Po letu z Prahy do Chicaga a zpět jsem si pro změnu vyzkoušel jízdu Pendolinem z Prahy do Ostravy a zpět. Pokud netušíte, co je to Pendolino, tak vězte, že je to něco jako český Shinkansen - a pokud netušíte, co je to Shinkansen, tak vězte, že je to něco jako japonské Pinďolíno. Lucifer
Když jsem vyrazil z Prahy, tak jsem se nejdříve zásobil v bufetu třemi skleničkami červeného vína, a pak jsem usedl na své místo a s pomocí pitného režimu se pustil do četby náročné populárně naučné literatury. Někde před Olomoucí mě tato duševně jurodivá činnost začala zmáhat natolik, že jsem upadl do téměř polospánku. Nespal jsem ještě téměř úplně, přesto však bylo jasné (i když bylo téměř zataženo), že mé obvyklé bleskurychlé reakce by již nemusely být tak bleskurychlé.Při vjezdu do Olomouce došlo k velmi náročnému otestování mých bleskurychlých reakcí. Test započal nezvykle razantním brzděním Pendolina. V té chvíli byly přede mnou na stolečku shodou okolností tři prázdné skleničky a jeden zčásti naplněný kelímek červeného vína. Jen tak na okraj podotýkám, že jsem se chtěl skleniček zbavit, ale u mého sedadla nebyl odpadkový koš a kolem projíždějící speditér s občerstvovacím vozíkem se vytratil dříve, než jsem se stačil zorientovat v pinďolínové džungli.Zkrátka a dobře (či špatně): při prudkém brzdění skleničky zatlačily k okraji mého stolku kelímek s červeným vínem, a to se vzápětí a bleskurychle vyklopilo do mého klína. S trochou studu se musím přiznat, že mě to dost naštvalo, a tak jsem ty skleničky vysypal na zem, zaklapl svůj stoleček a odkýbloval se do baru, kde jsem strávil zbytek jízdy rekultivací svého politého ega.Při zpáteční legrace započala hned na mé nástupní stanici na Pinďolíno. Na nástupišti mne zaujal jeden vcelku sympatický, mírně tělnatý spolucestující, který třímal ve své pravici a občas i levici pozoruhodné zavazadlo - černý plastový pytel obsahující něco jako obrovský disk či obrovsky slisovaný žesťový heligón.Když k nástupišti přistávalo Pendolino, tak u našeho místa se zastavil vůz číslo pět. Nacvičeně jsem se vydal v proti směru vyhledat svoji čtyřku, která se jako obvykle nachází za trojkou, kde se nachází bufet. Bleskurychle jsem se dopídil svého místa, které představovalo samostatnou jednotku, a to tak že ve směru jízdy. Toto luxusní místo mi bylo přiděleno jak pozornost za předchozí osprchování mého klína červeným vínem.No a tu máš čerte kropáč! - na mém místě bylo úhledně shromážděno několik batožinových zavazadel.Zadumaně jsem se rozhlédl, odkud vane vítr, a na druhé straně uličky jsem zahlédl zkoumavý pohled nějakého děvčete s chlapcem po levém boku. Když zaznamenalo moji pozornost, tak se radostně optalo, zda si přeji odstranění těch rozkošně umístěných batožinových zavazadel. V té chvíli - ještě dřív, než jsem stačil blahosklonně zareagovat - prosvištěl uličkou další cestující, a tak se naše optické spojení na pár zlomků sekundy přerušilo.Když se obnovilo, tak se mě děvče opět zkoumavě přeptalo, zda si skutečně myslím, že by ty batožiny měly být z mého místa odstraněny. Na to jsem už lehce znuděný odvětil, že samozřejmě a nejlépe okamžitě a bleskurychle. Děvče zakdákalo něco jako, že jsem to mohl kurňa říci lépe a kultivovaněji, načež jsem kultivovaněji odvětil, že svoje batožiny mohli také poněkud kultivovaněji někam nasáčkovat.Batožiny byly odstraněny a já jsem započal ukládat svoji batožinu do horní poličky. V té chvíli však tentýž bleskurychlý cestující prosvištěl zpět a já jsem poznal cestujícího s obřím a slisovaným heligónem.A tu máš čerte kropáč! - heligonský cestující se začal zajímat o mé sedadlo, že tam jako umístí svůj heligón. Rozhodl jsem se, že už nedopustím, aby se tam nasáčkovalo jakékoli jiné další zavazadlo, a urychleně jsem do svého místa začal usedat. Cestující Heligón zachroptěl něco jako, že se velmi omlouvá, ale že tohle moje tak jurodivě obstarané sedadlo je jeho.Svoji obhajobu jsem započal větou: Pokud je tenhle vagón číslo čtyři... - a tu mě přerušil returnem: tohle je vagón číslo šest - načež se ozvala jedna ještě zatím neviditelná dívka a uzemnila ho smečem: tohle je vagón číslo čtyři. Heligónka z toho byl tak vystresovaný, že tam ještě chvíli sem a tam traversoval.Až teprve po druhé skleničce bílého vína jsem pochopil, "kde soudruzi z NDR udělali chybu". Heligónka měl zřejmě řazení vozů tak dobře naštudováno, že si nevšiml, že to řazení je směrem na Prahu v opačném pořadí. Já jsem nad tím také moc nepřemýšlel, ale šel jsem dle své zkušenosti a při nástupu jsem si zkontroloval, do jakého vozu nastupuji. Heligónka pojal svoji bojovou přípravu jako stupidní nezpochybnitelné dogma, ovšem naruby.Už navždy bude Pinďolínem bloudit sem a tam a nejspíš nikdy nepochopí kudy kam... ];-)
21.07.2011, 00:04:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2