejne psani 'zbytnych' klapkach - od brachy jsem si nechal poslat v dopise rozlozeni ceske abecedy na psacim stroji (jen sestra s ekonomkou umela na stroji, my ostatni jsme v tech pred internetovych casech na klavesnici psat vubec neumeli (co vam mam rikat, ze jo), to umeli jinak jeste spisovatele a vzdycky jsem se divil proc se s tim trapi, kdyz psat rucne je mnohem snadnejsi, rychlejsi... :) )

Vymyslel jsem si sve vlastni ergonomicke a logicke rozlozeni klavesnice s Cestinou. -:)
Nebyl to zadny 'Dvorak', o necem takovem jsem tenkrat ani neslysel, ale ciste muj vymysl.

Tenkrat jeste nic takoveho nebylo, myslim ze taky tenkrat prave koncila hlavni era DOSu, kde taky nebylo po Cestine ani potuchy.

Bylo me jasne, ze pro me ktery se teprve ucil psat na klavesnici, bylo takove (to me vlastni) rozlozeni pismen s ceskou diakritikou lepsi a logictejsi, ale ze pro ty kteri psali na ceskych strojich profesionalne by to nebylo.

Rozmisteni ceske abecedy na klavesach me vzdycky drazilo svou nahodilosti, ktera byla dana zcasti moznostmi mechanickych psacich stroju a kdovi cim jeste. Vznikala proste nelogicky. A to prehozeni Y a Z me vzdycky vadilo, takova s prominutim kokotina, kterou si Cesi vymysleli, nebo kdo to byl, mozna je to vec Evropy vs Ameriky, nevim. Ale treba to ma historicky duvod, zase z ery tech mechanickych stroju.

S prichodem internetu jsem se konecne naucil jakz takz psat na klavesnici a zil jsem v anglickem svete a taky cesky internet zacal fungovat az mnohem pozdeji a tak se stalo, ze bych se dnes musel ucit psat aspon ponekud plynule znovu temer od zacatku. A zustal ve me odpor, opovrzeni k tomu ceskemu rozlozeni pismen. Drazdi me to tou nelogicnosti.

Taky jsem jeden cas mel instalovanou Cestinu od Mikrosoftu, ale ta moc nefungovala na systemove casti okenek, jen uvnitr programu. Byl, nebo mohl byt problem s ceskou diakritikou ve jmenech souboru, zvlast z s hackem tropilo neplechu. Proto jsem sve ceske zname prosil, aby kdyz me posilaji nejaky soubor, aby nepouzivali v jeho pojmenovani ceske znaky. Nevim jak je to dnes, ale na Cestinu je nejlepsi mit okenka pocestena v Cechach, na systemove urovni. Nejaky 'language pack' je, ci byval takovym danajskym darem.

Ale Cestina na systemove urovni okenek zase znamena, ze kdyz se potrebuju na neco poptat na internetu, tak mam problem s tim, jak svuj problem vysvetlit (pokud mam Cestinu i v kontrolnich panelech a vsude). Naprosta vetsina lidi ochotnych vam poradit to umi jen v Anglictine, i kdyz dneska uz je plno Cechu ke kterym se lze obratit pro radu.




Taky se me stavalo, ze jsem nevedomky kolikrat prepnul do Cestiny, kdyz jsem psal v Anglictine - mel jsem to prepinani jazyku na Shiftu a necem, aby to bylo lehce dostupne, ale asi to bylo az moc dostupne.

Na druhou stranu si pamatuju tu hrdost, kdyz jsem psal jako kazdy jiny Cech s diakritikou, ac pomaleji ;), a docela jsem si vedom toho jisteho kulturniho barbarskeho prvku psat Cesky bez diakritiky.

Problem ovsem je, ze kdyz je clovek uz zvykly cist Cestinu bez diakritiky, ze me vizualne unikne, ze jsem nekde vynechal hacek, ci carku kdyz tu diakritiku pouzivam. Proste ma clovek slepa mista a nevsimne si toho i kdyz na to kouka, prave kvuli tomu 'dedictvi' zvyku cist Cestinu bez te diakritiky. Je to podobne tomu, proc se davaji texty 'proof read' nekomu jinemu, proc to clovek nedela sam na svych textech, protoze u tech svych bude trpet tou 'slepotou'.

Takze ono je duvodu povicero, nakonec ale mozna prevazuje ta lenost.

-----------------

K tomu 'do jakého prostoru se vesmír rozpíná' a 'nikdy nerikej nikdy' jeste neco napisu, ale pozdeji, ted musim bezet.

Axina
11
Axina 30.11.2011, 05:37:01
[9] Zaměnitelnost slov dané - daně v inkriminované větě je půvabná. Kouzlo nechtěného Usmívající se
Jako programátorka čtu rychle a bez obtíží text bez diakritiky. Nevím, jak jiní. Nechcete (i pro své pohodlí) pomoci s instalací českého národního prostředí na PC? (Je-li to z vaší strany pouze projev "lenosti", spíš nekonformity, pak se omlouvám za nabídku).

Axina
10
Axina 30.11.2011, 05:30:03
Je škoda, že se do diskuse nazapojuje majitel webu pavelhaston. Ten příměr o mravenci použil poprvé. Rozuměla jsem mu tak, že chtěl nějak jednodušše a vtipně vyjádřit ty mikroskopické znalosti, které o podstatě vesmíru máme.

Jinak - i já si z hodin fyziky pamatuji, že údajně nemá smysl uvažovat, do jakého prostoru se vesmír rozpíná. Prostor je prý atrubutem vesmíru, ne na něm nezávisle existující realitou. Je to pro mne (a vždycky bylo) nestravitelné. Představa nafukujícího se 3-rozměrného balónku v 3-rozměrném prostoru je mi srozumitelná. Uspokojující představu n-rozměrného prostoru nemám. Lituji.

Axiomy jsou nepochybně užitečná věc. Ale už jen fakt, že nás napadá, že mohou být zpochybnitelné, je zpochybňuje. Někde jsem četla následující bonmot: Nikdy neříkej, že něco nejde udělat. Vždycky se objeví nějaký blbec, který to neví a udělá to Usmívající se

9 Mozny dvoji vyklad, ale kazdy je svym zpusobem spravny
V (neregistrovaný) 29.11.2011, 22:08:49
Protoze pisu bez diakritiky (nabodenicka je zrejme lidovy vyraz, ci nikoli?), tak po druhem cteni me padla do oka jedna veta, ktera je docela humorna a horce pravdiva, pokud by se na e necetlo jako dlouhe e, ale s hackem jako mekke.
---
"To jsou zaklady ktere je nutne prijmout jako dane, o tech se jiz dal nediskutuje (proto jsou to axiomy - na nich se vse otaci)"
---
...dané je správné, ale i daně je vymluvně správné jako analogie -:)

Mimochodem ta pismena s diakritikou jsem zkopiroval odjinud kus po kuse, cili ne ze bych mel technicky moznost tak psat a jsem na to jen liny.

8 Axiomy
V (neregistrovaný) 29.11.2011, 21:56:18
I kdyz jste ty otazky nepolozila tak, ze byste se na ne skutecne ptala, tedy ocekavala na ne odpoved, tak presto me laka k nim napsat 'strucny' komentar, protoze se dotykaji predesle diskuze.

=======================
1. jak vznikl vesmír?

Tahle otazka je takova neurcita, tedy neni jasne jak je myslena. Kdyby se ptal fyzik, tak ten by mel na mysli velky tresk a jak to bylo. Kdyz se ptaji lide mimo vedu, tak tim obvykle mysli to filozoficke 'odkud se vzala existence', anebo 'proc je neco, proc neni nic', nebo neco v tom stylu - tomu se zase fyzikove, aspon ti moudrejsi, vyhybaji. Vy na druhou stranu se ptate v te druhe otazce na rozpinani vesmiru, a tak by se zdalo ze se ptate jako fyzik, ale presto i ta druha otazka spada do oblasti filozofie. Ta treti je ciste vedecka otazka (tedy pokud minime zivot jako takovy, nikoli specificky zivot lidsky, ktery je vedomy ze zije a otazka by pak zahrnovala i jak vzniklo vedomi - o tom nize).

Muj mentor, ci spis mentorka jejiz jmeno tu padlo, vypracovala zaklady filozofie (a tim i zaklady vedy, protoze filozofie je zakladnejsi veda nez prirodni vedy, ktere na ni spocivaji).
Tim zakladem je urceni axiomu, cili 'nezpochybnitelnych pravd' - to jsou zaklady ktere je nutne prijmout jako dane, o tech se jiz dal nediskutuje (proto jsou to axiomy - na nich se vse otaci), a postavit vsechno badani na nich. Tim se zabyvali filozofove veky vekuv, az teprve jejich moderni nastupci prohlasili takove badani za neplatne (platne podle nich je pouze badani lingvisticke).

Ty nezpochybnitelne pravdy jsou tri: existence, identita, vedomi.

Cili, existence existuje, vsechno je neco urciteho (Aristotelske A je A), a je vedomi ktere tu existenci vnima.

Existenci jako takovou je nutne proste prijmout jako dany fakt, jako zaklad veskereho nasledujiciho badani. Jakekoli zkoumani existence, jako proc tu je neco spis nez nic a odkud se to neco vzalo a podobne otazky jsou nezodpoveditelne. Navic kazde zpochybnovani tohoto faktu, ze existence tu je, tedy existuje a je skutecna nutne konci logickym paradoxem, cili 'kratkym zkratem' mysleni, logiky. Elektrikari tomu rikaji 'slus'.

Krome existence je nutne rozpoznat a prijmout jako fakt, ze vsechno je neco urciteho a ze existuje vedomi, ktere tu existenci vnima. Vedomi jako takove neni zalezitost otevrena dalsimu badani - jak vzniklo napriklad. Takove badani se totiz rovna snaze vytahnout se do vyse za tkanicky vlastnich bot.

My jsme v existenci tak rikajic az po usi, nikoli jen tak jako ryby zijici v temnych hlubinach oceanu, ktere kdyby dostaly rozum, tak by mohly badat o mimovodnim svete a proc je voda, proc radsi neni misto mokra sucho :)

Cili my jsme v te existenci az po usi - jsme totiz jeji soucasti, a nase vedomi si je te existence vedome a je zrejme nemozne pouzivat samo vedomi, nasi mysl, aby pochopila sama sebe, cili aby pochopila princip sveho fungovani.

Rozpinajici se vesmir. To ma zaklad v pozorovatelnych faktech, ovsem vylozeni tech faktu tak, aby byly zodpovezeny vsechny otazky ktere to implikuje (jako to na co se v te otazce ptate) uz vec faktu neni. V tom smeru uz panuji jen nazory a spekulace a hypotezy vice mene prijatelne (uspesne). Tady prave vyvstava dulezitost spravnych filozofickych zakladu vedy, ktere maji byt rekneme takovou 'ustavou' fyziky (ustavou ve smyslu politicke ustavy - tedy sada prijatych usneseni, ktera vyznacuje siroke a zakladni mantinely vedecke debaty). Dnesni fyzika bohuzel funguje jen na zaklade chatrne ci nedostatecne 'ustavy' a proto nikdo nezvola Stop a nerozsviti se cervene svetlo, kdyz se zacne mluvit o vnejsku vesmiru, vnejsku vseho co existuje, do ceho by se existence mohla rozpinat.

Ja vidim takovehle spekulace (vcetne existence mnoha vesmiru napriklad) tak trochu jako mystickou pred-newtonovskou vedu, kdy planety byly na svych drahach pohaneny andely mavajicimi kridly, pozdeji to byly 'vortexy', tedy viry, ci vireni v eteru apod. Takova veda v posledku pokrok v poznavani vesmiru neprinesla a ani ted neprinese.

=================================

Ale ty otazky jste polozila prave protoze minimalne (a spravne) podezrivate (aspon bod 1 a 2) ze jsou nezodpoveditelne ci tezko zodpoveditelne. Ovsem mate pravo na jiny nazor ohledne jejich zodpovezeni, ja jsem tu jen naznacil jak to vidim (stojice na ramenech sveho mentora samozrejme).

Ohledne toho mravence jste tu ale otocila uplne jinam. Kdyz jste odvetila Honzovi, jak vi ze neni taky jen mravenec, tak to bylo ve smyslu trebas pod mikroskopem nejake vyssi civilizace napriklad (aspon tak jsem to pochopil, jestli jsem to pochopil spatne, pak se omlouvam). Uplne neco jineho je ale co rikate tady - ze mravenec je Honza a my vsichni ve smyslu jak malo toho o svete vime, coz je svata pravda. Ale neni to pravda protoze nezname odpovedi na otazky, ktere pokladat z logiky veci nemuzeme. To je pak falesny argument, rikat ze protoze nevime uplne vsechno, vcetne dokazani a porozumeni tech axiomu o kterych pisu vyse, ze jsme jen znalostnimi mravenci. To by nebyl spravny ani spravedlivy soud nad nami.

Axina
7
Axina 27.11.2011, 23:41:34
[5] [6] Dokud mi nebudou známy odpovědi na otázky typu

1. jak vznikl vesmír?

2. v případě, že je správný model trvale se rozpínajícího vesmíru, kde má hranice prostor, do kterého se vesmír rozpíná (a co je za těmito hranicemi)?

3. jak vznikl život?

pak se považuji rozsahem svého chápání a znalostmi za mravence, který leze po obrazovce monitoru a snaží se pochopit princip vytváření obrazu na obrazovce.

6
V (neregistrovaný) 27.11.2011, 21:51:07
Ale abych rekl neco vazne a k veci: onehdy jsem slysel na prednasce nazor k teto veci - jak vime ze my nejsme jako mravenci v nejakem pokusu...

Nazor se tykal 'hloubeni Platonovy jeskyne' - asi nemusim podrobne popsat o cem byla ta Platonova analogie (umely stinovy svet v jeskyni oproti svetu skutecnemu venku). To 'hloubeni' spociva v tom, ze na misto toho stinoveho sveta je dany nas skutecny svet, a nad nim je pak postulovana existence jineho sveta, ktery je ten pravy, v tomto pripade nemanipulovany nekym jinym, jako ten nas. Jedna se o obdobu hlubeni te Platonovy jeskyne, a zrovna jako byl tehdejsi Platonuv argument falesny, je falesna i ta nase dnesni argumentace, protoze spociva na stejnem intelektualnim kouzelnictvi, ci pomyleni.

[Platon chtel zpochybnit nase vnimani reality a postuloval vyssi realitu; dnesni obdoba toho argumentu zpochybnuje svebytnost naseho sveta, ci vesmiru jako takoveho a postuluje vyssi civilizaci, prakticky bozskou civilizaci, ktere jedine vdecime za svou existenci]

Proto jsem se optal, jak v prve rade Axina vi, s cim prichazi, tedy jake ma duvody si myslet, ze by tady Honza mohl byt takovym mravencem on sam. Kde je neco, co na neco takoveho aspon neprimo ukazuje.

Kazdy navrh, nebo domenka musi mit nejake podklady, ktere obstoji aspon v argumentaci (kdyz uz ne nejak primo ve vedeckych experimentech). Jinak se jedna o pustou smyslenost, asi jako ze kazdy muze prijit s cimkoli co ho jen tak napadne. Nerikam ze to je nejak nepatricne pokud vime ze jde o sci-fi, coz jsem se tu snazil aspon zhruba naznacit.

5 Bumerangovy efekt otazky
V (neregistrovaný) 24.11.2011, 20:32:48
"Jak víte, Honzo, že nejste také takový mravenec?"

A jak vite Axino, ze jste takovy mravenec?

"Když však čtu, že seriózní fyzici nevylučují správnost domněnky, že žijeme v počítačové simulaci, je to dech beroucí."

Priznam, ze me to taky bere dech, ale asi jinak (z jineho duvodu) nez vam.

Ad Honza. Ja si zase nekdy pripadam jako nas pes Rafik - chytam kolemjdouci za nohavice, nejlepe za holy kotnik, to si zvlast vychutnam.

Axina
4
Axina 31.10.2011, 07:31:46
[3] pavelhaston v komentáři k článku "Žijeme v simulovaném světě? I" použil vtipné a výstižné přirovnání: "niekedy si pripadám ako mravec, ktorý sa snaží pochopiť princíp vytvárania obrazu na obrazovke, po ktorej lezie..."
Jak víte, Honzo, že nejste také takový mravenec? Co víte o tom, jaké jsou potřeby projektantů vesmíru?
Osobně si myslím, že mimořádné vyladění fyzikálních parametrů prostoročasu může být výrazem snahy vesmírných projektantů o vznik života, ne o jeho zneužití, jak je tomu v Matrixu.

3
Honza (neregistrovaný) 31.10.2011, 07:03:08
tyto myšlenky jsou sice zajímavé, ovšem nikoliv nutné ... vznik nového modelu reality přece musí být odůvodněn potřebou ... a celý matrix je slátanina, je to především kýčovitý thriller ... mizerně natočený ... scénář a dialogy psal asi šílenec

Lucifer
2 Axino
Lucifer 31.10.2011, 00:28:02
na dobrou noc posílám

http://www.youtube.com/watch?v=xn90Px22JeQ&feature=related

]Usmívající se

Axina
1
Axina 31.10.2011, 00:24:22
Viděla jsem všechny díly Matrixu. Nejvíc mne okouzlil ten první, zřejmě pro (v té době) neotřelost myšlenky. Když však čtu, že seriózní fyzici nevylučují správnost domněnky, že žijeme v počítačové simulaci, je to dech beroucí.

«     1     »