Stalo se

rubrika: Povídání


V životě se mi stávají dost početně věci, za které bych se měl stydět. A fakt (fuck) se stydím. Bezpochyby tomu neuvěříte, ale je to tak. Kupříkladu jsem jednou jel na výlet s ženou a dopadlo to špatně. Z vlaku na pražském hlavním nádraží jsem vystupoval zlitý jako carský důstojník. Skončil jsem po pádu na eskalátoru v záchytné stanici na Bulovce. Jak mě tam dostali, netuším. Netuším ani, jak jsem se dostal odtamtud.

 

Lucifer


Asi nejsem úplně v pořádku, říkám si téměř pravidelně. A téměř pravidelně dělám skoro totéž. Stává se ze mě dobytek utržený z řetězu. Nemohu si pomoci, mohou za to geny. Můj děda z opavské strany, kterého jsem nikdy osobně nepotkal, byl šílený alkoholik. Když zemřel, tak jeho žena, která nebyla mojí babičkou, jelikož Katka se s ním rozešla, chlastala dále. Někdy posedávala s flaškou levného vína před zápražím domečku, kde s dědou bydleli, a všichni, co šli kolem, tak se smáli. Vysmívali se mé nepravé babičce, ale i pravému opavskému dědovi, kterého jsem nikdy nepoznal.

 

Když jsem ten domeček, který původně vypadal hezky (třesky plesky), poprvé uviděl, jako vlastně mé dědictví, tak byl naprosto v troskách. V ložnici byla zeď politá krví a vínem. Mým dědictvím se to však nestalo. To jsou další stupidní věci, se kterými si nedokážu poradit. Mohl jsem vlastnit i nezanedbatelné pozemky a budovy kousek za Vysokými Tatrami. Jako prvorozený dědic. Po tátovi. Jeho tři sestry, tedy moje tety, to však prostřednictvím svých chlapů vydědily. Za pár šupů.

 

Stalo se mi mnohokráte, že jsem se prostě na všechno kolem vykašlal. I na sebe. A když jsem se probudil, zjistil jsem, že jsem zase v hajzlíku. Nastaly okamžiky, když jsem se za tu neomluvitelnou stupiditu styděl. A pak jsem potkával lidi, kteří působili ještě stupidněji. Jenže oni si s tím poradili. Stupidně, ale efektivně. To já neumím.

 

Můj o čtyři roky mladší bratr zemřel při automobilové nehodě. Byl to prima kluk, kterého jsem si ale už dlouho nevšímal. Žil jsem jen sám sebou. Měl někde u páteře jakousi genetickou vadu, praskly mu tam cévy a najednou ochrnul, Vzpomínám si na to, jak ležel v obýváku a já ve svém pokoji ovíněný. Vůbec jsem nechápal, která bije. On se z toho pak vzpamatoval a pokračoval život na vozíčku. Stal se z něho učitel fyziky na základní škole. Horní část jeho těla byla v pořádku, a tak ji trénoval. Na rukou měl větší svaly než já a začal hrát tenis pro vozíčkáře. Byl jedním z nejlepších v Česku. Jednou jel někam autem a zas mu to u páteře ruplo. Definitivně.

 

Fakt (fuck) si nemyslím, že jsem takový dobytek, jak se zdám. Všichni, které znám, mi neustále spílají a vystavují nechutný kádrový posudek. Všem bych se teď rád omluvil, že jsem je zklamal, ale ty geny…

 

Nikdy jsem se necítil být géniem. Vystudoval jsem fyziku na brněnské Masarykové universitě a Brno jsem do sebe vsákl. Byly to zajímavé časy za bolševického totáče. A já mu unikal, jak jsem mohl. Ve třetím ročníku jsem musel začít absolvovat vojenskou katedru. Můj otec byl původně vojákem z povolání, takže nějaké geny jsem měl. Ne však ty bolševické. Na Kraví hoře mě jeden dobytčí lampasák nasral tak, že jsem se na tu vysokoškolskou vojnu vysral. Zase další ptákovina a zase jsem z toho měl problém. Já už se nezměním.

 

Po vysoké škole jsem šel na dva roky do jednoho z nejhnusnějších bolševických vojenských útvarů v Tachově. Trvalo to jenom necelý rok, než jsem se odtamtud vykousal v podobě výkonného praporčíka. Za necelý rok poté mi armáda řekla, že něco takového ve svých řadách už na věčné časy nechce. Nadosmrti jsem nevoják. A to je jediné, za co s nestydím. Bojovník nicméně stále jsem.

 

 

Pozmámka: Všechno, co jsem napsal, neberte vážně. Potřeboval jsem si ulevit. Vysypat na hlavu všechny popelníky, které jsem kdy naplnil. Teď se cítím líp.


komentářů: 14         



Komentáře (14)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
14
Lucifer * 12.02.2020, 17:42:22
Mike Oldfield - Man In the Rain

https://www.youtube.com/watch?v=IdIb5RPabjw

Lucifer
13
Lucifer * 12.02.2020, 17:36:43
Mike Oldfield & Maggie Reilly - Moonlight Shadow

https://www.youtube.com/watch?v=e80qhyovOnA

Nevinný

Marky
12
Marky * 12.02.2020, 16:21:10
No,Mike vypadá důvěryhodně a usazeně, to ano. Ale první co mě napadlo, bylo, že ten zpívající kámoš vypadá jak Freddie Mercury zamlada Úžasný a nezdá se to jen mě, všimla jsem si, že to tam někdo napsal i do komentářů.

Lucifer
11
Lucifer * 12.02.2020, 16:03:26
Jasně, Marky

Hey and away we go
Through the grass, across the snow
Big brown beastie, big brown face
I'd rather be with you than flying through space.

Úžasný

A tady je jedna pozdější píseň od Mika Oldfielda. Už jsem ji tady dával. Mike v ní vypadá už poněkud usazený. Na ostrově. A ještě si našel kamaráda...

Sailing
https://www.youtube.com/watch?v=YgpS6dQVHbg

Marky
10
Marky * 12.02.2020, 15:21:57
ad 6) u umyvadla už nesedím, teď sedím u okna a zírám do monitorů Úžasný ale naštěstí ne celý den

Tu písničku od Plíhala jsem jako malá znala celou zpaměti..je moc milá. Nevěděla jsem, že je přezpívaná...a má hezký text.

Some find it strange to be here
On this small planet with who knows where
But when it's strange and full of fear
It's nice to be on horseback


Lucifer
9
Lucifer * 11.02.2020, 10:09:06
Takhle nějak to bylo
https://www.youtube.com/watch?v=0_W8Vjo6xUo

Originál: Mike Oldfield On horseback z alba Ommadawn, což v irské keltštině patrně znamená "amadan", tedy něco jako idiot, ale nikdo si tím není až tak jistý, včetně toho idiota na koni
https://www.youtube.com/watch?v=FrbmePR-mUk

Nevinný

8
ZE (neregistrovaný) 10.02.2020, 20:56:21
"Nothing is easy.
Though time gets you worrying
my friend, it's o.k.
Just take your life easy"

Lucifer
7
Lucifer * 10.02.2020, 19:48:50
A když už Jethro Tull, tak Whistler (Pištec)

https://www.youtube.com/watch?v=3Rl3mPPPfCA

Lucifer
6
Lucifer * 10.02.2020, 19:43:56
Marky, ještě pořád sedíš nejblíž k umývadlu?

Nothing Is Easy
https://www.youtube.com/watch?v=HoSOuYNNXjU

Úžasný

Marky
5
Marky * 10.02.2020, 19:31:27
Je fajn, Lucifere, že se cítíš líp. Psaní je dobrá terapie. Úžasný

Na gymplu jsme měli ředitele, bývalýho lampasáka, pamatuju si, že mě zásadně oslovoval Kohoutková, protože jsem seděla nejblíž k umyvadlu.

Lucifer
4
Lucifer * 10.02.2020, 14:41:11
A sakra, on se fakt ještě ozval Překvapený

Měl jsem pocit, empetře, že jsem naše shledání nějak zvoral. A tak jsem se už smířil s tím, že naše kooperace končí.

Příští můj příspěvek na NČ bude předmluva z knížky, kterou jsi mi věnoval k narozeninám. Napsal ji autor Karel Klostermann. Jako bych se v ní našel. Bezpochyby k tomu přidám nějaký svůj sebemrskačský dovětek s patřičně vtipným kořením.

https://www.youtube.com/watch?v=B9nXN8rBt2U

empetr
3
empetr 10.02.2020, 14:26:12
Lucifere,

tví čerti ti rozumějí. Mnozí si asi řekli: "Kdybych já moh povídat..."
Za život se toho nastřádá. Třeba takovej Charles Bukowski. Taky to nebyla furt sranda, ale užíval si to.
Abychom nechodili pro příklad daleko, že jo.

Lucifer
2
Lucifer * 10.02.2020, 11:27:33
Ano, ZE, může být ještě něco horšího

Genesis - The Carpet Crawlers
https://www.youtube.com/watch?v=2yUN6CsuVPw

Nevinný

1
ZE (neregistrovaný) 10.02.2020, 02:45:51
Hmmm, kdyby nebylo nic horsiho.

«     1     »