Neviditelný čert

Pod pojmem harmonie si obvykle představujeme něco jakou soulad, souzvuk či souznění. Toto slovo se nejčastěji používá v hudbě, ale harmonizovat se dá skoro všechno, například život. Kurt Vonnegut ve svém románu Sirény z Titanu nazval podivuhodné tvory žijící v jeskyních na Merkuru harmonia. Asi proto, že na Boaze, kamaráda hlavního hrdiny Malachiho Constanta alias Uja, tito tvorové zapůsobili tak harmonicky, že se rozhodl s nimi na Merkuru zůstat. Harmonizovat se dají i opačné extrémy.

Lucifer

Už od středečního rána mi v hlavě zněla jedna z nejlaskavějších písní Vladimíra Merty, která se nazývá Harmonie. Pociťoval jsem přitom takový zvláštní harmonický klid. Jako bych se ocitl někde v bezčasí a kolem mne proudily nejrůznější harmonické vlny, zvukové, vizuální, hmatatelné, voňavé a chuťové, včetně duševních harmonických rezonancí.

Slovní spojení jin a jang má původ ve starodávné čínské filosofii, které popisuje dvě navzájem opačné a doplňující se síly, jež se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru, všude kolem nás i v nás. Jin přestavuje temnotu (ženství, pasivní sílu) a jang světlo (mužství, tvořivou sílu), což je reprezentováno symbolem Tchaj-ťi tchu (viz obrázek), přičemž tečky opačné barvy symbolizují, že v každé ze sil se nachází i opačná síla. Jin a jang se nevylučují, jsou na sobě závislé, dají se dále dělit na jin a jang, vzájemně se mohou podporovat a měnit. Jejich koexistence závisí na tom, jak spolu dokáží harmonizovat.

Vraťme se však k Vladimíru Mertovi a jeho písni Harmonie. Někdy koncem osmdesátých let, rok či dva roky před "sametovou revolucí", jsem se dvakrát setkal s Vladimírem Mertou. Jednou to nastalo u Výstaviště na okraji pražské Stromovky, kdy se tam odehrával jakýsi mezinárodní potulný hudebně zábavný festival nestandardních hudebníků, herců a podobně. Na jednom z pódií se objevil Vladimír Merta, což jsem si nenechal ujít. Kromě toho jsem si poslechl ještě třeba Jasnou páku, která se v té době musela přejmenovat na Hudbu Praha, a podíval se na Bolka Polívku. Merta harmonizoval poměrně poklidně, v té době prý už zanechal pití alkoholických nápojů (tedy pokud si to správně pamatuji), zatímco Jasná páka harmonizovala poměrně sveřepě. Docela mě to nabudilo. Co dělal Bolek Polívka, to už z mé mysli vyvanulo, ale nejspíš harmonizoval svým obvyklým a nezaměnitelným způsobem.

Podruhé jsem se to přihodilo někdy krátce před tím "sameťákem", kdy měl Vladimír Merta koncert v jednom kulturním domě nedaleko mého pracoviště. Na ten koncert jsem vyrazil se synem jedné své spolupracovnice, přičemž jeho otec, s nímž už byla ona dáma rozvedena, byl na počátku devadesátých let pražským primátorem. Nejdřív jsem s tím klukem zašel do nedaleké restaurace, kde jsme si u piva docela rozuměli, obzvláště pak v názoru na soudobý režim, přičemž jsem díky onomu tekutému občerstvení dostal do poněkud disharmonického stavu, což se pak projevilo při návštěvě Mertova koncertu. Skoro za každým veršem jsem hledal nějaký náznak pošramocení soudobého režimu, stala se ze mě něco jako roztleskávačka. Vladimír Merta si možná myslel, že jsem provokatér, co si myslel ten kluk, netuším, ale ten režim stejně za chvíli padl, nebo přesněji řečeno byl disharmonicky transformován do jiného stavu.

Ale to jsem zase poněkud odběhl. Zde je text Mertovy písně Harmonie z roku 1983, která mi od středečního rána zněla v hlavě:

Podobná sněhové vločce vznáší se kolem nás
Smíme ji na jazyku ochutnat? Nevíme…
Roztává naším dechem
a znovu ožívá, když spíme
Píseň beze slov – slova bez melodie
Harmonie šťáva vymačkaná z andělů porozumění
Kdoví kdo z ní pije
a kdo je jen nádoba, ze které se lije
Harmonie
harmonie
harmonie
Jsme divoké plody země zrozené v míru
bezbranné splasklé balónky puštěné dětmi do vesmíru
a jejich oči na nás civí
Z poranění vytéká živá voda
nad námi mraky v nás žízeň po umění
A někde mezi námi se točí mlýnské kolo dějin
malého národa
Harmonie
harmonie
harmonie

Post Scriptum: V Populárně naučném koutku jsem tady nedávno rozebíral asymetrii hmoty od Marcelo Gleisera. Možná se ještě dostanu k asymetrii života, což by se k tomuto tématu asi hodilo víc. Celý náš vesmír se nachází v jakési harmonii symetrie a asymetrie. Pokud v nějaké části převládne symetrie, tato část ustrne a svým způsobem odumře. Něco podobného nastane, pokud převládne asymetrie. Část se rozpadne či přímo roztříští na neslučitelné kousky a nakonec také odumře. Jediné, co tyto dvě základní vlastnosti hmoty může tvůrčím způsobem spojit, je jejich harmonie, jin a jang.

10.01.2013, 11:19:29   Publikoval Luciferkomentářů: 3