Neviditelný čert

Dnes kolem páté hodiny odpolední nastane na severní polokouli, kde se, jak je jistě všeobecně známo, nacházíme, zimní slunovrat. V předkřesťanské éře, včetně jejích samotných začátků, se v tuto dobu v různých zeměpisných šířkách započalo slavit zrození boha Slunce; kupříkladu staří Řekové slavili návrat Hélia, staří Římané měli Saturnálie atd. Staří Slované měli něco jako Svátky slunovratu, které probíhaly až někdy do 6. ledna. Křesťanům se nakonec podařilo do toho vklínit Vánoce a zrození Slunce nahradili zrozením Ježíše Krista. Já budu ode dneška slavit Svátky slunovratu, přičemž Vánoce do toho ani ne tak náboženským, jako spíše symbolickým způsobem počítám. Ježíš Kristus je pro mne lidským symbolem boha Slunce.

Lucifer

Má duševní příprava na příchod Svátků slunovratu započala takovým zvláštním a poněkud ponurým způsobem. Když jsem včera dopoledne vyrazil z místa svého bydliště na metro, abych se dopravil do místa svého pracoviště, z několika možných variant jsem zvolil tu nejběžněji používanou trasu. Bydlím více méně na druhé straně Slunečního náměstí, než kde se nachází vchod do metra. Není to daleko a tahle trasa nevede po Slunečním náměstí, to míjím zleva, ale po chodníku šikmo přes jakousi louku, na níž se z velmi neuchopitelných důvodů nesmí nic stavět, ale ani nic vysazovat, takže tam kromě skromnější trávy není nic.

Počasí nebylo sice nijak zvlášť povzbuzující, ale mlha nikde a nízká oblačnost poněkud rozervaná, takže vlastně nebylo až tak zlé. Když jsem vstoupil na ten šikmý chodníček, všiml jsem si, že louka je nádherně a svěžím způsobem zelená, skoro jako na jaře, ačkoli bez květů. Docela mě to překvapilo, protože v posledních dnech ta louka působila poněkud syrově předzimně a skomírající tráva byla povětšinou pokryta jinovatkou. Vtom jsem ale zaznamenal další jev. Něco mě přinutilo pohlédnout k obloze a tam jsem spatřil dost křivolace kroužící hejno havranů. Ten pohled byl skutečně ponurý, jako by se slétali hrobaři. Když jsem na druhém konci své cesty vystupoval z metra, uslyšel jsem sirénu a kolem mne projely sanitní vozy.

Co mě to mělo naznačit, netuším, možná nějaké varování, ale nechme vší té ponurosti. Pokud chcete zdůraznit krásný konec, není od věci začít něčím ponurým; ten kontrast se pak na celkovém výsledku výrazně podepíše. Takže zpět ke Svátkům slunovratu, od nichž očekávám příchod povzbudivého světla, a ne ponuré tmy.

Staří Slované měli Svátky slunovratu zorganizovány pozoruhodným způsobem. Předevčírem jsem o tom našel takový článeček, jenž jsem již v perexu tak trochu využil a který se jmenuje Zimní slunovrat a staří Slované. Zaujala mě tam informace, že po vypuknutí oné slunovratové oslavy bylo zakázáno věnovat se sexuálnímu styku a domácím ženským pracím. Když jsem si na tuhle zlomyslnost postěžoval jednomu svému kolegovi, který tíhne spíše k buddhismu a vegetariánství, řekl mi, že se jednalo o oběť. Ano, rozumím: jako chlap mít doma ženskou, kterou nemohu ani postavit k plotně, ani položit do postele, tomu se dá opravdu říkat sadomasochistická oběť. Těm chlapům pak už zbývala jenom láhev medoviny; celé zásoby lahví medoviny, s nimiž se pokoušeli ty Svátky slunovratu tak nějak bez ztráty desítky přežít až do toho 6. prosince, ačkoli mnozí už na Silvestra byli na plech.

Představuji si to takto:

Dnes po páté hodině započneme oslavou narození Božice (viz výše zmíněný článek), v neděli vám tu Stella povypráví něco o hikikomorim, což bude takové ponaučení o tom, jak zacházet s novorozenými tvory, v pondělí se vyspíme z první dvojité dávky medoviny, v úterý probudíme Ježíška, další dvojitá dávka medoviny, do Silvestra to nějak překlepem, pak nastane celoroční zúčtování všeho, co se nám letos podařilo, co se nám nepodařilo, co jsme zanedbali, co nám uniklo, co se nám naopak nevhodným způsobem vetřelo do duše, a někdy o půlnoci to všechno zakončíme pohledem do zrcadla, které se bude otřásat jásavými venkovními petardami, dělbuchy, podomácku vyrobenými bombami a podobnými třaskavými legráckami. Někteří se propijí do němoty a Svátky slunovratu definitivně zakončí, jiní se propijí do střízlivosti a začnou se poohlížet po šestém lednu, kam jim křesťané mezitím vmasírovali jakési tři krále. Po odchodu Kašpara, Melichara a Baltazara se pak ti nejvytrvalejší pokusí nejpozději do konce ledna dorazit všechny zbylé lahve medoviny. Tím bych považoval Svátky slunovratu definitivně odškrtnuté a zbytek přeživších slavitelů se může hromaděním dalších lahví medoviny pozvolna začít chystat na příchod Velikonoc.

Konec legrace.

Přeji všem příjemné, povzbudivé, inspirativní a laskavé prožití Svátků slunovratu, včetně oněch vklíněných Vánoc, a samozřejmě také přežití jurodivého Silvestra bez ztráty jakéhokoliv čísla.

21.12.2013, 00:14:48   Publikoval Luciferkomentářů: 7