Neviditelný čert

Znenadání dospěl Rouper de Clotrimazol k závěru, že už spí příliš dlouho, což ho započalo zneklidňovat. Řekl si tedy, že by s tím měl něco udělat. Ale co? Nad zodpovězením této otázky přemýšlel hodně dlouho, takže se jeho spánek ještě více prodlužoval, což v něm vyvolávalo ještě větší zneklidnění. Už to chtěl skoro vzdát, když tu…

Lucifer

… najednou a naprosto neočekávaně se mu v hlavě zablýskalo a on pochopil, že jediným řešením, kterak tento již opravdu k ničemu nevedoucí spánek ukončit, je Probuzení. Ano, to je přesně ono. Musí se probudit.

Mělo to však jeden háček. Rouper de Clotrimazol spal už tak dlouho, že si nedokázal vzpomenout, vybavit onen mechanismus vedoucí k Probuzení. A to nebyl jeden háček. Nedokázal si totiž vybavit, vzpomenout, co to Probuzení vlastně obnáší. Dostal bleskový podnět z tajemných časoprostorově inertních hlubin, že řešení ukončení jeho čím dál tím útrpnějšího spánku, je Probuzení, ale jak se k tomu dobrat a co to bude obnášet, v tom záblesku zakódováno nebylo.

A spánek v klidu pokračoval, nejspíš v utvrzení, že jeho přerušení už nikdy nebude k nalezení. Řešení sice bylo známo, ale návod k jeho uskutečnění nebyl k mání. Jak z toho ven?

Rouper de Clotrimazol sebou ve spánku zmítal jako žížala na rybářském háčku ve chvíli, když se blíží tlama rybí, škubal sebou, jakoby ze sebe dral peří, nadával jako dlaždič, když se dlažební kostka vymkne jeho kontrole a vyprodukuje na jeho hlavě bouli zvíci menšího melounu, přidával k tomu ještě mnohé jiné rozverné kousky, ale spánek si lebedil jako lotosový květ na hladině odpadní jímky.

Už to vypadalo fakt hodně zle, když tu najednou se ozval jakýsi odporně drnčivý zvuk. Tohle už bylo na Roupera víc než moc, a tak ze spánku máchnul pravou rukou, čímž do předmětu, který ten drnčivý zvuk vydával, praštil tak neurvale, že se ten předmět ze své fixní pozice katapultoval do nesmírné výše, a pak, díky všudypřítomné gravitaci, dopadl na jeho hlavu a uštědřil mu neskonale nevybíravým způsobem takovou pumelici, že se Rouper konečeně probudil.

„Asi už nebudu spát,“ řekl si Rouper de Clotrimazol, což se spánku ani za mák nelíbilo a odklidil se do předem připravené pozice na dně jímky.

Rouper se kolem sebe rozhlížel asi jako puk, když skončí v brance, a pak spatřil Rouser stojící ve dveřích ložnice v ručce třímající snídani: míchaná vajíčka ve vydlabané mističce z menšího melounu zdobená lístečky cesmíny paraguayské.

„Roupere, jsem ráda, že ses konečně probudil. Už se mi po tobě stýskalo. Tu máš něco k snídani, až to dosnídáš, vyrazíme spolu někam na procházku. Venku je tak krásně, že i srdci se chce zastavit na jednu malou v cukrárně U větrníku,“ pravila Rouser…

27.09.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4