Neviditelný čert

Před pár dny jsem napsal Všechno je naopak a teď mi to připadá jako před sto lety.

Lucifer

Některé věci zmizí v nenávratnu velmi rychle. Jiné se nám vryjou do speciální oblasti v paměti, která nám slouží k tomu, aby se nám to furt vracelo. Koukám se na Čerta, vidím ten úvodník a říkám si: safra, kdy jsem to byl v těch Riegrových sadech? Aha, vždyť je tam datum, takže před pár dny. Mně to však v paměti odplynulo až někam do suterénu. Měl jsem zkrátka sanitární den a den mám furt dokola. Jdu tam nebo onam, abych se trochu vyvenčil, někdy mám zajímavý nápad a jeho realizace se mi buď líbí, nebo zapadne do suterénu. Někdy žádný nápad nemám, a tak kráčím někam a po nějakém čase si najednou s překvapením uvědomím, že zrovna to někam bylo jedno z nejkrásnějších. A tak mě napadá, zda není lepší nic neplánovat a kráčet Někam. Někam, kam nás to samo od sebe táhne.

Pokud jde o různá místa v naší paměti, tak si velmi živě vzpomínám, jak jsem po svém pádu do kolejiště briskně něco zapomněl a něco si zase perfektně pamatuju. Mám na mysli události kolem toho, ne svoji minulost - tu si kupodivu pamatuju perfektně a dokonce mám pocit, že ještě perfektněji, ovšem ta revitalizace chvíli trvala. Nepamatuju si téměř vůbec, co se krátce před a po po té želkrišna pofidérní ekvilibristice dělo. Pamatuju si však dobře, co se mi zdálo, když jsem byl v umělém spánku. Z toho, co se dělo v okamžicích, když jsem se na chvíli probudil, skoro nic. Je to mlha. Ale ty sny... některé obrazy jsou přímo plastické a stále se mi vrací.

Perfektně zapamatované obrazy ze snů mého umělého spánku jsou jedna věc. Netroufám si momentálně rozebírat příčiny tohoto jevu. Proč se mi vzpomínky z umělého spánku vryly do paměti a proč chvilky po probuzení ne. Ale na to, proč si nepamatuju okamžiky těsně před pádem a těsně po něm, bych měl jistý názor. Jsem fyzik, a tak si říkám, že to není nic jiného než fyzika.

Když něco prožíváte, tak vstupní bránou do paměti je její buffer. Chvíli trvá, než buffer svoji informaci zkopíruje někam do paměti, a kam ji zkopíruje, do suterénu nebo vyšších míst, to zase rozhoduje pocit, který nám z té informace v hlavě dozrál. Když byla moje hlava nakopnuta, tak to v tom bafru zůstalo, a když přišla další informace, tak se to smazalo. Není to Nikde v paměti, a tak si nemám na co vzpomenout. A možná je to dobře. Ten film z ekvilibristiky by mně asi strašil každou noc. Sny se však odehrávaly, když jsem byl v klidu a delší dobu. Z venku jsem vypadal, že jsem totálně mimo, ale uvnitř jsem byl přítomen. Tedy přesněji řečeno ve zvláštní části své paměti, která se aktivuje v těchto případech a pokouší se nám nějak pomoct a inspirovat ke znovuzrození. Nepoužívá nic z venku, ale z vaší paměti. Doluje nejrůznější vzpomínky, zážitky, informace, často z míst hlubokých sklepení, kam byly ukryty, protože vás nezaujaly, analyzuje a tvoří obrazy, které by vás nikdy jinak nenapadly. A ty obrazy vám mají něco říct, nějaké poselství a je na vás, co si z toho vezmete.

Myslím, že jsem si něco vzal. A tak se znovu brouzdám napříč Vesmírem a jsem zase o něco bohatší.

08.10.2010, 19:56:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0