Neviditelný čert

Stres, deprese a úzkost patří mezi nejrozšířenější neduhy moderní civilizace. Počet lidí trpících psychickými potížemi každoročně narůstá. Věhlasný psychiatr a neurolog David Servan-Schreiber, otec tzv. "medicíny emocí", ve své knize dokládá, že výše uvedené neduhy lze vyléčit bez psychoterapie antidepresiv. Jeho "medicína emocí" využívající sedmi základních metod inspirovaných jak tradičním lékařstvím, tak výdobytky moderní vědy, si získala uznání mezi laickou i odbornou veřejností po celém světě a jeho kniha Uzdravení bez léků a bez lékařů se stala mezinárodním bestsellerem - byla přeložena do 26 jazyků a její celkový prodej přesáhl šest set tisíc výtisků.

Lucifer

David Servan-Schreiber ukazuje, že klasická západní medicína sice vítězí na celé čáře v léčbě akutních onemocnění, ale u chronických chorob včetně úzkostí a deprese dosud často selhává. Schreiber během svého výzkumu došel k závěru, že uvnitř mozku se ukrývá ještě jeden mozek - "mozek emoční", který kontroluje veškeré funkce ovlivňující naši psychiku. Emoční mozek řídí vše, co se podílí na psychické, ale z velké části i na fyzické pohodě: srdeční činnost, krevní tlak, hormony, zažívací ústrojí a dokonce i imunitní systém. Poruchy psychického zdraví jsou právě důsledkem špatného fungování emočního mozku. Metody, které Schreiber předkládá a jejichž účinnost dokládá četnými příklady z vlastní zkušenosti, jsou založeny na přirozených samoléčících mechanismech, které v sobě může každý člověk zmobilizovat, aby se těch neduhů zbavil bez léků a bez lékařů.

V poslední době se v medicínské literatuře v různých obměnách objevují termíny a názory, kterými dříve vládli pouze laičtí léčitelé, šamani a podivíni. Dnes se k nim začínají přidávat odborníci, kteří medicínu zcela vážně chtějí reformovat takříkajíc zevnitř. Dosavadní lékařská nauka se Schreiberovi zdá materialisticky bezduchá, a proto se jí snaží duši vrátit. Je zjevné, že duše je v současné medicíně materializována a zpředmětňována natolik, že se proměnila ve věc. Když se pak lékaři snaží uchopit tělo čistě jako věc, znovu a znovu zjišťují, že v něm nenalézají nic jiného než části onoho předmětu a duše jim uniká mezi prsty. Filosofové, psychologové i mnozí lékaři si uvědomují již desítky let skutečnost, že tělo je v důsledku přírodovědné metodologie, a to navzdory všem stále se rozšiřujícím poznatkům o jeho fungování, bezduchou schránkou.

V psychologii se před několika lety objevila "teorie emoční inteligence". Psychologové si již dávno všimli, že úspěšnost v životě i v povolání nepřesvědčivě koreluje s výškou IQ. Dále pak zjistili, že významný podíl na uplatnění v životě hraje sociální citlivost, postřeh a orientace spolu se sociálním cítěním a sociálním jednáním. Tuto schopnost nazvali sociální inteligence. Zatímco "sídlem" rozumu a jeho výkonnosti je kortex, sociální inteligence podle některých autorů "sídlí" v mozkovém kmeni tvořeném především limbickým systémem a bazálními ganglii. Tomuto "mozku v mozku" však Schreiber připisuje nové funkce a některým dříve objeveným funkcím dává nový význam i váhu. Řečeno v krátkosti, emoce a prožitky hrají v etiopatogenezi každé nemoci mnohem významnější úlohu, než se dosud myslelo. Poměrně velkou část knihy věnuje významu pro činnost mozku nezbytných mastných kyselin. Dovolává se poznatků o výživě, které považují za zvlášť důležitý rybí tuk, jenž mastné kyseliny obsahuje.

Různí autoři si pod pojmem "emoční inteligence" představují různé věci. David Servan-Schreiber ji považuje nejen za funkci emočního mozku, ale také za projev "inteligence těla". Činnost "emočního mozku" lze vysvětlit nejen neurofyziologicky, ale také ryze empiricky. V akupunktuře, jogingu, józe, masážích, ale také v aplikaci behaviorálních postupů či metodě očních pohybů spatřuje úkazy i důkazy, které do koncepce emočního těla zapadají docela přesvědčivě.

A nyní pojďme nahlédnout do první kapitoly této pozoruhodné knihy, která se zcela očekávaně jmenuje Nová emoční medicína:

Marilyn Monroe, sexuální symbol, slavná svobodomyslná žena, o niž jevil zájem i tehdejší prezident Spojených států, utápěla své zoufalství v alkoholu a zemřela na předávkování barbituráty. Zpěvák skupiny Nirvána Kurt Cobain, který se stal ze dne na den světově proslulou hvězdou, spáchal v necelých třiceti letech sebevraždu. Sebevraždu zvolil i Hemingway, jehož před hlubokým pocitem existenciální prázdnoty neuchránil ani nevšední životní styl, ani udělení Nobelovy ceny. Zdá se, že talent, sláva, moc, peníze ani obdiv žití zásadním způsobem neusnadňují.

Přitom existují šťastní jedinci, kteří žijí harmonicky a obvykle mají pocit, že k nim je život štědrý. Dokážou ocenit lidi ve svém okolí a drobné všední radosti, jako je jídlo, spánek, klid přírody a krása města. Rádi tvoří a budují, ať se jedná o konkrétní věci, plány, nebo vztahy. Takoví lidé nevyznávají určité náboženství, nepatří k žádné sektě. Někteří jsou bohatí, jiní ne, někteří žijí v manželství, jiní sami, někteří mají nějaké výjimečné nadání, jiní jsou zcela obyčejní. Všichni zkusili prohry, zklamání a těžké chvíle, ale celkem vzato se zdá, že snáze čelí překážkám. Jako by měli zvláštní schopnost zmobilizovat v nepříznivé situaci veškeré síly a dát své existenci smysl, jako by si vytvářeli niternější vztah k sobě samým, k druhým a k životní náplni, kterou si zvolili.

Tibetské lékařství diagnostikuje "porušení rovnováhy" na základě důkladného prohmatu pulzu na obou zápěstích, zkoumáni jazyka a moči. Tibetští praktičtí lékaři léčí výhradně akupunkturou a bylinami. U celé řady chronických nemocí zjevně dosahují stejné úspěšnosti jako západní lékaři; je tu však rozdíl, že jejich léčba nemá tolik vedlejších účinků a je levnější. Západní medicína vítězí na celé čáře v léčbě akutních onemocnění, jako je zápal plic, zánět slepého střeva nebo zlomenina. Ale zdaleka není tak úspěšná u chronických nemocí včetně úzkostí a depresí.

Každý ze sedmi postupů, které jsou v této knize popsány a v praxi uplatňovány, určitým způsobem využívá samoléčící mechanismy v lidské mysli a mozku. Všechny postupy byly podrobeny přísnému vědeckému zkoumání, které prokázalo jejich účinnost. Přesto se ještě nezařadily do výzbroje západní medicíny, nepoužívají se v psychiatrii ani v psychoterapii, zejména proto, že dosud plně nechápeme mechanismy jejich působení. Je to významná, snad i legitimní překážka pro medicínu, která klade na první místo vědecký přístup. Nicméně poptávka po účinných přírodních léčbách stále roste, a plným právem.

Je známo, že v západní společnosti hrají poruchy související se stresem, jako jsou deprese a úzkosti, velkou roli. Čísla jsou alarmující: Z klinických studií vyplývá, že 50-75% pacientů navštěvuje lékaře hlavně kvůli stresu, a pokud se jedná o příčiny úmrtí, stres se jeví jako mnohem závažnější faktor než tabák. Většina léků, které jsou nejběžněji užívané v západních zemích, se zaměřuje na léčení problémů těsně spjatých se stresem - antidepresiva, anxiolitika, hypnotika, léky na vysoký tlak, překyselení žaludku, žaludeční vředy a léky na snížení hladiny cholesterolu. Podle zprávy Národního farmakologického ústavu patří Francouzi už několik let k největším světovým konzumentům antidepresiv a léků na uklidnění. Sedmina Francouzů pravidelně užívá nějaký psychotropní lék a spotřeba je dokonce o 40% vyšší než ve Spojených státech. Užívání antidepresiv ve Francii se za posledních deset let zdvojnásobilo.

Studie z Harvardovy univerzity z roku 1997 ukázala, že většina Američanů dává pro zmírnění svého utrpení přednost takzvaným alternativním a komplementárním metodám před léky nebo klasickou psychoterapii. Psychoanalýza ustupuje do pozadí. Ovládala psychiatrii třicet let, ale nyní ztrácí kredit u veřejnosti i odborníků, protože její účinnost se dostatečně neprokázala. Každý zná někoho, komu psychoanalýza prospěla, ale na druhé straně každý také zná mnoho lidí, kteří už celé roky chodí na psychoanalýzu bez valného výsledku. Základní principy této "léčby slovem" sice nejsou zásadně zpochybňovány, ale v dané situaci je normální, že každý pátrá po alternativách takové léčby.

Jiná a nejčastěji užívaná cesta je takzvaná biopsychiatrie, která léčí hlavně psychotropními léky, jako je Prozac, Zoloft, Deroxat, Xanax, lithium, Zyprexa. V médiích a v literatuře zůstává psychoanalýza dominantním referenčním systémem, protože nabízí interpretační schéma, které lze uplatnit na veškeré psychické fenomény. Ale jak vyplývá ze zprávy Národního farmakologického ústavu, v každodenní medicínské praxi vítězí na celé čáře psychotropní léky. Předpisování léků dospělo do takové šíře, že pacientka, která se před lékařem rozpláče, si může být jistá, že odejde s předpisem na antidepresiva.

Všude na světě se nyní objevuje nová emoční medicína - medicína bez psychoanalýzy a Prozacu. Hlavní zásady lze shrnout takto:

• Uvnitř mozku se nachází emoční mozek, skutečný "mozek v mozku". Má odlišnou stavbu, jiné buněčné uspořádání, a dokonce i jiné biochemické vlastnosti než neocortex, tedy nejvyvinutější část mozku, která je centrem řeči a myšlení. Emoční mozek mnohdy vyvíjí činnost nezávisle na neocortexu. Řeč a poznávání ho ovlivňují jen v omezené míře - nelze poručit emoci, aby vzrostla nebo zmizela, stejně jako nelze přikázat mysli, aby hovořila nebo mlčela.
• Emoční mozek kontroluje všechno, co řídí psychickou rovnováhu, a velkou část fyziologie těla: funkci srdce, krevní tlak, hormony, trávicí a dokonce i imunitní systém.
• Emoční poruchy jsou následkem dysfunkce emočního mozku. U mnoha lidí pocházejí takové dysfunkce z bolestných zkušeností, které zažili v minulosti a které už nemají žádný vztah k přítomnosti, ale nesmazatelně se vryly do emočního mozku. Právě tyto zkušenosti ovlivňují naše pocity a chování i po několika desetiletích.
• Hlavní úkol psychoterapeuta spočívá v "přeprogramování" emočního mozku, aby se přizpůsobil přítomnosti, místo aby stále reagoval na situace z minulosti. K tomu bývá účinnější použít metody, které se orientují na tělo a přímo ovlivňují emoční mozek, než spoléhat na řeč a rozum, jimž emoční mozek není příliš přístupný.
• Emoční mozek disponuje přirozenými samoléčícími mechanismy - jde o vrozené schopnosti znovu dospět k rovnováze a spokojenosti, které lze přirovnat k jiným samoléčícím mechanismům těla, jako je zajizvení rány nebo potlačení infekce. Metody, které se zaměřují na tělo, z takových mechanismů těží.

V následujících kapitolách jsou uvedeny jednotlivé metody, které jsou doloženy výpovědí pacientů, jejichž život se díky nim změnil. Některé jsou zcela nové a využívají špičkových technologií. Jedná se například o metodu zvanou "desenzibilizace a přeprogramování očními pohyby" (je známa spíš pod americkou zkratkou EMDR - Eye movement desensitization and reprocessing), metodu zvanou "koherence srdečního rytmu" nebo metodu "synchronizace chronobiologických rytmů umělým svítáním". Další postupy, jako je akupunktura, výživa, citová komunikace a metody sociální integrace, vycházejí z lékařských tradic starých i několik tisíciletí. Ale ať je jejich původ jakýkoli, všechny úzce souvisejí s emocemi.

Zdroj: David Servan-Schreiber, Uzdravení bez léků a bez lékařů - Jak zvítězit nad stresem, úzkostí a depresí bez farmakoterapie a psychoterapie

22.02.2012, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 11