Neviditelný čert

Následující věty jsem našla v dnešním červnovém čísle Novin Prahy 2. Jak to bylo tenkrát – před sto lety?

"Bezpříkladné lehkovážnosti dopouštějí se na Tylově náměstí oni obchodníci s potravinami, kteří zkažené zboží, hlavně ovoce, vystavují před svými krámy napospas chudině. Tuto hnusně páchnoucí, mnohdy až tekutou hmotu, obklopují celé zástupy dětí, ba i dospělých, kteří celistvější partie ovoce vybírají a pojídají přímo na místě."

No, dnes je to jinak. Nedovedu si představit, že by tam dnes prodejce zapomněl byť jen mrkvičku, jeden ks cca 6 Kč. Večer je plácek vymetený do posledního lístečku růže, a v noci je tam pré pro noční život Pražanů, ale spíš turistů z nejbližších několika hotelů a žroutů v KFC.

Astra (Tahiti)

Kdo a proč pojmenoval náměstíčko uprostřed Vinohrad v Praze 2 po J. K. Tylovi, to netuším. Ale nějaký důvod pro to někdy asi byl. Třeba se Josef s Kajetánem vracívali kdysi až dopoledne z nočních tahů a na náměstíčku, kde odjakživa bývávaly trhy, si hoši Tylovi kupovali okurky v láku, aby si srovnali zažívání, ony ty noční tahy dávávaly pánům zabrat. Ostatně i dnes je to dost módní. Anebo je tady někde na baráku plaketa "V tomto domě jedenkrát přenocoval v roce… Josef Kajetán Tyl". Dalo by se to vyhledat, ale jsem líná. My tomu náměstíčku teď říkáme starousedle Tylák, podle vzoru Pavlák, Kadlák, Václavák, Jiřák, Staromák a tak dále. A ty trhy po pádu komančů se tady začaly zase objevovat. Hospodyňky z toho byly paf – a jsou dodnes. Ceny za všechno jsou horentní, doporučuji návštěvy pouze osobám s velmi nízkým tlakem, na Tyláku tlak vyletí do oblak. Netřeba užívat prášky.

Zde prodávající venkované se zřejmě domnívají, že Pražáci sežerou všechno, a pod touto hláškou tak vytlačili ceny svých produktů do nebeských výšin. Netuším, zdali na to mají nějaké vyhlášky, kam až můžou vystoupat, ale mají-li, potom si ti vyhlašovatelé můžou svoje ceníky strčit za klobouček. Jahody 120.- třešně 130.- a na maliny jsem se z pudu sebezáchovy raději nekoukla. Obdivně jsem si prohlížela tu voňavou nádheru, třešně byly chrupky velikosti švestky, jahody mohly závodit s mandarinkou. Samozřejmě jsem neodolala a zakoupila si – po půl kile. Alkoholici se taky neohlížejí, co stojí panák vodky. Tak co bych se žinýrovala.

Na blízkém Václaváku mezitím začínala probíhat manifestace proti všem hnízdům a zašmeleným dotacím EU – tam šlo o miliardy. Samozřejmě se Tylák a Václavák srovnávat nedají, ale – znáte to, všechno souvisí se vším. Kdyby se nekradlo, i to ovoce by nám chutnalo za levnější peníz víc. A i ty daně, co si všichni prodejci přidávají ze zákona k cenám, by se snížily. Nikdy neporozumím dani z přidané hodnoty. To je zapeklitý oříšek… Co je to třeba přidaná hodnota u chleba, másla, vajec. Kdo do toho co najednou přidal? Já vím, ropa je drahá, pršelo, nebo nepršel o… V každém nákupu dělají daně nejmíň čtvrtinu až třetinu mých výdajů. I vašich, samozřejmě. 

Nebudu se rozrušovat. Popošla jsem k malému náměstíčku s vodotryskem, kolem kytičky a lavičky. Na jednu ve stínu lípy jsem usedla, vedle nějaké paní. Ovívala se časopisem a pravila – Pani, je vám taky takový horko? Já na to, že ne. To je hnus, dodala. No – hnus není to správný slovo, to jen příroda slaví léto. Podívejte se na to takhle – v létě je horko a v zimě zima. A já tomu rozumím tak, že když něco nemůžu změnit, tak na to nemyslím. Začalo jí to šrotit v hlavě – chvíli mlčela – a nakonec mi sdělila, že si to doma v chládku přebere. A odešla.

Na náměstíčku kolem laviček si rozdělali stánky různí Ukrajinci, Vietnamci, Číňani a další Tatardistáni. To je letošní novinka. Odevšad cítit přepálený tuk a pach zřejmě vzrušujících jídel. Na papírových pytlících jsou fixem popsané delikatesy za kolik co. No to ani náhodou. Záhadné roládky plněné rozemletými cvrčky (možná), všelijak zakroucená těsta posypaná neidentifikovatelnou směsí čehokoliv – nevrmór, říkám si s panem Poem a divím se, že Městská část Prahy 2 tohle povolila. Ráda bych viděla zdravotní průkazy prodávajících.

Když jsem se zvedala z lavičky, že popojdu o kus dál, došlo mi teprve, co jsem to provedla. Vím, že v letních nocích tady na Tyláku hřadují bezdomáči. Stromy voní, musí to být bivak dost příjemný. Jenže. Dost nedávno jsem se vrátila z nemocnice, kde jsem si ulovila k chorobě, s níž jsem byla hospitalizovaná, navíc ještě intenzivní spolupráci se zlatým stafylokokem. Kdo to zná, pochopí, co je to za nestvůru. Chytila jsem ji zřetelně z nedostatku nemocniční hygieny. Tato choroba – nebo spíš nákaza – mi zmařila schopnost chodit. Peru se s tím dodnes a to zrovna slavím už roční výročí pětiměsíčního pobytu v nemocnici. Ale proč to píšu. Ty lavičky na Tyláku musí mít na sobě tolik všelijakých neviditelných "hmyzíků". A nejen já jsem to tam vymetla. Lezou po nich i dětičky. Asi jsem poněkud přepjatá, ale co jsem prodělala za bolesti, to nikomu nepřeju. A ten "zlaťáček" má velmi dobré schopnosti – vleze si v těle, kam chce, a tam škodí. Někdy až k smrti. Horor je málo a sci-fi též.

Užuž jsem se zvedala, že popojdu k rostlinkám, došlo mi, že jsem z únavy, vedra a z cenových šoků zcela zapomněla být ostražitá. Na lavičkách vroubících náměstíčko přespávají v horkých nocích bezdomáči. Vrátila jsem se dost nedávno z nemocnice, kde mi vyháněli z těla zlatého stafylokoka, kterého jsem si tam pořídila k chorobě, s níž jsem tam původně šla. O tom stafylokoku se říká, že se uloví v prostředí, které nevyniká hygiénou, což v té nemocnici tak bylo. Tomu parchantovi se povedlo mi ochromit nohy, takže jsem půl roku nemohla chodit, což je velká chuťovka, užila jsem si s ním muka bolestí – a já, trdlo, si sednu na bezdomáckou lavičku. No, už jsem se vydrhla a šatstvo je v pračce.

Takže se vrátím k tržíčku. Došla jsem k rozmarným záhonkům všech možných sadeb kytiček a zelenin. Moc hezká prohlídka, prodává tam chlapec – zahradníček, každého poučí o způsobu pěstování, zalejvání a tak podobně. Koupila jsem si jednu červenou voskovku, už to doma nemám kam dávat. Bylo to docela hezké dopoledne.

 A vypravila jsem se k Tescu, kam jsem původně šla nakoupit.

08.06.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 25