Neviditelný čert

Doslechl jsem se, že se někde v tisku či na internetu objevila úvaha od nějakého přírodovědce, že soudobý běžný človíček na pochopení soudobé běžné techniky rezignoval.

Lucifer

Lidé už jenom jako opičky mačkají čudlíky na dálkových ovládačích, mobilech, v metru, tramvaji, autobuse, na poště, v bance, na WC... Nečetl jsem ji, ale z naznačeného jsem pochopil, že dotyčný, ať už závisle či nezávisle, převzal moji čudlíkovou hypotézu. Internet je jako jedno velké mentální moře: vhodíš tam myšlenku, a ta se šíří jako vlny na vodě. Některé myšlenky jsou jenom malými vlnkami, které po chvíli zaniknou v šumu jim podobných vlnek, jiné naopak nabírají energii, až nakonec rezonují celým virtuálním světem. Tohle ve skutečnosti platilo vždy, ale v mnohém menší míře. Internet tento proces mnohonásobně urychlil. Vypustíš po vodě malou lodičku a než se naděješ, po oceánu myšlenek pluje bitevní loď. A ta loď už není tvoje - je všech.

Zpět k čudlíkové revoluci. Tento fenomén nestojí sám o sobě, ale je součástí obecnějšího procesu, který se dá lakonicky označit jako konzumní revoluce. Chápu, že mnohý čtenář se teď ohradí, co že je na konzumu tak špatného. Konzum roztáčí kola ekonomiky, nabídka stíhá poptávku, lidé mají práci a po práci mají co konzumovat. Otázka však zní, zda žijeme proto, abychom konzumovali, nebo konzumujeme, abychom žili. Rozjetý konzumní stroj, vybavený nejmodernějšími technologiemi ochotně iniciovanými úsilím nejchytřejších mozků planety v honbě za chlebem svým vezdejším, poskytovaným jim almužnou ze státního rozpočtu, hodnými kapitány průmyslu, bankéři a šarmantními mafiány, však už nějakou dobu působí dojmem nákladního vlaku, řítícího se bezhlavě a bez brzd do bezedné propasti. Už se nevyrábí, abychom žili, ale abychom se tím zadávili.

Reklamní agentury chrlí reklamy na naprosto zbytné nesmysly a přesvědčují své konzumenty, že bez nich to nebude to pravé ořechové. Řadový človíček je tak zblblý, že i v dnešním světě neobyčejného blahobytu je schopen utratit veškerý svůj nemalý výdělek za naprosto zbytná šidítka, že mu pak nezbude na nezbytné věci. Zrovna teď proběhl tiskem případ, kterak „krvelační" vymahači ČEZu asistovali sebevraždě černého odběratele elektřiny. Nevím jak dotyčný, ale běžně je vidět lidi, kterak mačkají čudlíky na svém mobilu, kudy chodí a každou chvíli seznamují své rodinné příslušníky, manželky, manžele, milenky, milence, kamarády, kohokoli s každým prdem, který je zrovna napadne. Chodí po hypermarketu a u každého regálu mobilují příteli na telefonu, co v tom regále vidí a kterak si s tím poradit. A pak nemají na zaplacení elektřiny. Na cokoli nezbytné.

Mobil je jistě užitečným nástrojem, stejně jako třeba automobil. Automobil slouží k dopravě z bodu A do bodu B za jistým účelem. Je dost paranoidní si představit, že si s ním hrajete od rána do večera a jezdíte kolem paneláku jenom proto, abyste mohli točit volantem. Ačkoli i to se dnes už zhusta stává. Opičky si zkrátka chtějí hrát a za své ne vždy těžce vydělané prašulky budou radši mačkat čudlíky, než aby si pořídili, co k životu skutečně potřebují. A když jim nezbude ani na mačkání čudlíků, tak si ty prachy obstarají jakkoli jinak. No ale hlavně, že se kola ekonomiky točí na plné obrátky a zatím je nám všem tak nějak dobře a zábava je v plném proudu.

To bude asi ta spontánní interakce lidského (ne)řádu.

Nemám nic proti zábavě. Taky si rád hraju. Jenže tohle hraní už není o zábavě, ale o drogové závislosti. Jsou to pochmurné orgie vepřů na ostrově madam Kirké.

03.02.2010, 20:52:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1