Neviditelný čert

Asi si budete klepat na čelo: Co to, safra, zase Lucík blekotá?! Venku je babí léto, podzim se zdá být zatím v nedohlednu a kam se hrabe zima.

Lucifer

Chápu. I když už od srpna jsem viděl jedince v kožichu s tlustou šálou kolem krku. Ti mi asi zatleskají a vy ostatní si v klidu užijte pár zasluněných babích dnů, zima si už na vás brousí rampouchy. Posuňme to však ještě o jedno období - nebuďme tak malicherní. Kdeže zima, jaro je tady!

Teď už asi začínáte vážně pochybovat o Lucíkové soudnosti a říkáte si, že mu ta prda v metru do palice konečně zabrala na plnou páru. Tak dobře. Trochu to zjednoduším a posuneme se do ledna, aby se vám z toho příliš nezamotala hlava. Následující text jsem zplodil na počátku minulého roku.

Tvrdit koncem ledna, že přichází jaro, je prvoplánové. Pohříchu musím uznat, že tomuto dojmu lze snadno podlehnout, obzvláště, když venku vyleze sluníčko a nastane obleva. Je to docela zajímavý fenomén, že každým rokem se opakuje totéž. Už od ledna, zkušenost nezkušenost, lidi radostně cvrlikají o jaru. A vydrží jim to zhusta do konce dubna, ačkoli z mnohých se během této fáze stanou škarohlídové zimomřivě skuhrající něco na téma: duben, ještě tam budem. Ti nejškarohlídnější pak ještě v květnu klevetí něco o Pankrácovi, Servácovi a Bonifácovi. Moje zkušenost je kupříkladu taková, že počátkem února bývá zpravidla velmi hustá zima.

Nicméně faktem je, že příroda to nemá rozdělené na kvartály a první poslové jara se objeví už v únoru, i kdyby zimou praštělo. Kdyby totiž čekali až na to, jak dopadne Bonifác, tak by to mohli rovnou zabalit. No ale my, lidé, kteří povětšinou nemáme vlastní srst či peří a hnízdíme celoročně, uděláme nejlíp, když s obnažováním začneme až někdy koncem dubna, a to tak, že do Bonifáce velmi opatrně.

Chápu, že někteří, kdo nemají rádi zimu, by rádi viděli jaro už v lednu. Prodlužuje se den, ptáci začínají švitořit (oni ve skutečnosti švitořili i v prosinci, ale to byla ladovská zima a Vánoce), Velikonoce nadohled a je třeba začít malovat vejce. Je to obecná lidská vlastnost hledět kupředu, do lepších časů a předbíhat jako ve frontě u pokladny v supermarketu. Je to dáno také tím, že lidi už nic nevydrží. Zima je sice hezká, ale za pár tejdnů už toho mají plné kecky.

Také já občas propadám těmto lednovým jarním melancholiím. Jednou jsem napsal tohle: Tisíce vloček přilétá a já, ač máme teprv leden, otevírám dveře do léta. Vůbec jsem se s tím nemazal, přeskočil jaro a šup rovnou do léta.

A jsme zase tam, kde to zrovna končíme. Na konci léta. Je to uzavřený kruh ];-)

21.09.2010, 19:15:03   Publikoval Luciferkomentářů: 0