.:: Neviditelný čert ::.

Morfeus

rubrika: Povídání

Morfeus je bůh snů. Jeho otec Hypnos vás nejdříve uspí, potom se decentně vzdálí a na scénu přichází Morfeus. Můžete začít snít.

Lucifer

Kolem se začínají dít divné věci. Vše, co jsme dosud znali, jakoby mizelo v nenávratnu. Mnozí říkají, že to bude jenom na chvíli, na jeden měsíc, možná na dva nebo na tři, možná na rok, ale víc už ne. Všechno se zase vrátí zpět, všechno zase bude takové, jak jsme to znali, a ještě lepší. Co nás nezabije, to nás posílí. Nemnozí pak říkají, že „Nevermore“ – „Už víckrát ne“.

Předevčírem jsem šel v roušce do nedalekého supermarketu Albert, abych si nakoupil pár nezbytných věcí. Když jsem se vracel, tak nějakých patnáct metrů před vchodem do domu, kde bydlím, jsem tu roušku sundal. Nejdříve jsem se rozhlédl, zda není nikdo, koho bych mohl nakazit, nablízku, nikoho jsem neviděl, a tak jsem ji sundal, abych se mohl volně nadechnout jarního vzduchu, a dal ji do tašky s nákupem. Vzápětí jsem však s hrůzou zaznamenal, že u dveří onoho domu, nad schody ke dveřím, stojí dva policisté v rouškách, jeden mačkal jeden zvonek, druhý mě bedlivě sledoval. Pravou rukou jsem se z tašky v levé ruce snažil vylovit roušku, taška mi však spadla na zem a k tomu se ještě ozval mobil. Tašku jsem urychleně zvedl ze země, mobil uchopil a bleskurychle se přesunul na opačnou stranu ulice, kde nikdo nebyl a ani tam nejsou vchody do domů. Policisté mezitím zmizeli ve dveřích. Když jsem končil hovor, otevřely se naproti dveře, z nich se vykolébal starší člověk působící dojmem bezdomovce, a za ním ti dva policisté. Ten chlap měl v ruce velkou kabelu plnou bůhvíčeho a na obličeji roušku. On se odebral jedním směrem, policisté pak směrem opačným. Já jsem se následně odebral do útrob toho domu.

To byla jenom taková komická vsuvka. A navíc ještě ve zkratce. Kdybych tu situaci popsal dopodrobna, možná byste se i zasmáli. Já jsem se teda doma chvíli válel smíchy po podlaze, ale ten smích mě brzy přešel. Ve skutečnosti to není žádná sranda.

Ve chvílích když už nevím kudy kam, jak si s tím či oním poradit, volím cestu odchodu do spánku. V poslední době se k tomuto útěku uchyluji velmi často. Vím, že mě tam Morfeus (Morpheus) dovede do ráje snů. Tam se zase cítím jako doma. Tam vevnitř zase objevuji to, co tam venku už není, a možná už víckrát nebude. Někdy mám pocit, že se mi už nechce probudit.

Nakonec se ale vždy probudím, nasadím roušku a vyjdu ven. Zatím.