Chodník plný slimáků

rubrika: Povídání


V pondělí brzy ráno jsem šel z noční směny v jedné instituci na okraji Prahy k nejbližší stanici metra, ze které mám tři stanice do stanice svého bydliště, které se kupodivu nenachází v Bohnicích, v nichž je instituce, do níž se asi budu muset brzy nastěhovat.

 

Lucifer


Instituce, v níž teď nepravidelně vypomáhám v noční pauze za účelem pracovního potěšení, a patřičného ohodnocení, se nachází v rozsáhlém areálu podobných institucí. Během dne je tam živo skoro víc než na Václaváku. V noci je tam skoro mrtvo. Stanice metra, kam jsem z noční šichty mířil ne již poprvé, není konečná, ale předposlední. Mohl bych jít i na konečnou, ale je to kousek dál a do bydliště bych to měl čtyři stanice. Tři mi stačí bohatě. A navíc je ta cesta mnohem příjemnější. Kousek za areálem podobných institucí začíná relativně nová obytná čtvrť s docela příjemným prostředím.

 

Bylo krásné slunečné ráno, něco málo po sedmé hodině, když jsem doklepal své noční botičky do Britské čtvrti. Obvykle chodím jedním směrem přímo ke stanici metra, ale tentokrát mě napadlo jít poněkud jiným směrem, podejít průchodem okružní silnici do relativně starší obytné čtvrti, starší než je ta, ve které bydlím. Tam je opačný vstup do příslušné stanice metra. Chtěl jsem se v tom slunečníkovém ránu po pracovně probdělé noci tak nějak projít a dát si alespoň jedno pivo. Nebo dvě. Zatím mám stále ještě dvě nohy.

 

Chodník, který mě směroval správným směrem, byl z jedné strany (po mé pravé ruce) lemován trávníkem, který ho odděloval od obytných budov v jednom šiku. Jak jsem tak po něm kráčel a mžoural svými takřka nevidovými čivy do ještě skoro vycházejícího sluníčka, zaznamenal jsem periferním pohledem, že na chodníku se nachází něco neobvyklého. Hodil jsem tedy pohled na ten chodník.

 

Po chodníku špacírovali slimáci jedním směrem od obytných budov na silnici, za kterou byl poněkud divočejší trávník. Tmavě hnědí slimáci délky až nějakých deset centimetrů. Někteří už byli rozšlápnutí. Jiní ještě ne. Vylezli odněkud z pravé strany a lezli někam na levou stranu. Proč? To jsem se nepokoušel analyzovat. Nicméně jsem došel bez prodlevy k závěru, že to nebudu já, který je bude rozšlapávat. A tak jsem mezi nimi kličkoval oběma nohama.

 

V protisměru jsem náhle spatřil jednu mladší osobu mužského pohlaví, která kráčela opačným směrem, aniž by zaznamenala přítomnost slimáku pod svými podešvemi. Usmál jsem se na něho a s bodrým nádechem poznamenal: „Vy tady máte velkochov slimáků?“. Něco zabručel. A já jsem odbručel opačným směrem, a po cestě horem dolem do svého bydliště vypil dvě piva, abych se cítil krásně.

 

To druhé jsem dorazil na Slunečním náměstí v lavičkovém posedu, pár metrů na druhé straně od své ubikace, která se zatím ještě nenachází v Bohnicích, ale evidentně tam směřuji nejspíše správným směrem. Ještě ne…

 

 


komentářů: 1         



Komentáře (1)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

1
K predchozimu: (neregistrovaný) 25.07.2020, 18:35:51
Ty chodniky jsou vsude slimaku plne. Nerozhodný
Ale - imho - jeste lepsi nez nejakeho botou rozmacknout je davat pozor, abychom nedrtili lidske hlavy.

«     1     »