Neviditelný čert

Luciferova úvodní poznámka:

V posledním příspěvku od emeptra Odkud jsou ti osamělí lidé, jsem vás seznámil s tím, že mi zaslal výbor ze svého povídkového díla, a předložil jsem jeho čtyři mikropovídky. Začal jsem od prostředka, jak mi doporučil, s tím že příště začnu od začátku. A to právě nyní činím.

Tentokrát jsem jich vybral pět. První, dle níž se jmenuje tento příspěvek, se zabývá marnotratným shromažďováním věcí. První je proto, že mi padla do oka jako první, protože toto téma je velmi vážné. I mně se někdy stává, že začnu shromažďovat věci, k nimž se povětšinou už nikdy nevrátím, a přestávám vnímat mnohem důležitější věci, ke kterým se pak už vrátit nemohu. Druhá je o sázení stromů. Kdysi jsem si přinesl domů semínka borovice, zasel do květináčů a čekal, až vzejdou. Vzešly, a po krátké době uschly. Třetí je o mimoslovní komunikaci. Je velmi krátká, ale zařadil jsem ji, protože s tímto jevem mám už dlouholeté zkušenosti. Ženy mají „oči“ i na té straně, kde mají zadek. Čtvrtou, Noe, jsem vybral, protože se v ní objevují moje vidle, a pátá, pornografická, je jenom taková laškovní třešnička na tomto výběrovém dortu.

empetr

Nejen o shromažďování věcí

Pud vlastnický je snad lidem, křečkům i hovniválům vrozen.  Lidé shromažďují věci užitečné či jen lesklé, až vzniknou sbírky, které více překáží, než slouží. Jim samým i těm druhým. Použitelnost věcí je dána mírou, jak často se používají nebo vnímají. Moc knížek člověk nestačí přečíst, moc bot nestačí nosit. Když příliš jezdí, nezbude čas, aby šel. Když muzice jen naslouchá, nemá čas hrát. Když projde celou zoologickou, zvířata se mu v hlavě přikrčí, aby se vešla. Když se dívá na televizi, nevnímá ze světa už vůbec nic. Stejně je to s alby známek i fotografií, ba i s počítačem plným zábavy i poučení.

Adolf Loos nejen stavěl domy, ale i koumal nad tím, čím je zaplnit. A přišel na to, že na počátku zařizování bytu je něco. Později přijde hodně. Nakonec se mnozí doberou k tomu, že ideál je málo. Asi to lze rozšířit na všechny věci a zážitky pod sluncem. Lze se k tomu dobrat různými způsoby. Třeba asketickou skromností. Nebo zahazováním věcí a přepisováním starých zážitků těmi čerstvými.  Nebo bejt línej. Línej shromažďovat věci, cestovat na konec světa či vařit podivuhodná jídla. Vyhneme se tak slepé uličce přemíry věcí, podnětů a zážitků. Rovnou máme málo a málo nám zůstane. Můžeme si tak věcí všímat, aniž je vlastníme, a zvolna a pozorně vnímat těch pár věcí, které máme.  A ty nejlepší navíc bývají zadarmo.

O sázení stromů

Když jdu kolem zahrádek a vidím, jak lidé kypří, plejí a sází, případně prosí a trpí, říkám si, tohle radši ne. Ale kdybych musel sázet, tak bych sázel stromy.  Vysypal jsem z šišky semena a nechal je na kamnech klíčit. Asi ztratily klíčivost, nic se nedělo. Půjčím si tedy malý stromek z lesa, z náletu. Našel jsem borovičku vedle statných kolegyň, kterou by sousedky určitě umořily stínem. A když ne, tak by ji divoké prase sežralo. Opatrně jsem ji vydoloval i s hlínou. Nevšiml jsem si, že za mnou číhá moje žena Hana.

„Co to máš?“ ptala se.

„Borovici.“

„Co s ní chceš dělat?“

„Zasadit.“

„Snad ne u nás na zahradě? Vždyť uschne. Mně jí je tak líto. Děti honem ji zase zasaďte.“

Vzali mi borovici a zasadili ji poblíž místa, kde jsem ji vykopal. Připadal jsem si trošku, trošičku jako blbec.

Ale když dnes na ta místa zavítám, směji se pod fousy, koukám na statnou borovici, která tam od těch dob vyrostla, a říkám si: „Kapku jsme tě přesadili, co?“

O mimoslovní komunikaci

Podívám-li se pořádně nějaké dámě na zadek, otočí se. I když je dvacet metrů přede mnou a široko daleko nikdo nikde není. Vážně. Není to silou pohledu. Pohled jde do hlavy, dovnitř. Pohled je vjem. To, že se otočí, je silou myšlenky. Očnicovými děrami v lebce vylétne ven pronikavá myšlenka. A téměř se zhmotní.

Noe

„Ceny jdou dolů – přijde peklo nebo velká voda.“ Říkal na obrázku čert, který držel Luciferovy vidle, a měl masku, šnorchl, a ploutve. Prodával zlevněné integrované obvody.

V kopcích nad Vráží, daleko od chat a vesnic, stál vedle lesní cesty hausbót. Zdálo se, že někdo čeká velkou vodu jako Noe. Majitel nebyl doma, asi sbíral po lese páry živočichů, které vezme sebou, až přijde potopa. Pro zachování druhů. Nahlédl jsem dovnitř a podle vybavení to vypadalo, že poveze jen jednu samičku. Stejného druhu.

Porno v Malých Přílepech

V Malých Přílepech je parádní hospoda s vikslajvantovými ubrusy a jednoduchými starými židlemi. S výčepem sousedí byt hostinské, která se okénkem ve dveřích dívá z domova, zda je třeba čepovat.

U velkého stolu sedí šest chlapů v montérkách. Probírají auta a choroby. Do hospody vešel mladík v béžových kalhotách, světlé bundičce a v měkkých botičkách. Ostatním nabídl, že má pro ně doma nachystané porno na videu. Chlapy to zarazilo a změnili téma debaty.

„Jak se může nějaká ženská přitom nechat filmovat?“

„Třeba to má ráda.“

„To je jako kdyby mě přišli filmovat.“

„To já viděl jednu a ta ji měla…“

„Nebo ten černoch…“

Debata se zase rozproudila. Chlapi dopili, zvedli se, a že se půjdou podívat. Poslední host se ve dveřích otočil a zve i hostinskou.

„Já to nemám zapotřebí. To ani nemám zapotřebí!“ Volá na něj hostinská a jde mi dotočit pivo.

25.03.2020, 19:01:39   Publikoval Luciferkomentářů: 15