Taky jste schopni ráno po probuzení někoho zabít? Kohokoli, kdo se vám připlete do cesty? Šťastní lidé, kteří s písní vítají nový den! Poznala jsem jen jednoho takového člověka a začala jsem přehodnocovat svůj názor na definitivní trest. A slyšet po ránu uječenou ženskou – to už raději cirkulárku k snídani!
Stella
Ráno potřebuji prostě ticho, prázdnou koupelnu a hodně a hodně času. Dnes už vím proč. Každý z nás je prý složen z několika bytostí. A já je ráno musím sehnat dohromady. Nejdřív hledá cestičku domů ta část mého já, která dosud někde pospává po nočním trajdání bůhví v jakých sférách, místo aby hleděla rychle nastartovat mou proměnu ve společensky snesitelného člověka. Marně se snažím přemluvit dva povaleče – to mluvím o pevné vůli a slušném vychování – aby se chopili povinností. A u koho se v noci zapomíná moje občasné přijatelné uvažování, to opravdu nevím. Vzhledem k tomu, kolikrát se vůbec domů nedostaví, musejí ty pobyty být hodně zajímavé!
Abych předešla zločinu, vstávám v zimě v létě kolem páté (ráno!) a zabydlím se v koupelně. Na jak dlouho, nebudu prozrazovat. Ale kdybych po stejně dlouhou dobu, jakou strávím mezi šampony a krémy, už někde vydělávala, žili bychom si na docela jiné úrovni.
Přes den laskavě přikráčí i má skrytá podoba pracovité včelky. Nechce se jí… Ale když ono to bez té práce nejde. Potom podoba spravedlivé a věčně nedoceněné bohyně pomsty. A za ní se plouží zvadlá bytost, které na zeměkouli ale vůbec nikdo nerozumí. Až s večerem nastupuje lehká melancholie, dokonce smířlivost a netušená tolerance.
Prý se i to, jestli je člověk sova nebo skřivan, řídí nejspíš hodinou, kdy spatřil světlo světa. A o proměně nálad během dne existuje nejedna studie. Jo, sebeovládání, to je síla. Však jsme se v NČ na podobné téma už něco načetli. No ale když jste se narodili v půl druhé odpoledne, co jste?
Ale dost. Tak tohle vážně slyšet nechci.
Nedávno takhle po ránu, už po obvyklé maskovací proceduře i nezbytné snídani – nástroji pacifikace - jsem na chvíli pustila televizi. Sympatická mladá historička právě vysvětlovala, odkud a jak se k nám dostaly vánoční zvyky. Šlo o živou reportáž. Bylo mi té dívčiny líto. Ráno, před kamerami, špatně se jí hledala slova. Určitě nemohla dospat nervozitou.
A tak několikrát opakovala, že do české republiky z německé republiky v 17. století přišlo toto a v 18. století z německé republiky do české republiky zase ono, zatímco v české republice v 19. století ještě toto ne… Kdybych nevěděla z vlastní zkušenosti, že na jejím místě bych pracně vzpomínala, jak se asi tak můžu jmenovat a jestli mám někde nějaké bydliště, musela bych si v duchu říci: Holka, holka, ty jsi ale nedávala ve škole pozor. Jde o znalosti z tvého oboru! Ale protože vím, že té paní není hej při představě davu, který na ni právě hledí, chci věřit, že si prostě nevybavila slova „území“, „budoucí“…
No a chápete, že musím upřímně litovat žáčky šesté třídy, když je každý den vidím z okna, jak před osmou hodinou típají o zeď školy poslední ranní smutnou cigaretu? Chudáčci…
05.12.2013, 00:00:15 Publikoval Luciferkomentářů: 30