Neviditelný čert

Zahrabal jsem ve své knihovničce a do ruky mi znenadání vypadly Sirény z Titanu od Kurta Vonneguta. Zavzpomínal jsem si na doby, kdy jsem s velikým nadšením četl jeho knihy. První z nich, kterou mi na gymplu doporučila nad tehdejší poměry tuze povznesená češtinářka, se jmenuje Kolíbka, jeho v pořadí čtvrtá knížka, ovšem první, která ho proslavila na studentských kolejích. Sirény z Titanu je v pořadí druhá a já jsem se rychle přenesl až k jejímu závěru a pocítil divné mrazení.

Lucifer

Děj Sirén z Titanu se odehrává v blíže neurčeném časovém období jak na Zemi, tak na několika dalších planetách Sluneční soustavy (Mars, Merkur a Titan, jeden z měsíců Saturnu). Vůdčí osobností všeho dění je Winston Niles Rumfoord, který se v pravidelných časových intervalech zhmotňuje na jednotlivých planetách, a to i se svým věrným společníkem, psem Kazakem. K jejich zhmotnění dochází v místech, kde se dimenze vesmírů poněkud kříží a kterému se říká chronosynklastické infundibulum. Winston Niles Rumfoord vidí do budoucnosti a Pozemšťané mu připisují zázračné vlastnosti. Jakékoli přirovnání k Bohu však Rumfoord rozhodně odmítá.

Ústřední pozemskou postavou je zbohatlík Malachi Constant, s nímž si Rumfoord pohrává jako kočka s myší. Jednoho dne se tak Constant ocitne na Marsu, kam už Rumfoord dopravil desetitisíce Pozemšťanů a buduje z nich armádu, která má v nejbližší době napadnout Zemi. Jen několik málo nově příchozích na Mars projeví zapálení pro činnost v armádě, drtivá většina ostatních nováčků je poslána na chirurgický zákrok do nemocnice, kde jim je vymazána větší část paměti a do lebky voperována vysílačka. Toto zařízení učiní ze svobodných lidí de facto otroky, kteří bez přemýšlení vykonávají rozkazy svých velitelů. Ti operováni nebyli a příkazy udílejí pomocí malých krabiček v kapse; činnost velitelů však stejně řídí Rumfoord. Operativní zákrok podstoupí i Malachi Constant, který se po operaci - stejně jako všichni ostatní - nerozvzpomene na své pravé jméno a nechá si říkat Ujo. Ještě než opustí Mars, Ujo pod vlivem vysílačky ve své hlavě vykoná veřejnou popravu svého nejlepšího přítele, Stonyho Stevensona.

Marťané nakonec napadnou Zemi, jejich útok je však spíše pro smích, než aby představoval skutečnou hrozbu pro lidstvo. Marťanská armáda je téměř celá vyvražděna, na straně Pozemšťanů je jen několik desítek obětí. Ujo se mezitím spolu se svým kolegou z roty, Boazem, dostane ve vesmírné lodi na Merkur. Stráví značnou dobu v podzemí planety, na které nežije nic jiného než podivní tvorové nazývaní harmonia. Nakonec se mu podaří odletět zpět na zemi, zatímco Boaz se rozhodne zůstat na Merkuru se svými oblíbenými harmonii.

Winston Niles Rumfoord mezitím na Zemi vybudoval nové univerzální náboženství, které sjednotilo všechny dosud znepřátelené národy (stejný účel měla také symbolická válka s Marsem). Pozemšťané uvítají Uja jako Vesmírného poutníka a uctívají jej do doby, než jim Rumfoord odhalí jeho temnou minulost a vyšle jej zpět do vesmíru. Společnost mu mají dělat jeho družka Bělička (její pozemské jméno bylo Beatrice Rumfoordová) a syn Chrono; jejich příštím cílem je Titan.

Na Titanu je Rumfoord zhmotněn neustále, neboť tento Saturnův měsíc se shodou okolností trvale nachází v chronosynklastickém infundibulu. Jediným Rumfoordovým společníkem je Salo, stroj vyslaný z technicky vyspělé planety Tralfamador, která se nachází mimo Sluneční soustavu, aby na druhém konci vesmíru předal tajemné poselství. Ujo, Bělička a Chrono žijí na Titanu dlouhé roky, až Bělička ve svých 74 letech zemře. Truchlící Ujo se se Salovou pomocí vrátí zpět na Zemi, kde ukončí svou vesmírnou i životní pouť:

Malachi Constant vystoupil z vesmírné lodi.
"Támhle je autobusová zastávka, stará vojno," zašeptal Salo. Šeptání bylo nutné, neboť o deset metrů dále stál patrový hrázděný domek s otevřeným oknem do ložnice. Salo ukázal na zasněženou lavičku u chodníku. "Budete muset asi čtvrthodinku počkat," zašeptal. "Autobus vás zaveze přímo do centra. Požádejte řidiče, aby vás vysadil u nějakého slušného hotelu."
Constant přikývl. "Já si už poradím," zašeptal.
"Jak je vám?" zašeptal Salo.
"Teplo jako v peřince," zašeptal Constant.
Z nedalekého otevřeného okna ložnice se ozvala stížnost matně vyrušeného spáče. "Ááá, kdo to," stěžoval si spáč, "au vaj, haj-huh, uhmmmmmmmmmmm."
"Fakt je vám dobře?" zašeptal Salo.
"Ano. Výborně," zašeptal Constant. "Teplo jako v peřince."
"Hodně štěstí," zašeptal Salo.
"Tohle tady u nás neříkáme," zašeptal Constant.
Salo mrknul. "Já nejsem tady od vás," zašeptal. Rozhlédl se po dokonalém bílém světě, ochutnal vlhké polibky sněhových vloček, zadumal se nad skrytým významem žlutých pouličních lamp svítících na svět tak bíle spící. "Krása," zašeptal.
"To si myslím," zašeptal Constant.
"Sim-fous!" vykřikl výhružně spáč na adresu každého, kdo by chtěl ohrožovat jeho spánek. "Žvou! Á-hou! Cože bomba? Nff."
"Měl byste jít," zašeptal Constant.
"Ano," zašeptal Salo.
"Sbohem," zašeptal Constant, "a díky."
"Bylo mi jen potěšením," zašeptal Salo. Zacouval do lodi, uzavřel přetlakovou komoru. Loď se vznesla s hukotem, jako když foukáte přes hrdlo láhve. Zmizela ve vířícím sněhu a byla tatam.
"Hůůbl-hůů," řekla.
Kroky Malachiho Constanta ve sněhu vrzaly, jak přecházel k lavičce. Smetl z lavičky sníh a posadil se.
"Fruff!" vykřikl spáč, jakoby náhle všemu porozuměl.
"Bruff!" vykřikl v nelibosti nad tím, čemu náhle porozuměl.
"Šup-tam!" vykřikl, oznamuje nikoli nejistými slovy, co s tím hodlá udělat.
"Flaf!" vykřikl.
Spiklenci se patrně rozprchli.

A sníh padal.
Autobus, na který Malachi Constant čekal, měl toho rána dvouhodinové zpoždění - kvůli sněhové kalamitě. Když autobus přijel, bylo už pozdě. Malachi Constant byl mrtvý.
Salo ho zhypnotizoval tak, aby si ve chvíli smrti představoval, že vidí svého nejlepšího a jediného přítele Stonyho Stevensona.
Jak se tak nad Constantem honil sníh, představoval si, že se mraky rozevřely a propustily sluneční paprsek jen a jen pro něho.
Po slunečním paprsku se svezla dolů zlatá vesmírná loď vykládaná diamanty, přistála v nedotčeném sněhu ulice.
Vystoupil z ní statný rudovlasý muž s velkým doutníkem. Byl mladý. Měl na sobě uniformu marťanské přepadové jednotky, Ujovy staré party.
"Servus, Ujo," řekl. "Polez dovnitř."
"Dovnitř?" řekl Constant. "Kdo jste?"
"Stony Stevenson, Ujo. Copak mě nepoznáváš?"
"Stony?" řekl Constant. "Jsi to ty, Stony?"
"Kdo jinej by vydržel ten svinskej fofr?" řekl Stony. Zasmál se. "Polez dovnitř," řekl.
"A kam poletíme?" řekl Constant.
"Do ráje," řekl Stony.
"Jak to v ráji vypadá?" řekl Constant.
"Všichni jsou tam napořád šťastný," řekl Stony, "nebo aspoň do tý doby, dokud tenhle svinskej vesmír vydrží pohromadě. Nastup si, Ujo. Beatrice je už tam, čeká na tebe."
"Beatrice?" řekl Ujo, vstupuje do vesmírné lodi.
Stony uzavřel přetlakovou komoru, stiskl knoflík start.
"A to - to poletíme rovnou do ráje?" řekl Constant. "Já - já přijdu do ráje?"
"Proč, to se mne neptej, stará páro," řekl Stony, "ale někdo tam nahoře tě má rád."

27.12.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2