Po nějaké době se mi opět podařilo navštívit své oblíbené knihkupectví Academia na Václavském náměstí a v astronomickém koutku mě zaujala knížka od Jean-Noëla Fenwicka už jenom pro svůj název, který jsem vetknul do názvu tohoto příspěvku.Lucifer
Autor této knížky zábavnou formou vypráví na základě vědeckých fakt dějiny člověka a začíná velkým třeskem. Postupným výkladem odhaluje sedm neuvěřitelných jevů, které mohou být dílem náhody či génia a které tvoří základ toho naprosto bláznivého scénáře, jímž jsou dějiny každého z nás. To celé na pouhých 200 stránkách, kterými čtenáře provází nápaditá dáma zvaná Velkotřesková. Knížku jsem si zběžně prolistoval ve své oblíbené a od knihkupectví Academia nedaleko umístěné restauraci U Kruhu a možná se k ní na NČ ještě vrátím. Celá knížka je zesumírována v poslední kapitole (když nepočítám Závěr), která se jmenuje stejně jako celá knížka, a vypadá to takto:Proces popsaný v téhle knížce vám může připadat jako dokonale harmonický, plynulý vývoj, který nemohl vyvrcholit ničím jiným než člověkem. Ve skutečnosti to takhle není. Bylo třeba sedmi geniálních kousků "paní Velkotřeskové", sedmi základních kroků, k nimž došlo v sedmi přesných okamžicích vývoje, aby se celý ten proces nezvrátil a vývoj se nevydal jinou cestou.1. Existence galaxiíMůžeme si úplně klidně představit kosmos bez galaxií. Objevily se následkem velmi jemného tepelného vychýlení uvnitř plazmy v mladém vesmíru. Nebýt těch nepatrných teplotních rozdílů v řádu stotisícin stupně Celsia, svědčících o anizotropii vesmíru, k nimž došlo 380 000 let po velkém třesku, během vzniku atomů, tedy kdyby byl gravitační proces mladého vesmíru dokonale izotermický, ve vesmíru by nikdy nemohly vzniknout galaxie. Hmota by v něm sice existovala, ale pouze rozptýlená, jako mlhovina.2. Existence hvězdTaké si můžeme docela dobře představit kosmos bez hvězd. Kdyby dělení původního oblaku probíhalo trochu jemněji, takže by vznikala menší předgalaktická mračna, černé díry, které by vznikly v jejich středu, by mohly postupně a úplně vstřebat všechny atomy z těch mračen a nedošlo by ke vzniku hvězd přílišnou akrecí. Vesmír by se pak skládal výhradně z černých děr: žádné hvězdy ani planety.3. Rozmanitost atomůRozmanitost atomů souvisí s existencí velmi hmotných hvězd. Kdyby se na začátku neobjevily hvězdy jako naše Slunce a větší, neexistovalo by ve vesmíru nic kromě vodíku, helia, deuteria, lithia, kyslíku a uhlíku. Žádné železo, křemík, hořčík atd. A také žádná planeta Země v kamenné podobě, v jaké ji známe.4. a 5. Dva zázraky planety ZeměPrvní souvisí s její vzdáleností od Slunce. Od ústřední hvězdy získáváme dost tepla, aby oxid uhličitý a voda, které se na Zemi vyskytují, nezůstávaly zmrzlé. A tyto dvě molekuly také dokázaly, v plynné podobě a skleníkovým efektem, udržet na naší planetě teplotu mezi 15 a 30 °C, která byla příhodná k tomu, aby se objevil život. Na Venuši je průměrná teplota 470 °C a na Marsu mezi -50 a -130 °C. Žádná bakterie známá na Zemi, ani ta nejodolnější, by nedokázala v takových peklech přežít a už vůbec by se tam neobjevila spontánně. Když vezmeme v úvahu dějiny naší planety, v nichž došlo k četným holocaustům, z nichž jak rostlinný, tak živočišný vývoj vyvázly jen o vlásek, nezbývá nám než souhlasit s teorií, podle níž by sebenepatrnější odchylka ve vzdálenosti Slunce od Země mohla být životu osudná.Druhý zázrak souvisí s existencí Měsíce. Kdyby nebyl takový, jaký ho známe, kdyby neměl správnou velikost a nenacházel se ve vhodné vzdálenosti od Země, vypadalo by to tady úplně jinak. Pokud bychom měli menší či příliš vzdálený Měsíc, příliv a odliv, které rozmíchaly oceány, by neměly zdaleka takový molekulární a biologický účinek. V případě příliš blízkého či velkého Měsíce by se zase Pangea ponořila, byla by neustále pod vodou. To by sice neznamenalo, že by nemohl vzniknout život, ale suchozemská živočišná říše, jakou známe dnes, by se vůbec neobjevila. Velká šance pro chobotnice?6. Diverzifikace DNARibozomy duplikují DNA při každém dělení každé buňky a dopouštějí se přitom pravidelně toho, co se jeví jako nepatrné chyby v kódování. Ale bez těchto chyb by nedošlo k žádnému vývoji, k žádné diverzifikaci. Kdyby byly ribozomy od počátku dokonalými napodobiteli, život na naší planetě by zahrnoval pouze prokaryotické bakterie nebo možná jen a pouze mimivirus.7. Vývojová linie primátůPrimáti jsou pouze jedním z osmnácti řádů savců. Když se objevili, jejich nejbližší příbuzný, od něhož se oddělili, byla tana, stromový rejsek nepatřící k primátům. Proč se první primát ze skupiny Euarchonta, z níž pocházíme, vůbec rozhodl rozvíjet si především mozek? Tana byla už v této fázi vývoje (před 58 miliony let) natolik dobře adaptovaná na své prostředí, že přežila s minimálními změnami dodnes. První euarchonti si rozvíjeli zrak, aby lépe rozeznávali barvu ovoce, a chuťové receptory, které jim umožnily rozeznat hořkou chuť. Právě instinktivní zdokonalování těchto dvou schopností jim původně téměř mimochodem pomohlo při vývoji mozku. Avšak jelikož je mozek orgán mimořádně mnohoúčelový, nárůst jeho hmoty zároveň otevřel, pozitivní zpětnou vazbou, celou řadu nových evolučních možností.Když víme, jak nepatrný rozdíl odlišuje prvního euarchonta od tany, a když vezmeme v úvahu zároveň zdokonalování vlastností, které působí téměř jako zbytečný luxus, a neuvěřitelné vývojové následky, které mělo, musíme připustit, že i zde to náhoda zařídila skutečně výborně. Stačilo by maličko, a primáti se vůbec nemuseli objevit.Zdroj: Jean-Noël Fenwick, Sedm geniálních kousků paní VelkotřeskovéPoznámka: Musím říci, že mě ten pohled na celou věc zaujal. Působí to docela tajemně...
27.05.2012, 00:17:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1