.:: Neviditelný čert ::.

Okurková sezóna

rubrika: Povídání

Pod pojmem „okurková sezóna“ se myslí roční období, kdy se skoro všichni flákají, i v práci, kdy není skoro do čeho píchnout, ani vidličkou, kdy Bohem nadané myslitele (jako jsem třeba já) nenapadne ani jediná kloudná myšlenka. Proč se tomu říká „okurková sezóna“, netuším. Asi zrají okurky, bezpochyby však léto zraje mnohem více. Letošnímu létu se nicméně stále ještě nechce dozrát. Okurky to už mají takřka za sebou a podzim nervózně přešlapuje před zářijovým prahem. Jenže léto, jak se v tom šíleném horku zdá, se nám pokusí možná i nadělit pod vánoční stromeček. Okurky.

Lucifer

Mám bez jakýchkoli skrupulózních vjemů dojem, že kromě počasí, podnebí a okurek se zbláznilo i vše ostatní. Upřímně se přiznávám, že jsem si v tom začal takříkajíc libovat. Místo okurek nám dozrávají blázni, a to zcela neutuchajícím způsobem. Libovat? Ne! Já si v tom přímo rochním. Jako hroch v bahně.

Tak mě napadalo, že bych si mohl pořídit hrocha jako domácího mazlíčka. Samozřejmě že ne velkého – něco jako hroší bonsaj. Jo, dobrý nápad – bonsaj jsem už dlouho nejedl. V tom horku se už nedají jíst ani bonsaje.

A co třeba takhle pivo. Domnívám se, že je to jediný moudrý nápoj k uhašení žízně, který má v sobě dokonce i B-komplex. A navíc: po dvou či třech půllitrech piva se člověk zbaví jakéhokoli komplexu. Není radno si s žízní zahrávat a voda z vodovodu či z plastických lahví nemá šanci ji uhasit. Jedině pivo to dokáže. V tohle horku se z něho možná ani nemusíte vyčůrat. V pohodě se vypaříte.

Anebo pes. Ten když vidí okurku, tak se tak zakomplexuje, že i blechy v jeho kožichu z toho mají docela dobře uvařené mýdlo. Už jste někdy jedli mýdlo? Já včera krátce po půlnoci. S hořčicí a křenem. Anebo třeba papriky. S těmi se dají dělat úžasné zázraky. Když si například nacpete tu nejpálivější přímo do zadku, tak se jistě docela dobře pobavíte a možná, když se zadaří, dospějete i k absolutnímu vyvrcholení svého orgasmu. Orgasmus je něco jako okurka.

Popřípadě tekutý prášek na praní, třeba z prefabrikovaných koblih. Koblihy jsou povětšinou chutnější než okurky. V pračce to však vyjde na stejno. Vzpomínám si, jak jsem jednou ručně pral ve vaně trenýrky, a v tom zazvonil telefon. Co myslíte, že jsem udělal?! Vypral jsem trenýrky i telefon!!!

Občas mi zvoní v uších, a tak chodím na procházky. Třeba do nedalekého obchodu s ovocem a zeleninou. Kupuji si tam okurky.

Chodím tam naostro.

Bez trenýrek.

Nikomu to nevadí.

Jen ty okurky z toho mají legraci.

Dokud je nesežeru.

Pak už z toho mají legraci jen moje trenýrky.

Dokud je nesežeru.