.:: Neviditelný čert ::.

Technoporno

rubrika: Povídání

U lavice dítě stálo...

Lucifer

Asi před rokem jsem objevil převratnou uměleckou metodu, která svým způsobem velmi dobře zapadá do soudobého postmoderního uměleckého konceptuálního proudu. Tento nový umělecký směr, jehož vynálezcem jsem pochopitelně já, bych zatím pracovně zařadil někde mezi psychedelickou poezíí a technopornem. Nejdříve však odbočím.

Byl to tuším Stanislav Lem, kdo vynalezl nový literární směr, jenž spočíval v tom, že nějakou knihu z minulého či předminulého nebo ještě staršího století napíšete znovu slovo od slova a vznikne sakumprásk nové dílo. Kouzlo této metody je založeno na myšlence, že věta napsaná někým před iks staletími měla svůj smysl daný kontextem oné doby, a že když ji někdo napíše dnes, může být její smysl zcela jiný. Literatura tohoto typu pochopitelně vyžaduje inteligentního a zkušeného čtenáře, který je schopen rozlišit, že když čte Babičku od Boženy Němcové, tak je to úplně jiná Babička, než kterou dnes vydá řekněme Franta Vomáčka, a to i přesto, že to bude slovo od slova totéž. Podle písmenek to jistě bude totéž, ale smysl, kulisy a následná posttraumatická kocovina se budou diametrálně lišit. Želbohu nemám čas ani trpělivost Googlem dohledávat, jak to přesně ten Lem, pokud to tedy byl fakt on, myslel, takže se vraťme zpět k mému objevu.

Objevil jsem Google překladač. Během následné pauzy na oběd se mi to rozleželo v hlavě a dostal jsem nápad. Ten nápad spočívá v tom, v čem spočívá ústřední myšlenka konceptuálního umění. To jest: nemusíte nic umět, stačí mít dobrý nápad. A teď už k tomu nápadu. Narozdíl od Stanislava Lema - tedy jestli to fakt byl on - jsem mezi výchozí surovinu a finální produkt vložil transformační médium, kterým není nic jiného než Google překladač. Ti, kteří zamlada pojedli vtipnou kaši a ještě jim teče po bradě, jistě už tuší, která bije. Ano, tušíte správně. Vynalezl jsem způsob, kterak pomocí Google překladače stvořit z notoricky známého a letitého textu dílo fungl nové. Dáte do Google překladače Babičku, přeložíte do nějakého jazyka a zpět a dílo je na světě. Abych to demonstroval, vybral jsem si ne Babičku nebo kupříkladu Bratry Karamazovy, páč by to i přes metodu copy-paste bylo časově nákladné a čertí blog by tu tíhu neunesl, ale typickou českou poezii v podobě Kytice od Karla Jaromíra Erbena, a to tak že Polednici.

Když jsem napichoval vidličkou brambory a něčí opečená játra, dumal jsem, jaký jazyk zvolit, abych svou metodu otestoval pokud možno nadoraz, a vyšlo mi, že nejlépe by se k tomu hodila maďarština. Maďarsky však Google překladač neumí, tak jsem zvolil příbuznou finštinu. Níže uvádím výsledek finské transformace Polednice a myslím, že je velmi názorný.

Moje konceptuální metoda skýtá netušené možnosti jak pro tvůrce, tak třeba pro lingvisty. Uvedu některé. Vzít to do jednoho jazyka a zpět je triviální. Existuje iks dalších způsobů, kterak to protáhnout různými jazyky podle předem stanoveného scénáře. Kupříkladu skandinávská trojka, tj. finsky, švédsky, norsky a zpět, včetně všech kombinací. Nebo anglosaský eintopf a podobně. Lingvisti by pak mohli srovnávat výsledné texty v závislosti na jazycích, kterými surovina prošla, a dumat, co z toho plyne pro srovnání jednotlivých jazyků atakdále.

Poledne

Lavička byl dítě, a to v plném hrdla křičet. Bodejž jste trochu nízké, Cikáni, mlčelo! Poledne ve chvíli, můj otec bude robotů: a já hasne vaření vás nenávidí, ty! Zmlknout! viz husar a zastřešující kočárek - Hrát si! - Tady ptáka! "- Než kohout, vůz i husárek BOUCHE, bác! létání do rohu. A opět hrozná plakat - I bodejž vás sršeň sám -! Jsi to ty, nezvedníku, Polednici hrát!

Získejte Pro, Polednice, pojď, vezmi ho na zlé! - A za to, že nucené migranty do místnosti se dveře lehce odmyká. Tato malá, hnědá, tváře robinzonáda plachetkou na základě osobnostních a berličce, kosti, false, zpěv - Vzhled bouři!

Zadejte vaše dítě! - "Kristus Pán! Hříšnici odpouštět hříchy! Div, že její smrt neovane, Ejhle tam - Polednici! Tabulka tiše plíží Polednice jako stín: sotva dýše znepokojen matka, dítě kolo chopíc. A vidět hadcová zpět - Oh, Oh, dítě! Poledne plíží blíž blíž - a již zápětí.

I po ztahuje ruku - matka tisknouc zbraněmi: Pro Krista Muku drahé! připadne na jeho mysl. Pak jsme se slyšet jedna - na druhý až třetí Hodiny zvon udeří; štěstí cvakla, dveře létat - můj otec vchází do dveří. V mdlobách matka ňadrám dítě přimknuté: Mami zkřísil obtížné, avšak dítě - zalknuté.